Underground

Před několika měsíci

v pražském podzemí

myslel mladík v černé kápi

na dvě věci

na svou milou vzdálenou kdesi v dáli

a na myšlenku noci,

která hlodá Lennonovy zdi

Tak pramálo a přesto hodně

uléhá dívek v noci potmě

jen jeden mladík stojí pod okny jedné z nich

a touží se dočkat chvíle ve stínu starých popelnic

až se okno v druhém patře otevře

Vylezl by si pro ni po hromosvodu

Držel se pak dole s ní za ruku

Srdce by se oběma rozbušilo

A společnou touhu věstilo

jen já a ty, uprostřed noci a všech dní

O to větší překvapení  zažil v podzemí dneška

Žena s dvěma uzlíčky na pokraji života

V jednu chvíli tam stojí – průlet

Již jí není

A co ty uzlíčky? Ptá se pocestný

Ty fracci přežili, dosti se toho přerodu natrápili

Všichni si jen tak stáli a šklíbili.