Chlad

Dotěrný vítr z venku zháší svíci v pokoji to proto že mu okno ještě dovolí vzpomínky dotěrněji útočí už ale nebolí jsou za sklem přede mnou ta stěna sotva někdy povolí kdysi mě hladíval to v parném létě po tvářích to proto že mi v žáru dobře dělá chlad doteky skrývali jsme v diářích před všemi z okolí já měla jistotu že on ty moje tváře hladí rád přestal jsi vát chybí mi chlad když v žáru noci zdá se mi sen proplétaný básněmi přestal jsi vát tak o co stát jsou místa kde jsi platný víc sen přelud jen - kde nic tu nic jsou ztráty se kterými už se nikdy nesmířím to proto že v nich bylo iluzí jak mšic jsou ztráty co mi daly dary jít kam srdce zamíří vzpomínky zůstanou za sklem té stěny - nežhaví mě víc přestal jsi vát chybí mi chlad když v žáru noci zdá se mi sen proplétaný básněmi přestal jsi vát tak o co stát jsou místa kde jsi platný víc sen přelud jen - kde nic tu nic tu nic...

---