Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PROČ ODLETĚLI PTÁCI

22. 06. 2009
29
50
6282
Autor
vesuvanka

I tak to mohlo být...

PROČ ODLETĚLI PTÁCI


I.
Měla jsem svoje oblíbené místo na okraji města, kde jsem často sedávala ?ve stínu pinie, odkud byl jedinečný p
ohled na krásnou a štědrou Bakchovu ?horu. Její strmé svahy byly hustě porostlé stromy a křovím až k samému ?vrcholu. Při úpatí se táhly sady, vinice a pole. Byla radost pohledět na vlídnou krajinu, která mě těšila svými proměnami barev během roku.


Hora měla přívětivou a veselou tvář, obzvláště na jaře a v létě. Na ?podzim a v zimě k sobě přitahovala mraky, halila do nich svůj ?vrchol a často rozmlouvala s blesky. To potom přicházely krátké, ale ?prudké deště, kdy se voda rychle prohnala i ulicemi města. Když se vyjasnilo, hora se ukázala ve své zimní nádheře se sněhovou čepicí na ?vrcholu a zdála se ještě vyšší a mocnější. Při pohledu na ni jsem měla ?dojem, že ona je vládkyní tohoto kraje a že bohové nejsou v chrámech ani ?v mramorových sochách, ale v této hoře, rozdávající bohatý život. Ten ?kypěl dokonce i v kamení, z něhož byly postaveny nízké zídky podél vinic. ?Větší, hrubě otesané kameny hostily zelenavé a oranžové lišejníky. Mezi kameny rostla ?tráva a další rostliny, jejichž květy jsem obdivovala. Na jaře ?hýřily zídky žlutými barvami, v létě převládaly karmínové a ?fialové.??


Vždy jsem se těšila na léto, kdy kvetly bodláky a valeriána, jejichž květy navštěvovali menší i velcí motýli různých barev, čmeláci a brouci. ?Často se na jednom květu setkal čmelák nebo brouk s motýlem a vzájemně si nepřekáželi. Na kamenech se někdy vyhřívaly zelené ještěrky. Vůně květin se mísila s vůní moře, kterou přinášel vlahý vítr. ?Rej barev byl doprovázen ptačím zpěvem. Občas bylo možné zahlédnout dravce, kroužícího nad vinicí, tu a tam přelétli rackové. Bylo stále co pozorovat, každý den jsem objevovala něco nového. Obcházela jsem vinice, vracela se ke své pinii, dívala se na milovanou ?Bakchovu horu a snila o tom, že jednou vystoupím k jejímu vrcholu.


II.??
Toho roku bylo neobyčejně žhavé a suché léto, které se podepisovalo na krajině, do níž se pomalu vkrádal podzimní okr už koncem měsíce Julia. ?Listí révy žloutlo a zrající hrozny vína byly drobnější než jiná léta. ?Zdálo se mi, že i moje milovaná hora posmutněla. Jindy v tu dobu ještě ?sytá zeleň svahů měla podivný šedozelený nádech, koruny některých ?stromů byly rezavé, jako by usychaly. Vrchol hory se schovával do ?podivného šedavého mraku, který byl jiný než dešťová oblaka. Ani obloha ?nebyla jasně modrá. Nad krajinou se vznášel opar, z něhož bodavě ?propalovalo sluce. Na zídkách usychala tráva, některé rostliny ještě dokázaly vzdorovat suchu a kvetly, ale už méně. Vyprahlá krajina i lidé ?čekali na déšť, který nepřicházel. Místo osvěžujících kapek poletoval ve ?vzduchu prach.


Jednoho dne jsem se vydala pozorovat krajinu brzy ráno. Vyšla jsem z brány a zamířila po známé cestičce k pinii. Z města se ozval štěkot psů, asi je ?někdo vyrušil. Po chvilce se psi uklidnili a já jsem začala vnímat ?neobvyklé, téměř děsivé ticho. Nezazpíval jediný ptáček a Bakchova hora ?se opět halila v oparu, krajina ještě víc posmutněla. Proč ptáci ?nezpívají? Vždyť ještě včera jsem je slyšela. Zmocnil se mě podivný ?strach, že snad ptáci odletěli.


Ani následující dny nebylo ptáky slyšet. Zdá se, že tuto krajinu ?skutečně opustili. Ale proč? Co je vyhnalo? Místo odpovědi pociťuji ?nevysvětlitelnou úzkost z něčeho, co si nedovedu představit. Ve městě ?se častěji objevovaly ještěrky, což bylo neobvyklé, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Jednoho dne začátkem měsíce Augusta se poprvé ?zachvěla země, lidé si pak vzpomněli na velké zemětřesení, které před ?sedmnácti lety zničilo několik domů a Jupiterův chrám. Byla jsem ?tenkrát malá, takže jsem si z této události matně pamatovala jen křik ?a pobíhání lidí, víc jsem se dozvěděla z vyprávění. Prý to bylo trest ?bohů.


Země se občas chvěla, ale jen mírně, zato častěji. Lidé si na to zvykli, ?nikdo o tom nemluvil. Zato já jsem se nemohla zbavit pocitu strachu ze ?záhadného odletu ptáků a smutného vzhledu hory a celé krajiny, ale ?nikdo můj strach nechápal.??


III.??
V noci mě probudilo zoufalé vytí psů. Ozývalo se i bečení ovcí ze ?vzdálených ohrad. Něco se děje. Okamžitě se mi vybavila krajina bez ?ptáků a Bakchova hora v oparu. Ptáci odletěli, protože tušili ?nebezpečí. Možná, že psi a ovce také tuší a chtějí utéct, ale nemohou. ?Možná, že vědí víc než my...??


Ráno jdu opět pozdravit svoji horu. Krajina je bez života, zídky ?zaprášené, jediná kytička nevykvetla. Ve vzduchu ucítím něco štiplavého. ?Zlověstné ticho přeruší zadunění, které se ozvalo od hory. Zase drobný ?záchvěv. Zmocňuje se mě panika, začínám tušit něco hrozného, ale nevím ?co. Musím se vrátit a vyzvat lidi, aby odešli z města.?? Hned první, které jsem potkala a oslovila, se mi vysmáli. Jediný člověk mi nevěřil. Co že by ?se mělo stát? Odpověď jsem neznala, jenom zoufale opakovala: „Odejděte z města, něco hrozného se stane“. V ulici se srocoval dav lidí. Křičeli ?na mě, nadávali mi, hrozili pěstmi. Vzduchem proletěl kámen, který mě ?naštěstí minul. Nemám sílu je přesvědčovat, oni by mě snad ukamenovali.??


Utíkám z města potupena, s bolestí v srdci a se vzdorem. Uteču před ?lidmi, ale před horou, kterou miluji, utíkat nebudu. Je mi jí i celé ?krajiny líto. Pohladím ještě pinii a vydávám se k vinicím. Znovu se mě ?zmocňuje strach a tíseň, ale pokračuji v cestě. Od hory se ozývá slabé dunění a chvílemi mám pocit, jako by teple zavanulo.??


Země se znovu zachvěla, tentokrát víc než kdykoliv předtím. Upadla ?jsem. Chvíli zůstávám sedět v předtuše dalšího záchvěvu. Pohlédnu k ?hoře, jejíž vrchol pro šedofialový opar téměř není vidět, nebe má ?nezvyklou špinavě žlutou barvu. Odstíny barev působí děsivě. Dlouze zaduní a když zvuk utichne, ozve se z hory strašlivý rachot trhajících se skal. A z jejího vrcholu se sykotem vystupuje sloup hustého, černého ?kouře, rozrůstající se do šířky jako koruna pinie. Zvolna zahaluje oblohu. Vinice jsou už v jeho stínu, který postupuje i k Pompejím...

 


50 názorů

vesuvanka
18. 10. 2018
Dát tip

Oduševnělost, zdravím a děkuji za přečtení a milá slova :-))) Omlouvám se, že odepisuji až po devíti letech, asi mi nepřišlo avízo. 


vesuvanka
03. 01. 2011
Dát tip
Taublo, děkuji za přečtení a milá slova. Moc mě těší, že Tě dílo oslovilo. Pro mě to byla velice živá událost, jako bych to sama prožila. Zdravím Tě a přeji krásný zbytek dne i celý nový rok 2011 :-)))

Taubla
03. 01. 2011
Dát tip
velmi oslovilo - obrovský tip! Vesuvanko

vesuvanka
31. 12. 2009
Dát tip
Milá Vlasti, potěšila jsi mě svojí návštěvou a milými slovy, děkuji :-))) Zdravím a přeji šťastný nový rok 2010

Milá Vesuvanko krásné nejen slovem,ale i obrazem........

vesuvanka
20. 09. 2009
Dát tip
orbital - díky :-))) Marlav - díky za přečtení a milá slova a zdravím :-)))

Marlav
20. 09. 2009
Dát tip
..krásně napsané..je v tom srdce**

orbital
19. 08. 2009
Dát tip
nestačím koukat :) taky zdravím! :)

vesuvanka
19. 08. 2009
Dát tip
orbitale, tak to mě moc těší, díky :-))) Ten nápad se zrodil při mé návštěvě Pompejí, které na mě hluboce zapůsobily, měla jsem dokonce zvláštní pocit, jako bych tam už někdy byla... A protože se zajímám o přírodu a detailně ji pozoruji, přenesla jsem se do antických Pompejí a živě jsem si představila co bych mohla pozorovat v blízkosti probouzejícího se Vesuvu. Představa byla umocněna i tím, že se zajímám o sopky a s tím i o jevy (varovné signály) předcházející erupci. Zdravím :-)))

orbital
18. 08. 2009
Dát tip
je to opravdu moc zajímavý nápad. takové historické "sci-fi" :))) přesně, pozorovatelka přírody... přímo jsem si to představoval a prožíval. přidávám do oblíbených :)

vesuvanka
18. 08. 2009
Dát tip
orbitale, mám radost, že se Ti povídka líbila, děkuji za milé zastavení i odezvu :-))) Ano, je to z období těsně před zkázou Pompejí. Pompejanka - bedlivá pozorovatelka přírody, si všímá neobvyklých jevů kolem Vesuvu, které jsou varovnými signály před jeho erupcí. To ona ale nemůže tušit, protože Vesuv nebyl tehdy považován za činnou sopku, jeho předchozí erupci nepamatovali ani zakladatelé Pompejí.

orbital
18. 08. 2009
Dát tip
moc pěkné. líbí se mi ten nápad, vžít se do pocitů lidí té doby. pokud to chápu, má to být jako z té doby kdy došlo ke zničení Pompejí? Líbí se mi moc *

vesuvanka
30. 06. 2009
Dát tip
sestricko.slunicko1 - děkuji moc :-))) arkp - děkuji za milé zastavení i odezvu, která mě potěšila. Posílám pozdrav :-)))

já děkuji..,tak krásně píšeš.. posílám i já milé pozdravení pro Tebe:o)

vesuvanka
30. 06. 2009
Dát tip
sestricko.slunicko1, mám radost, že se Ti dílo líbilo, děkuji za milé zastavení, slova i hvězdičky :-))) Posílám pozdrav

vynikající....****a tisíce dalších hvězdiček!

vesuvanka
30. 06. 2009
Dát tip
rainmane, potěšil jsi mě svojí návštěvou a děkuji za milá slova i tip a zdravím :-)))

rainman
30. 06. 2009
Dát tip
líbí, moc :-)*

vesuvanka
29. 06. 2009
Dát tip
Jani, děkuji za přečtení a milá slova i tip. Posílám pozdrav :-)))

~jana~
29. 06. 2009
Dát tip
krásně maluješ i píšeš *

vesuvanka
28. 06. 2009
Dát tip
Janinko, potěšila jsi mě svojí návštěvou, děkuji za milá slova a tip. Posílám pozdrav :-)))

krása jako vždy Janinko! díky t

vesuvanka
26. 06. 2009
Dát tip
Marcelko, děkuji za milé zastavení, odezvu, která mě potěšila, i tip. Mám radost, že se Ti dílo líbí. Máš pravdu, lidé jsou nepoučitelní - dokonce i ve 20. století postavili města ještě blíž k Vesuvu než byly starověké Pompeje... Posílám pozdrav :-)))

Marcela.K.
25. 06. 2009
Dát tip
Chtěla jsem Ti sem dát nějaký obrázek...a pak mi došlo, že to je zbytečné, Tvé texty je nepotřebují... ale ten Tebou malovaný sem jistě patří :-) Moc hezky vyjádřené pocity...a hloupost lidská zůstane věčná ...*

vesuvanka
24. 06. 2009
Dát tip
Markel - děkuji za milé zastavení i tip, těší mě, že se Ti líbí :-))) Zdravím :-)))

Markel
24. 06. 2009
Dát tip
Pěkná - T

vesuvanka
24. 06. 2009
Dát tip
Oduševnělost, Robinia - mám radost, že se dílo líbí, děkuji za milé zastavení i tipy. Posílám pozdrav :-)))

Robinia
23. 06. 2009
Dát tip
*

ach! má to úžasnou atmosféru.

vesuvanka
23. 06. 2009
Dát tip
Evo, děkuji za milé zastavení i kritiku, která mě potěšila, dík i za tip. Toto téma je moje srdeční záležitost - Vesuv mi učaroval už v dětství na staré dobové pohlednici a Pompeje mě zasáhly před 13 lety, kdy jsme je s dcerou navštívily - měla zvláštní pocit, že jsem tam už někdy dříve byla... Posílám pozdrav :-)))

zvedavec
23. 06. 2009
Dát tip
Ahoj, vesuvanka! z môjho pohľadu sa mi toto Tvoje dielko zdá byť odlišné od iných Tvojich a pre mňa je Naj! (...lepšie, samozrejme) Jasnéže tip!

vesuvanka
23. 06. 2009
Dát tip
Johanne, děkuji za milé zastavení i odezvu. Tuto myšlenku, která mě napadla při návštěvě Pompejí, jsem kdysi zpracovala jako báseň "Vyznání Pompejanky", ale s odstupem času mi přišla trochu neumělá a chybělo jí drama - pozorované obrazy krajiny, měnící se v v souvislosti s probouzením vulkánu, což bych poezií nedokázala dobře vyjádřit. Proto jsem volila prózu, která mi dala větší prostor. Mám radost, že Tě dílo zaujalo, i když je v próze. Děkuji za přečtení, milá slova a zdravím :-))) Petře, děkuji Ti za milé zastavení, slova i tip a zdravím :-)))

synáček
23. 06. 2009
Dát tip
Pěkně apokalyptická... *

veľmi pekné aj ked mám radšej poéziu ako prózu...Tvojej sa nedalo odolať ...

vesuvanka
23. 06. 2009
Dát tip
Zuzulínko, děkuji za milé zastavení i tip :-))) Je to přesně tak, jak píšeš a čím hrozivější katastrofa, tím větší a "mrazivější" je ticho. Posílám pozdrav :-)))

Zuzulinka
23. 06. 2009
Dát tip
* říká se, že před každým výbuchem či jinou katastrofou je neobvyklé ticho, že příroda to prostě vycítí a varovně zmlkne...

vesuvanka
23. 06. 2009
Dát tip
Háber, midin, VT Marvin, Můra 73, jjj, Oldjerry, Bíša, slovak, Diana Děkuji Vám za přečtení a milé odezvy i tipy. Mám radost, že se Vám dílo líbilo. Posílám pozdrav :-))) midin - díky za zájem, obrázek jsem namalovala :-))) jjj - byla jsem tam v roce 1998 a teď tam cestuji virtuálně :-))) Oldjerry - máš pravdu, obrázek by byl lepší v záhlaví, ale on se mi tam nezobrazuje, zatímco v kritice ano.

Diana
22. 06. 2009
Dát tip
Krásně popsáno. Tak nějak to tehdy začalo. Připomnělo mi to Pompeje - nezapomenutelné Pompeje! Díky.***

slovak
22. 06. 2009
Dát tip
Súhlasím s bišou, škoda slov***

Bíša
22. 06. 2009
Dát tip
Velmi emotivní a varující! Příslušníci fauny mají vyvynutější instinkty. Skvěle napsané...

Oldjerry
22. 06. 2009
Dát tip
Ta kresba měla být v záhlaví - ten tvůj polopointilizmus je nádherným obrazovým doprovodem příběhu, pozůstatky Pompejí... Jako bych tam byl, když se skály trhaly. Díky za hezký zážitek. Tip

Můra73
22. 06. 2009
Dát tip
krásné

midin
22. 06. 2009
Dát tip
kde se berou takovéto ilustrace?

Háber
22. 06. 2009
Dát tip
držím*palce*aby*to*opäť*nevybuchlo*teda*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru