Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oidar

29. 06. 2009
9
12
3161
Autor
Lakrov

 


 


Prolog


 

Stála ve sklepě a asi vůbec nebyla kouzelná.

Jelikož už si jí dávno nikdo nevšímal,

dalo by se to překvapení, jež se v ní mohlo skrývat,

ke kouzlu snad aspoň přirovnat.


 


 


 


Oidar


 

Čelo, nohy, boky,

dveře, rohy, klíč.

Vrznutí — jako by se protáhla;

jako by chtěla promluvit.

Prach, pach, housle,

budík, hodinky, holinky,

klobouk, plášť do deště

a starý přítel až na polici vzadu!

Ano, ten, s nímž sis v mládí tak rád povídal.

Nebo možná jen naslouchal jeho hlasu...

Spí už tu dlouho?


 

Jak se budí staří přátelé?

Jako princezny — tenkrát — polibkem?

Nebo — jako dnes — rovnou hledat knoflík?

Cvak místo ospalého zívnutí.

Cvak po mnohaletém odpočinku.

A ticho místo zaprskání reporoduktoru;

místo Růženčina prvního vzdechu.


 

Budiž světlo? budiž slovo? Nejsou baterky?

Tenkrát nebyly

(to proto jsi ho tu nechal spát).

Teď jsou jich plné regály.

Za kolik korun jde pohnout světem o čtyřicet let zpátky?

Cvak — šumění, syčení, chrapot... hlasy, HLASY!


 

* * *


 


 

"Seš tu někdeé?!" zalehlo ti v uchu;

A ty by ses nejradši neozval, ztratil, propadnul,

jen abys mohl být ještě chvíli sám,

se svými vykouzlenými hlasy, ve vlastním světě,

s přáteli i nepřáteli,

smyšlenými, živými nebo neživými;

stačilo otočit knoflíkem...

"Skoč mi pro petrželku!"

"Ale mami, v rádiu zrovna..."

"Pohádka? No tak já si pro ní teda dojdu sama..."


 

"Dones mi na zahradu motyčku!" zalehlo ti ve druhém;

"Ale babi...," vymlouval ses,

protože jsi zrovna dekódoval důležitou depeši

z Morseovy abecedy.

A v jejím staccatu jsi tušil jediné, cos chtěl zachytit

.../- - -/...

Snad právě teď je to opravdické volání o pomoc;

tolik jsi přece chtěl někoho zachránit

(a teprve pak myslet na slávu; na odměnu).

"No jó, ty můj malý radisto, je tady rýč..."


 

"Podej mi kleštěéé, mordyjé!"

Jako by si je dědek nemoh` strčit do kapsy, než tam lez`...

"Dědo počkej,

v rádiu zrovna říkali, že budou lidi brzo chodit po Měsíci!"

"Tak to já teda musím počkat —

— jestli tě tam jednou taky nezahlídnu..."

Věřil jsi mu;

to až dnes víš, že tam už se taky nepodíváš,

a že nepočkal.


 

"Nepůjdeš do krámu?"

To neznělo jako příkaz.

Spíš jako prosba, přání.

"Měď..." Možná dokonce jako hádanka.

Pak ti došlo, že v neděli má být k obědu králík;

A že tátovo měď je kup-rum, a znamená to,

že by taky radši zachraňoval, než

— on to slovo neměl rád —

a že potřebuje odvahu, posilu, útěchu...


 

"Rádio si vem s sebou, písničky můžeš poslouchat po cestě,"

vystrčil tě za plot, jako by tě odháněl.

Jako by nechtěl, abys viděl,

jak bere jednoho od ostatních z králíkárny.

Jako by nestál o tvé rady —

— kterého ne, a kterého... taky ne

(občas si stěžoval, že jim dáváš jména).

Tak už upaluj, popohnal tě hrubě;

Snad proto, že nechtěl abys poznal,

že tě má rád.


 

Dal sis rádio do hadrové tašky

a pak ještě do jedné

(aby nenavlhlo, kdyby přišel déšť).

Protože bylo přece tvůj největší poklad, jediný kamarád,

a kamarádi si mají pomáhat a chránit jeden druhého.

To ti říkal on...

A tys tehdy poslouchal, ale neslyšel.


 

A teď?


 

Cvak — šumění, syčení, chrapot —

Cvak — šumění, syčení, chrapot —

Cvak — šumění, syčení, chrapot —

Dlouhé, střední, krátké — všechny vlny oněměly.

Taky všichni, jejichž volání tě tehdy tolik obtěžovalo.

Někdo okradl Svět o všechny ty vykouzlené hlasy

a pomoci se nedovoláš; ani morseovkou.


 

Zítra zase vezmeš hadrovou tašku;

a pak ještě jednu

(aby nenavlhlo, kdyby přišel déšť)

Taky motyku a rýč,

a pod kořeny nejtlustšího stromu, co v zahradě najdeš,

ten poklad zakopeš.


 

* * *


 


 

Stojí ve sklepě a asi vůbec není kouzelná.

Jelikož už si jí ale dávno nikdo nevšímá,

dá se to překvapení, jež se v ní možná skrývá,

ke kouzlu snad ještě přirovnat.


12 názorů

Lakrov
11. 11. 2011
Dát tip
Pro Rášek: Děkuji za zastavení a spoluohlédnutí se "proti času". Je jich zatím jen pět, těchhle "pozpátštin", ale mělo (by?) jich být víc. Na ohlížení se je však zapotřebí víc času, než zrovna teď mám...

Lakrov
16. 05. 2011
Dát tip
Pro Kuře_Juře Děkuji za návštěvu. I já takovou skříň vlastním; nebo ona mne?

Kuře_Juře
15. 05. 2011
Dát tip
Děkuju... Ve skříni jsou dnes semínka a spousta věcí na zahradu a do vinohradu.Zrezivělé nůžky a nože, zaprášené šňůrky, špagáty rozličných délek a materiálů, dřevěné kolíčky a vzorované šátky...A jak krásně to všechno voní stářím... Tip

Edvin1
23. 12. 2010
Dát tip
Souhlasím, nostalgie, každý starší člověk si vzpomíná na nějakou věc z dětství se zvláštní něhou. Rádio je ovšem věc ještě zvláštnější. Kvůli tomu hlasu... Vím, o čem je ta próza rozsekaná do krátkých řádků. Snad díky nim te se to čte dobře i nahlas. :-)

Lakrov
02. 11. 2009
Dát tip
Pro Horavin: Tajenka je průhledná, vzpomínka poněkud nostalgická. Děkuji za návšťěvu.

Horavin
31. 10. 2009
Dát tip
Tajenku titulu neprozradím, ale jako mnoho dalších ve Tvých povídkách rád zkouším luštit, protože znám plno nudných hlavolamů a hádanek, ale Tvoje povídkové jsou zvláštní svojí svůdností podobné laskavým legráckám moudrých rabínů :) *

Lakrov
07. 07. 2009
Dát tip
Všem vám děkuji za návštěvu a za přízeň. Polepším se :-)

Lakrov
01. 07. 2009
Dát tip
Pro Janina6: Spíš jen rozhlásit; o dělení tu nemůže být řeč, nejsou-li uvedeny souřadnice, kde kopat... Děkuji za návštěvu; dnes to vyšlo nějak synchronizovaně :-))

Janina6
01. 07. 2009
Dát tip
Díky, že se umíš rozdělit o poklad...

Marcela.K.
23. 06. 2009
Dát tip
Skříň toho kluka mi připomněla skříň na bábinčině půdě...a taky jednu malou holku, co stála před víc jak čtyřiceti lety doma v obývacím pokoji ve chvíli, kdy se šatní skříň sama od sebe otevřela. Ta holčička si dala ruce v bok a spustila:,,No, paní skříňová, co se nám tady roztahujete?!" Tu holku znáš ;-) Holčičí skříně jsou plné šatů, kabátů, bot, klobouků...co na tom, že už dávno vyšly z módy :-) copak asi je za další tajemství v té klučičí? Miluju návraty, miluju černobílé fotgrafie....miluju něžné vzpomínky na ty, co nikdy nezemřou, protože žijí ve svých potomcích dál....jednoznačně tipuji :-)

Bíša
23. 06. 2009
Dát tip
Vzpomínková rodinná sága...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru