Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fejk.

27. 06. 2009
2
1
1131
Motýli létají skrz můj usedavý smích
narážejí do shluků slov
a vymotávají se z pavučiny příběhů.

Oblaka úsměvů skrývají afekt nadšení
a útržky upřímnosti z nich vycházejí.

Domovy našich srdcí se utápějí v jejich naivnosti
a vyplouvají na hladinu lží v lodích mrtvých myšlenek
na známky upřímnosti, v jejíž přítomnost můžeme jen věřit
když se nevyvrací, ani nepotvrzuje.

Samota svazuje řetězy spoutané vězně věčnosti
kterých slzy zbytečnosti a bolest z nanicovanosti
jsou zadržovány jen přehradou slušnosti v očích našich těl.

Mokré polštáře vyprávějí příběh našich depresí
a páchají sebevraždy kvůli strachu z prozrazení
státního tajemství naší nenormálnosti.

Chaos vládne království ptáků,
kterých trýznivé písně zní v našich snahách o lepší bytí
a jejichž hlasy teskně zní nám v obalech duší
při vzpomínce na to,

Že i motýli jako poslední vzdali se vaku touhy
osvobodit nás od nadvlády vlastních otroků.

1 názor

Myslím, že tohle je hodně dobrý. Sice je to trošku těžkopádné, ale lze v tom najít množství dobrých obratů a myšlenek. Zdá se mi, že ten text má propastnou hloubku, i kdyby to nebylo původně plánováno.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru