Akrostich tvé víry

jsi se mnou, já bez tebe, tiše

sním, jen trochu moc dlouho

emoce nějak neladí

miluji totiž nějak příliš étericky

tak posuň se, věštče na obloze noci

usnout bych chtěl jak malé dítě

ji znát a pak říkat "miluji tě" jiné

ebenové dřevo ten poklad její tváře

nedotknutelné paže, jak růže od kováře

ovšem měkčí, jen trochu _ztvrdlé zemskou tíží

macešky na dlaních a v očích jiskry perel

do klína položen

ími tónem do ticha, pohroužen noci

k promarněným dnům se nevrátit, za oponou

you, me, si vyměnit sladké, snad, než zas usneme

jistotu nečekat, tu prchlivou paní

i kdyby na ledové kře sám, už to nevzdám