Doplout až do Šanghaje, být pilot v nadzvuku....

že jenom stanuji že nezasypou mne trosky v Sečuánu že nejsem Boeing u dna oceánu

Červencové poledne

jít nemám kam

stanuji jako Abrahám

v restaurantu přečtu

denní tisk

bábelské jazyky

                                                                                     ze slezských

                                                                                        koupališť

 

                                                                               Mé ticho je neklidem

                                                                                 to Saul s Davidem

                                                                                    s kopím si hraje

                                                                                       toužil jsem

                                                                                        přes oceán

doplout až do Šanghaje

být pilot v nadzvuku

bez hranic

bez hluku

vidět

a nebýt viděn

unikat času

vysoko nad mraky

zvyknout si na námrazu

 s dětmi

věřit v zázraky

v chození po vodě

v Pekingu

 pouštět draky

věřit svobodě

ač nepokoje trvají

Ujguři modlí se

 kulky létají

a mně se zdá

že svět se zblázní

pendrekem učí kázni

a motivuje

trestem smrti

proč jen mne nikdo

nedonutí

vzývat

všechny ty jeho –izmy

slavnostní průvody

vůdců podobizny

Přehlídky armád

musím se zasmát

jak stejně to začíná

stejně končí

skrz zavřené oči

promlouvat ráj

vymodlený okupací

tak jako raci

pozpátku

reptání

 končí oprátkou

padá, co léta budují

jsem rád

že jenom stanuji

že nezasypou mne

trosky v Sečuánu

že nejsem Boeing

u dna oceánu

 

 

 

 

 

---