Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dveře - pokračování

21. 07. 2009
5
6
1507
Autor
Puzzle

                                                                  III.

 

„ Vy jste to vůbec nepochopila.“ Stařenka se mile usmála. „ Musím projít dveřmi ještě jednou, protože se nic nezměnilo! Přišla jsem o dítě!! Znovu se to stalo!!!“ Sandře se draly slzy do očí a křečovitě svírala ruku naprosto zmateného Jakuba otírajícího si pot z čela. „ Vy jste to nepochopila, drahoušku.“ Stařenka se stále mile usmívala. „ Uklidněte se, všechno bude v pořádku.“

„ A kdy? Kdy budu mít dítě?! Vrátila jsem se o sedm let zpátky a zabránila jsem tomu, abych otěhotněla s Radkem. Tudíž jsem nešla na komplikovaný potrat a nevzdala jsem se svých dětí. Tak jak je to, sakra, možné, že teď nemůžu donosit zdravé dítě?!!“ Stařenka se zachmuřila. „ Vy jste totiž, moje milá, neměla zabránit tomu otěhotnění, ale tomu potratu.“

 

Jakub se potil a ztěžka dýchal. To přece nemůže být pravda! Věděl o tom, že Sandra v minulosti otěhotněla s nějakým grázlem, který ji opustil i s dvojčaty, která s ním čekala a v největším zoufalství podstoupila ve dvanáctém týdnu komplikovanou interrupci. Ale rozhodně ani v nejmenším netušil, že bude svědkem bláznivého rozhovoru dvou pomatených žen! A bába ji v těch nesmyslech ještě podporuje. Co jí to nakukala? To bych se na to podíval. Na psychiatrii bude hned o dva pacienty víc. Ztěžka oddechoval. Nebo o tři. Musím pryč.

 

„ Promiňte, dámy, musím na vzduch.“ Pomalu se vypotácel ze dveří. Obě ženy byly zabrány do vášnivé diskuze, že si jeho odchodu ani nevšimly. „ Co mám tedy udělat?“ Sandra byla zoufalá. „ Nemůžete vstoupit do toho domu více než jednou za život. Varovala jsem vás.“ „ Není tedy žádná šance?“ „ Jistěže je. Dostanete druhou šanci. Vždyť se ti přece podařilo odemknout dveře až napodruhé.“ Sandra vydechla. „ Jak tohle můžete vědět?“ „ To bych neřešila, děvče.“ „ Jakub nemůže být otcem tvého dítěte. Teď běž a najdi Radka.“ Sandra se prudce zvedla z křesla, zakopla o kobereček a natáhla se jak dlouhá tak široká na zem. „ Vy jste se úplně zbláznila?!!!“ „ Jakub je můj manžel a já chci mít děti s ním! Ne s člověkem, který mě před lety opustil a teď je mu konec bůhví kde!“ Stařenka pokrčila rameny. „ Jak myslíš, děvčátko.“

 

Sandra odcházela pěkně rozčilená. „Takový nesmysl!“ Jakub seděl na venkovní zahrádce v nejbližší restauraci a popíjel chladivý zlatavý mok. „ Fajn, takže řídím já.“ Jakub se zoufale podíval na Sandru. „ Proboha, miláčku, snad to té bábě všechno nebaštíš?“ „ Nebaštím jí už vůbec nic. Víš, co mi řekla? Že prý mám mít děti s Radkem, ne s tebou.“ Jakub se zakuckal douškem piva. „ No tak to je opravdu výborný!“

 

                                               

                                                               IV.

 

O sedm let později

 

Tereza vytáhla koláč z trouby. „ Počkej Matýsku, nesmíš se mi tady motat, vidíš? Koláček pálí! Spálil by sis ručičku. Au!“ Chlapeček se zazubil: „ To nevadí, maminko, já počkám. Až bude koláček dobrý, tak ho spapám.“ Ozval se zvonek. Tereza přehodila utěrku přes židli, sundala si zástěru a spěchala ke dveřím. „ Sandro! Kolik je to let? “ Obě ženy se spontánně objaly. „ Pojď dál!“ Za dveřmi stál asi čtyřletý chlapeček, který si Sandru zvědavě prohlížel. V obývacím pokoji seděl u televize pubertální výrostek a koukal na Pomeranč. Z pracovny se ozývalo rytmické klepání do klávesnice a v dětském pokoji spala roční holčička. Sandra se usmála. „ Takže šťastná rodinka?“ Klepání ustalo. Z pracovny se vynořila našedlá hlava sympatického postaršího muže. „ Tohle je Vláďa.“ „ Těší mě madam.“ Pevný stisk, dokonalé vystupování, hřejivý pohled. Sandra byla spokojená. V kuchyni Tereze pošeptala. „ A co Tomáš?“ „ Tomáš?“ Tereza krájela čerstvě upečená švestkový koláč. „ Nemohla jsem s ním otěhotnět. S Vláďou to šlo. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, chtěla jsem se rozvést. Tomáš mi to hodně usnadnil. Poslední dva roky mě podváděl se svou sekretářkou. Tvrdil mi, že chodí na tenis.“ Sandra se zakousla do výborného koláče. „ Asi je všechno, jak má být. Máš děti. Jsi šťastná?“ Tereza se usmála. „ Jsem těhotná.“ „ Cože?“ Sandra se rozesmála. Pak prudce odhodila zbytek koláče zpátky na talíř, vstala a přešla k oknu. „ Nemůžu mít děti. Mám za sebou pět potratů a ošklivý rozvod. Nezvládli jsme to.“ Sandra se rozplakala.

 

Večer Sandra Tereze vyprávěla, co jí předpověděla stařenka. „ Proto jsem přišla. Jsem zoufalá, jsem sama a neskutečně toužím po tom mít dítě! Kde je ten tvůj zatracený nevlastní bratr?!“ Tereza se zachmuřila. „ Sandro, Radek před dvěma roky zemřel.“ Tohle přece nemůže být pravda. „ To přece…není možné…jak se to stalo?“ „Zabil se na motorce. Nechal ti tu dopis. Ten dopis už tady leží snad čtrnáct let. Tehdy měl ten hrozný průser a bála jsem se, že ho zavřou. Z ničeho nic se tady objevil po půl roce, co jsem ho neviděla a neměla jsem moc chuť se s ním bavit. Ještě ten den se znovu vrátil, nechal mi tady pro tebe tohle a pak znovu na pár let zmizel. Asi před sedmi lety se vrátil definitivně a tehdy se znovu po tobě ptal.“ „A proč mě nehledal?“ „ Řekla jsem mu, že jsi vdaná a čekáš dítě. To je to jediné, co jsem o tobě v té době zaslechla.“ Tereza přinesla ze šuplíku v ložnici zalepenou obálku. „Nikdy jsem ti to nedala, protože jsem neměla možnost. Nevěděla jsem vůbec, kde jsi“, omlouvala se. „ To já jsem měla přijít dřív. Před sedmi lety.“

 

Epilog

 

 

Drahá Sandro!

 

Vždycky jsi mi říkala, že je škoda, že si lidé už nepíšou dopisy. Já ti nikdy žádný nenapsal. Tohle ti fakt dlužím, kotě a nejen to. Dlužím ti toho hodně. A za ještě víc ti vděčím. Hluboce lituji toho, co jsem ti řekl a toho, co jsem udělal. Musel jsem odejít, protože jsem se o tebe bál. Bál jsem se o tebe, rozumíš? Chápeš to? Jsem kretén, sobec, zbabělec a bůhví co ještě a neměl jsem dělat takové kraviny, jaké jsem dělal, ale já měl fakt v hlavě ten sen, že jednou my dva spolu odletíme do toho Mexika a budem pěstovat kaktusy. Mám tě pod kůží a nikdy, rozumíš, nikdy na tebe nezapomenu. Vždycky tě budu milovat. Pro mě jsi jediná na celém světě a žádná už nebude jako ty. Jednou se vrátím a budu na tebe čekat. Sejdeme se v příštím životě, kotě a budeme mít spoustu dětí!!! Miluju tě!!! R.

 

 

 

 

 

 

 

 


6 názorů

Cypherion
30. 12. 2009
Dát tip
zvláštní.. připomíná mi to knihu kterou teď čtu, dokonce i scenérie se podobají...))**

Wronski
09. 12. 2009
Dát tip
výborně napsané obě části, bavilo mě to - hodně *

Puzzle
17. 08. 2009
Dát tip
Děkuji:-)

crytania
15. 08. 2009
Dát tip
Píšeš opravdu dobře!!

crytania
15. 08. 2009
Dát tip
..krásné,smutné a pravdivé? Velký tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru