Iluze

V blátě se procházím, nohy od střepů pořezané,

lež v mých očích hoří jako plamínky.

Směs pocitů, myšlenka na sebevraždu nudnou,

nuda nutí mě dělat si z vlasů pramínky.

Rozpadám se v prach, nahá vidím tenhle svět,

jaký smysl mají oči ve smutné tváři?

Ten prach se rozpadne na složité nic,

na kterém se princezny prochází.

Ty o iluze přišel jsi během jedné noci,

během pár minut mučící bolest sténá.

V alkoholovém opojení ses miloval, to ona

byla tou hříšnicí, to ona toužila být chtěná.