Žulé

"Zhostil jsem se síta po našem" dodal Žulé po setmění. Dělal, že mě nevidí - důstojného, blahořečeného, se zeleným trojúhelníkem v kapse slušivých mrkváčů. Dělal, že nevidí ani kořenovou zeleninu nepravidelně rozházenou před Tyrkysovou lagunou. Podnikem, známým lehkou dostupností především heroinu. Včera v noci měl opět jeden ze svých násilnických snů a dál už se mnou nechtěl zabývat. Toužil plivat.

Tři roky, sedm měsíců a jednadvacet dní před tím, Smetanova Lhota, kulturák. Jedno prolhané oko nezůstalo suché, když se Kentauróni loučili s publikem dojákem Růže sivá. Konferenciér Žulé ještě naposledy zahajloval z pódia, pro dnešek bylo hotovo, zítra do Mirochova. Trochu rozmrzele sešel ze schůdků, ignoroval rozevláté publikum upnutých džínsů. Už se těšil domů do postýlky.
Do důchodu.

Den poté. "Váš dech...váš dech jako bych už někde cítil...jste vdaná?" celonárodní tenista Žulé si obhlížel nahou běhnu s blahosklonným úsměvem. Bavila ho její stylizace.
"Kouřila jsem dýmovnici..před popelnicema..o půl čtvrtý ráno.. tak asi to je příčinou...jinak už opravdu nevím"
"Nevěřím vám, jste příliš rozrušená." Žulé si otevřel žíly a pustil rádio. Šššumělo.
"Jsem členkou svazu žen...slepujeme modely z ábíčka ...letadýlka, kosmické lodě..."
Žulé si namířil legálně drženou zbraní do tváře.
"Těší mě."

Tři roky, sedm měsíců a dvacet dní poté, Tyrkysová laguna, Hradec Králové. Dělal jsem že je nevidím, prochcané, šupinaté dědky. 
Žulé si právě zapaloval dýmovnici, když do lokálu vpadly holky. "Zhostil jsem se síta po našem." Dělal, že mě nevidí. A skutečně mě neviděl.