Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

37,3

10. 08. 2009
19
35
5349
Autor
Prosecký

Baví se dva gymnazisté: "Co je to láska?" "Citová nadstavba sexuálního vztahu živočišného druhu homo sapiens." "Já myslel spíše, že mocná čarodějka."

Stařenka ležela na levém boku. Byla tak vyčerpaná, že zapomněla na zásadu své maminky. Ležet se má vždy na boku pravém, aby se ulehčilo srdíčku. Těžce oddychovala a přivřenýma očima se dívala do zatažených nemocničních žaluzií na okně. Oba hosty ve svém pokoji vzdorně ignorovala.

Byla to její dcera Bláža a zeť Mirek.

"Dcerunko, podívej se na mě," se slzami v očích na matku naléhala Bláža. To oslovení pocházelo od stařenčiných rodičů a používat  ho směli jen nejbližší. Vyjadřovalo nejvyšší citové pouto.

Stařena mlčela. Urazilo ji, že Blažena nepřišla předchozího dne na návštěvu. Blažena byla na gynekologickém vyšetření. Našli jí něco v děloze.

Po deseti minutách si matka uvědomila, že Blažena je jediný, kdo jí na světě zbývá a obrátila se. Bláža celá rozradostněná vykřikla, "Mirku, pomoz mi přece s maminkou!"

Narovnali ji do polosedu.

"Co ti mám přinést?"

"Rozhodně alespoň tři noční košile. Ty zdejší se nedají nosit.  Ledový čaj, ale musí být od Raucha. Džusy ještě nemůžu. Jsem tak zesláblá! Ani ti neříkám, co všechno mě bolí. A přines ten náš švýcarský teploměr. Ty nemocniční měří nějak divně."

"Co ti říkala doktorka?"

"Nic. Představ si to! Vůbec tu nebyla. Prý nejsem akutní případ! A to se musí stát zrovna mně. Celý život jsem obětovala druhým. Jako jediná dcera se starala o rodiče ..."

Mirek si vzpomněl, že Blážini prarodiče žili u nich a první dva roky po svatbě se Bláža starala jenom o ně. On zůstal na svobodárně. Proto se teď konečně zapojil do hovoru: "Co vám vlastně je, maminko?"

"Co mi je, co mi je? Nevidíš, jak na tom jsem špatně? Ale doktoři jsou neschopní. Nedokázali nic najít. Už jsem byla na sonu, na cétéčku ..."

"Tak vám dohromady není nic, že?"

Stařena odvrátila od bezcitného zetě obličej. 

Bláža ji jemně chytla za rameno: "Dcerunko, já tě změřím? Necháš se změřit od Plavčíka?" Plavčík byla zase Blážina přezdívka z dětství.

Celou dobu měření Bláža zoufale bloudila pohledem z hodinek na maminčin noční stolek, plný ovoce, džusů, čokoládových tyčinek. O poličku níže ležel rozečtený Moodyho Život po životě. 

"37,3", oznámil Mirek posměšně, když mu Bláža podala teploměr.

"U nás je to už hodně," roztřeseným, ale důrazným  hlasem pronesla Bláža, "jdu za doktorem!"

"Neblázni, Blážo. To přece nic není."

"Uhni! Maminčino zdraví je pro mě vším!"

"Pro jistotu už ale objednej hrobku," s širokým úsměvem poznamenal Mirek.

"Vypadni, ty egoisto," strčila do něj a oba vyšli na nemocniční chodbu.

"Už toho mám, Blážo, dost! Kde jsi byla na dovolené? S Dcerunkou. S kým jsi jela do Paříže?  S Dcerunkou. S kým jsi jela na zájezd do Státní opery, zase s ní. Jak to bylo po svatbě? Hned druhý den přijeli vaši známí a ty jsi se musela nastěhovat k Dcerunce, protože jsi jí musela pomáhat obsluhovat hosty. Říkala ještě, že máme dost času. Já už ale čas nemám. Sbohem!"

"Jdi si. Nikdo tě nedrží," otočila se k němu Bláža zády a vyrazila k sesterně.

Venku bzučel letní hmyz. V dusném vzduchu se těžké letní listí na řadě kaštanů před nemocnicí ani nepohnulo. Mirek se ulehčeně několikrát nadechl a vydechl. Konečně to dokázal. Byl rád, že nevidí, jak si Bláža stěžuje mamince a ta jí odpovídá: "Stejně tě nebyl hoden. Máme se navzájem. Znám tě jako svůj malíček a nikdo jiný tě nemůže mít rád tolik jako já!"

"Budeš pro mě vždycky nejvyšší autorita," rozplynula se Bláža v naprostém sebeobětování.

Mirek už vyšel ven z brány, když se ozval jeho mobil. Pískací melodie z filmu Most přes řeku Kwai.  


35 názorů

Perla Sch.
21. 03. 2010
Dát tip
Souhlasím s tím, že by "úryvek" /tak ho nazývám/ mohl být více propracovaný. Je to reálný příběh, ale to, jak razantní události se v něm odehrávají, je moc krátký. Je to jak krátká, ale reálná facka. Proč? Nějaké vnitřní pohnutky, buď zmíněné nebo takové, které si můžem na základě něčeho představovat.

Prosecký
02. 02. 2010
Dát tip
Dobrá, Edvine. Až to napíšeš, pošli avízo!

Edvin1
27. 01. 2010
Dát tip
Tož, dost tuctový příběh o nesnesitelné babce. Ovšem dobře napsaný, a čtenáře velice rychle tlačící na stranu znechuceného zetě. Ale jelikož takhle se ve stáří chová většina, nezasloužil si to sepsání. Próza by měla být - zde parafrázuji Franze Kafku - "jako rána palicí do hlavy". To by ovšem vyžadovalo příběh zcela opačný, tedy snad o stařence, jež své skutečné trápení před dětmi, které mají svých starostí dost a dost, ukrývá, aby jim nepřitížila. Taková byla moje již dávno zesnulá matka, a nyní i moje tchyně. Což mne přivádí k myšlence, že bych o nich měl tu "opačnou", "menšinovou" povídku napsat sám. Tedy díky za inspiraci, Prosecký! :-)

zenda
08. 12. 2009
Dát tip
jo, tak na ten si počkám, až to bude, tak dej vědět!

Prosecký
08. 12. 2009
Dát tip
Ne, zendo! Klidně komentuj! Sessi byla na výmaz zralá už dlouho. Ostatní díla se chystám jenom předělávat, zejména Lichtenštejn.

zenda
08. 12. 2009
Dát tip
No nevím, trochu se bojím, že až zas něco okomentuju, tak to smažeš..:=) Naštěstí už musím hákovat, tak zas jindy. Píšeš hezky!

Prosecký
08. 12. 2009
Dát tip
Ahoj, zendo, vidím, že děláš túru po mém díle. Děkuji ti.

zenda
08. 12. 2009
Dát tip
nějak se to u tebe hemží tím vysením na rodičích... Zajímavý je, že tady je obětí chlap a ten to dokáže, zatímco v Sessi byla obětí holka a ta to nedokázala... Tahle je určitě lepší! Je tam rozezlení i rozuzlení:-* No a ted si jdu přečíst kritiky...

Aviem
11. 11. 2009
Dát tip
já ti nevím.. mám tady zrovna na starosti asi devadesát podobných stařenek a stařečků, ale připadá mi, že by takhle nikdo nemluvil. Tím nechci říct, že to tak nemůže být.. ono.. v životě se může stát cokoli..

Prosecký
15. 09. 2009
Dát tip
Ahoj, A.H., díky za návštěvu.

A.H.
15. 09. 2009
Dát tip
Libi se mi tvuj zdravy nazor, ze jedina provize na tomto lit. serveru je prizen ostatnich.

Prosecký
07. 09. 2009
Dát tip
Děkuji ti, Lauro, za návštěvu. Zatím jsem, bohužel, do klubu Za Vikingy na Drakkaru ničím nepřispěl. Moje původní povídka "Severská sága začínající v Řecku" na Písmáku propadla. Jediné, co má trochu vztah k historii je "Odkaz Dněpru".

Prosecký
17. 08. 2009
Dát tip
Alojsi, děkuji ti za návštěvu. Zbrklost je jednak mým stylem. Nesnáším dlouhé rozklady. Možná je to ku škodě díla. Zadruhé je samozřejmě problém v tom, že Písmák je honorární server, kde jedinou odměnou je přízeň ostatních. My, co ještě nejsme v důchodu, navíc musíme většinu v potu tváře vydělávat na chléb vezdejší ...

Alojs
17. 08. 2009
Dát tip
souhlas s lakrovem. téma špatné není, formálně to taky nezakopává... ale když už tak malý plácek (je to krátká povídka, zaměřená na emoce a jednoduchou situaci toto vyvolávající), tak pořádná péče o text, jeho uvěřitelnost... Trochu mi vadí zbrklý konec, až příliš dialogové vyznění... Občas absentující popisky (kdo co říká) mě mátly... Zbytek však ok. Píšeš čtivě, nemotáš se do zbytečně zauzlených souvětí... Je to dobrý.

avox
13. 08. 2009
Dát tip
Celkem uvěřitelný příběh, ale nikoli obvyklý, řekla bych... Přiměl mne k zamyšlení, probudil vzpomínku na mou maminku... já dceru nemám :-) */

Prosecký
12. 08. 2009
Dát tip
Ahoj, Lakrove, děkuji za připomínky. Vždyť kvůli nim tady jsme.

Lakrov
11. 08. 2009
Dát tip
Takhle pěkný a každému pochopitelný námět ze života by si zasloužil víc péče. Pohrát si s textem, trochu ho 'oživit', učinit dialogy reálnějšími, vyhnout se strojeným foemulacím (např.: 'Jdu pro lékařskou službu' -- takhle by to asi v reále nezaznělo). Tak, jak je ta povídka napsaná teď, je to takový 'článek z čítanky', ale to neznamená, že by byl nezajímavý, 'nečitelný'. Jen by jej bylo možné ještě vylepšit. Možná je to jedna ze tvých prvních povídek (nechci urážet :-) ). Přečti si ji za čas, třeba ji uvidíš jinak.

klobúk
11. 08. 2009
Dát tip
čítavé, niekedy to takto bohužiaľ býva..

těša
10. 08. 2009
Dát tip
mně to zas až tak absurdní nepřipadá, připadám si ve stejné situaci. a možnost jiného řešení by mě potěšila víc. --- závěrečná replika bláži je geniální. celkově mi to připadá pěkně plynoucí, ale přebývají mi tam některé detaily (knížka, kterou paní čte, melodie telefonu) a naopak chybí nějaká omáčka okolo, něco navíc k dialogu a stručným uvozovacím větám. v tom se mi líbí odstavec "venku bzučel letní hmyz..."

Prosecký
10. 08. 2009
Dát tip
Pokud diaology vypadají uměle, nezvládl jsem je. Možná někomu připadá, že se to takto nemohlo odehrát. Jinak děkuji za návštěvu.

reinka
10. 08. 2009
Dát tip
To jsou ty tchýně, vydrž Mirku!!!

raja
10. 08. 2009
Dát tip
Umělé dialogy. Na to že je na nich povídka postavená, je to málo. Polopatistické a tak trochu i patetické. Líbí se mi přechod z "nemocné" stařenky na semetriku. Ten je zvládnutý dobře a považuju ho za nejsilnější část povídky. Příběh dobrý ale nelíbí se mi styl jakým je napsaný.

ovšem bez velitelky ten telefonát postrádá smysl...

Promyšlené a vyzrálé. Dobře se čte a nutí přemýšlet.

Marcela.K.
10. 08. 2009
Dát tip
No, teď to je daleko lepší... čtenář ať si vybere, kdo mu volá. Třeba "velitelka", třeba..."skleněnka" :-)

Janina6
10. 08. 2009
Dát tip
Znám celkem zblízka... dobře jsi to trefil :-) Jen ty odchody většinou nebývají tak snadné...*

Prosecký
10. 08. 2009
Dát tip
Mylenko, asi máš pravdu. Zatímco povídku jsem promýšlel od pátku, ta pointa mě napadla až dnes ráno v autobuse. Mažu.

venku bzučel letní hmyz))četlo se mi to tak nějak z lehka...t.

Marcela.K.
10. 08. 2009
Dát tip
Mám maminku v nemocnici po těžké operaci... Včera už měla jen 37.5 Jo..i takové mohou být vztahy...jen ta pointa mi připadá zbytečná...věřila bych tomu příběhu líp bez ní.

btw: u mužů se za smrtelnou horečku považuje už hodnota 36,9 :o)

Petrusha
10. 08. 2009
Dát tip
zápletka s absurdným námetom by chcela trochu absurdisticky vyšperkovať, aby zámer nepadol na totálne zdevastované pole ďalšieho nezáujmu ...

srozumitelné. Každý z nich měl jinou nadřízenou, takový vztah nemůže fungovat :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru