Květina.

V dlaních žmoulaná

květina duše

je jak svitek

hieroglyfů,

jen znaková řeč,

a němý výkřik,

tak ji zteč !

rozlušť a převeď

do vět apokryfů,

jimiž jsou

pokryty stránky knížek ...

A ta tíže

jest z pár bichlí ?

nebo mnoha “paperbacků” ?

Sejde na tom ?

když je už na útěku

k zemi,

ten okvětní plátek,

prosolený

dlaněmi,

perlou v oku ...

Déšť kulometnou salvou

spívá,

střepinami vody

vrývá,

nové dráhy

v šedou kůru,

a v prstech jen stonek ...