Letní deště

Těší mě, že se tady aspoň čas od času zastavíš. Pokusím se občas psát tak, aby tě to třeba zaujalo.

Myslím, že poezie je spravedlivá v tom, že žádnou trvalou slávu nikomu nepřináší. A i ta tzv. "sláva" je spíš legrační. Pro mě je důležitá spíš radost, úžas, zastavení.

Škoda ,

ostatní , dnes už "oficiální " autoři snad s vyjímkou whispermoonlita už nejsou schopni vůbec žádné diskuse . Bohorovně se tady zapouzdřili ve své slávě a užívají si elitářské nadřazenosti . Některé tvé básně třeba právě v tvém Lese , mi napovídaly , že bys mohla být jiná . - Možná . Já se totiž pletu v lidech jako na běžícím pásu .

Umbratica: Omlouvám se, opravdu je můj výskyt spíš náhodný a výjimečný (ne kvůli platformě samotné, spíš kvůli okolnostem života). Snad Les nakonec odpověděl sám ---

Líbí se mi hlavně II. a IV. strofa. Za ty dávám tip. Škoda , že se tady už nevyskytuješ a že není možné si s tebou o něčem pokecat. Ted' právě čtu tvůj Les a měla bych různé otázky.

whispermoonlite: Díky, mám spoustu látky k přemýšlení. Jen snad poznámka k samotnému tomu konci celku: ne, není to "do klidu".

Ale přeci ještě jedna možnost: uvláčet je možné i pole, a v takovém případě je to žádoucí, takže by to závěrečné " uvláčení, spolknutí" mohlo obnášet i klid, vyrovnání (nejedná-li se ovšem o klid utopených :D).

role vody v této básni je pozoruhodná. suchá vlastně zůstala jen III. část (možná i první?) - a vody přebývá (i přibývá), nebo se nechová jak záhodno. - nejprve dusí v podobě věrného psa (pěknej konflikt), utopí řeči a nakonec celkově uondá, resp. uvláčí, pohltí - a ještě je před ní nutno se schovat narychlo do stanu. - oheň je proti tomu v jasné menšině. zvláštní je pro mě místo s chladnou čelistí: ani oheň ani voda, možná blíž k ohni bolesti, ale ocel je chlad, má barvu vody. - kdybych měl hledat nějaké slabší místo básně, bylo by to přirovnání čelisti k náhle ostrému noži - je to jen drobnost, takový provozní obrat. (leda by záměrně příznakoval "tupý nůž", který měl předcházet - o tom budu muset ještě přemýšlet). tupá čelist x ostrá čelist - tenhle přechod nemusí být k ničemu. dobře se spojuje úvodní myšlenka na útěk s následnou expozicí "před čím, nebo od čeho utíkat" - závěr, s mírnou nadsázkou, je věrný pes, který se proměnil v ještě mohutnější živel. - hm, nejzajímavější je ta nerovnováha. jinak technicky to je vymakaný, to je vidět. - pocit uvláčení ke 4. strofě taky patří. myslím, že je cítit, jak tam obrazy zabírají usilovněji do hloubky, ale to k vývoji tématu patří. - posun od lehkosti s myšlenkou na útěk, k vyčerpání vodou má smysl. ještě letmo mě napadá, že nejlíp z té situace vychází samota - metafora s myší je nejmilejší, hebká, dokonce elegantní - kdyby to neobrátilo v opak to nezbytné ráno. čtu to jako básničku o uvěznění (snad i anihilaci) a možnostech, které nakonec nevycházejí, nebo zůstanou jen nadhozeny.

Díky za obsáhlou reakci!

bez rozpaků dám tip

tak trochu japonský nebo snad čínský nádech

Jsem z toho sice antilocapra, ale slastně se ošívám při té hezoučké zvířátkovské metaforice !

*

Fantastické básne...neobyčajne dobre napísané.

Fouckaulte: Hmm, tak jsem to samozřejmě nezamýšlela, ale je to možné. Dík za komentář.

líbí se mi, pohladila mě

I a II vnímám prostorněji, ty další až příliš svázané se svým kontextem tak že ztrácí lehkost přesahu*