Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zatoulaná

24. 08. 2009

780

Autor

Marcela.K.

Procházím se sama

po nábřeží snů

Klopýtám přes písmenka

Přeskakuji samohlásky

a marně hledám v písku

znaménka

jedné zatoulané lásky

Kreslím si do notýsku

slova

Ze souhlásek postavit chci hráz

Oblékám holé věty

pravda se v nich schová

Proč nechávat ji

nahou

lidem napospas?

13 názorů

Lakrov

25. 08. 2009

Dát tip

Líbí se mi; i když je tím klopýtáním obrácená tak trochu do smutna.

Dík, vrátila jsem původní nábřeží :-) Pátá sloka není o holé větě, ale o pravdě :-) Lidi mohou klidně představovat i řeku :-) Název se mi zdá být dostatečně jasný :-) Dík za koment, mám ráda, když se někdo snaží i o pochopení.

Prosecký

25. 08. 2009

Dát tip

Ahoj, mylenko! Taková gramatická poezie. Dávám tip. Ale: - druhý verš - kýč, - 4.sloka hovoří o holých větách a 5. o jedné holé větě. Nemělo by se číslo sjednotit? - pobřeží se váže už jenom k představě hráze. Nebo že moře představovali ještě lidé v 5.sloce? - vazbu názvu na text jsem ještě neobjevil. Snad při dalším čtení.