Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lacek Netopír

25. 08. 2009
32
62
10505

"Vzhůru do království nápoje, který je sice průhledný, ale dokáže očervenit nos a očernit charakter." A. P. Čechov

  

  Strýček Ivan působil dojmem, že jej vymyslel spisovatel Čechov. Příjmením se jmenoval Racek, měl tři sestry, višňový sad a cukrovku. Mohlo by se zdát, že onemocnění diabetes s dílem Antona Pavloviče nijak nesouvisí. Když ale prozradím že Ivan chybně vyslovoval souhlásku er, pročež namísto „cuklu“ používal ku slazení „Sachalin“, mnohým se rozjasní, a bystřejší čtenář nadto pojme podezření že i s příjmením musel mít jmenovaný těžkosti. A skutečně. V širokém okolí byl znám výhradně jako Lacek. Lacek Netopýr.
Vlastně bych měl správně napsat Netopír. Tuto část přezdívky si totiž vysloužil díky zálibě v lihových nápojích v kombinaci s neukvapenou pracovní horlivostí. Angažován byl kdysi na katastrálním úřadě jako topič. Ježto se však nalézal ustavičně v lihu a netopil, začalo se mu záhy přezdívat Netopír. V podniku byly časté telefonáty podobného znění:

“Haló, je tam kotelna?“

“Čelta jeho! Co se sloučilo, tovalyš?“

“Musíte přitopit. V šestnácti stupních se opravdu nedá pracovat.“

“Nevazmožné! Ja izmělil tlidsať sim gládusov, malá chvíle tomu nazad!“

“Opravdu? No jo, ale na slunci nebo ve stínu?“

“V podmyške, maladěc. V pod-paž-dí! Ha ha ha, glogloglo...“

   Nutno říci, že po „Velké Sametové“ byl Lacek od výkonu této funkce k velké úlevě všech zaměstnanců odbřemeněn. Coby penzista, mohl se tak konečně naplno věnovat svému velkému, ne však zcela legálnímu koníčku - lihovarnictví. Podle něj byla nejlepším způsobem konzervování destilace, a jako roduvěrný Rusín z Podkarpatí dokázal zkapalnit téměř vše, co mu zahrada urodila.

   Ledva jarní slunce probralo tohoto karpatského medvěda z hibernace, už plnil soudek žlutými květy smetánky lékařské. Rozhodně nebyl jedním z pošetilců, kteří vyráběli z pampelišek rádoby zdravou parodii na med. Jeho cílem bylo silné, mimořádně aromatické pampeliškové víno, které po vykvašení nechal projít dvojí destilací. Do každé láhve s tímto lahodným mokem přidal pak dva velké, čistě oprané pampeliškové kořeny. Kořen ze smetánky má totiž tu vlastnost, že působí proti všem chorobám, které alkohol způsobuje. Léčí nemoci trávicího traktu, posiluje jaterní tkáň, žlučník, ledviny, snižuje krevní tlak a zlepšuje činnost srdce. Prudce léčivý lektvar! Hotový elixír mládí. V rudolfínské době by strýčka za tento objev šlechtický titul jistě neminul.

   Znáte pojem „cuketová sezóna“? Ano, jedná se o období, kdy se každý druhý zahrádkář nechává slyšet, jak už třetí týden nejí nic, než smažené cukety, plněné cukety, zapečené cukety; v horších případech pak grilované cuketové placičky s cuketovým zelím a knedlíkem z cuket a jako moučník bábovku, ve které byste tu cuketu skoro vůbec nepoznali, jenom je taková mírně nazelenalá...
Takovýmto zoufalcům napravoval Lacek trávení svojí tradiční, šedesátiprocentní cuketovicí. A nejen trávení. Po požití několika „stakánčikov“, což byly kdysi tradiční sklenice od hořčice, se postižený nemohl vynadivit, kam se poděly jeho chmury a odkud se v něm vzalo tolik pronikavého rozumu. Poděkoval, a odebral se do hospody na guláš.

   V létě byl hlavním zdrojem surovin již zmíněný višňový sad, kterým ujec honosně nazýval stromořadí sedmi zákrsků višně Morela. Však také Lackova višňovka v celém okrese plnila funkci směnného ekvivalentu. Za láhev či dvě jste kdysi mohli dostat cokoliv. Od banánů bez fronty až po křížkové lázně. Dodnes si ji mnohý sales manager hýčká mezi whiskovým a cognacovým oběživem, neboť mnohonásobně urychlí práci člověka, kterého jí uplatíte.

   Jednoho podzimního dne se strýček zabýval pronásledováním mandelinek na svém brambořišti. Proklínaje „žukov amelikanskich“, ukládal pruhované chrobáky něžně do džbánu a nakonec je důkladně zalil lihem. I v metodách usmrcování hmyzu byl Lacek humanistou.
Když po několika týdnech brambory vykopával, tu křísla motyka o džbánek ukrytý v nati.
Strýc odklopil víčko, přičichl a smočil ret. Od té doby tvrdil, že zná přesnou recepturu likéru Fernet Stock a každá zmínka o pětatřiceti bylinách, dovážených ze všech koutů světa, mu vykouzlila na tváři úsměv Mony Lisy. Fernet už by nepozřel, ani kdyby jej dostal na lékařský předpis a všichni milovníci tohoto nápoje pro něj byli prostě „žukovci“.

Ve světě komponentů není ekvivalentů, jak říkali staří alchymisté.

    Slušelo by se říci že strýček zemřel na jaterní cirhózu, selhání ledvin, rakovinu slinivky, nebo nějakou podobnou, pro alkoholika důstojnou chorobu. Leč ani v tomto ohledu abstinenty nepotěším. Nikdo o sobě nemůže zodpovědně prohlásit že je alkoholikem, nepije-li víc než jeho lékař.
Ještě ve svých třiaosumdesáti letech se těšil relativně pevnému zdraví (s přihlédnutím k cukrovce), neboť byl prakticky pod stálou zdravotní kontrolou. Díky čilým obchodním kontaktům se zdravotním personálem zbylo v kraji jen málo lékařských kapacit, se kterými by si byl nepotykal. Pouze nerudný urolog Šťavík svéhlavě odmítal připít si na bratrství samohonkou. Umíněně trval na Budvaru, háje se tím, že má ženu a děti, a ještě by je někdy rád viděl.

   Pětadvacátého listopadu vypravil se strýc k blízkému potoku, na lov právě táhnoucích pstruhů. Rozkročil se po proudu a v duchu úsloví - rybu, pticu, molodycu, beri rukami, holýma rukama házel hormony zpitomělé ryby na štěrkový břeh, mrazu nedbaje. Ostatně, činíval tak tradičně každým rokem.

Jen letos poprvé se nevrátil.


62 názorů

No, s tím Čechovem, ani já bych se už nevsázel, ale nejspíš jsem to někde četl už jako citát. Od Čechova samotného jsem nepřelouskal nic.

Zordon
02. 08. 2012
Dát tip
*Skvělé, přečetl jsem si to naprosto aktuálně při vrcholící cuketové sezóně. Je ten citát mi připadá víc na Květoně než na Čechova.

Díky Auguste.

Augustus
23. 10. 2011
Dát tip
Velmi povedené! Krom u Květoně i tradičně skvělého humoru a vytřbeného vypravěčského stylu mne na této povídce dostal především nikoli nečekený leč dokonale funkční závěr. TIP!

No jo, ty konce. Furt něco zkouším. V podstatě jsem teprve začátečník, takže ve vývinu.

8hanka
20. 03. 2011
Dát tip
nadherny pribeh, len som necakala taky koniec...doteraz bolo vsetko usmevne, chechtave, rehotave, smiechom zadusajuce a zrazu...sa nevratil...dostala som chut na stakancik alebo aj dva:(

FAE BOMB
27. 04. 2010
Dát tip
S těma mandelinkama v lihu's to docela dost přestřelil. To ti uvěřej' snad jenom pražáci. Za svůj život jsem mandelinek nasbíral aspoň metrák a ve většim množství strašně smrděj'. Chuť neznám, ale určitě budou hnusný, protože je krom křepelek nic jinýho nežere. Pokud máš recept na pampeliškový víno, tak sem s nim! Tak mě vlastně napadá, že když se z pampelišek dá dělat náhražka medu, tak by se z toho dala dělat i ersatz medovina, kterou jako čistokrevnej slovan můžu...

Ano, ta stylizace chce svoji míru. Ale to se nedá naučit. To přijde časem samo. Doufám.

Je pravda, že přefiltrovat cukety přes prase, je rovněž znamenitý způsob zpracování. Když se to pak vytahuje z udírny, tak by v tom tu cuketu už vůbec nikdo nepoznal!

Jejdo - do sběru? Ty poblouznilče! Víš o kolik radosti ses připravil?

Správně začínáš tušit, že je třeba rozlišovat mezi záměrem a pouhým opomenutím. Dopustí-li se autor pravopisné chyby už v titulu, stává se dílo, alespoň pro mně, neodolatelným lákadlem. Buďto tím literát něco sleduje, nebo je takovým zoufalcem, že kritiky pod jeho výtvorem rozhodně stojí za to přečíst. Komentáře často o několik tříd převyšují literární hodnotu díla samotného. Ale na to jistě brzy přijdeš sám.

Nazdar Petře Waldýne, ochraniteli spisovného jazyka českého. Jsem potěšen, žes poctil návštěvou mé dílko. Pravda, přečetl jsi pouze název, zato však pozorně, o čemž svědčí fakt, že gramatickou chybu jsi zaregitroval okamžitě. (A to je co říct, neboť jsem také nakouknul do tvého díla básnického a verš - "že zas přišly děvčata" mě poněkud uvedl v rozpaky.)

jejdavilda
31. 08. 2009
Dát tip
a já odvezl dva destilační přístroje do sběru

tvoje chyba

kdybys to četl dál, tak bys pochopil, proč je s měkkým...:o) možná.

Ižinýři pochopitelně taky. Dokonce jsem znal jednoho PaedDra, který by se bez několika promile mezi studenty neodvážil. Ale to už by byl dlouhý román.

(safra, mi vypadl otazník...)

A inženýři snad nechlastaj :)

Hernajs, já to tušil že se poznáš. A to jsem veterináře z původní verze operativně nahradil urologem. Chtěl jsem ti jen udělat radost nenápadnou reklamou Budvaru. Zprvu jsem se obíral myšlenkou připsat tam i jistého kardiologa, ale musel by si jezdit pro šnaps až z Bazileje, což by vyprávění posunulo do oblasti scifi.

Co jsem zas provedl? Jinak tedy Štavíkovi rozumím a fernetu už se nedotknu.

Hořčičáky jsou naše rodinné stříbro. Ještě je mám schovaný.

guy
27. 08. 2009
Dát tip
pěkné a inspirativní čtení a stakánčiky ze sklenic od hořčice ve mně vzedmuly vlnu nostalgie :-)

To není přímá řeč, jen moje citace. Asi tam překážejí ty uvozovky, že?

BBarkku
26. 08. 2009
Dát tip
hai Květoni;) pěkné. jen jsem si všimla, že se strýc těsně před smrtí naučil R" ..;)(?)

kunka
26. 08. 2009
Dát tip
Ono to vážne funguje? Ja som viac na pivo, no ale keď už je tá kríza :-)

Nebudeš mi věřit, ale zrovna tento recept jsem si vlastnoručně ověřil, a deset litrů loňské "púpavice" se nedočkalo ani zimy, jak šla na odbyt. Už mi zraje v soudku letošní! Podrobnější recepis můžu poskytnout.

kunka
26. 08. 2009
Dát tip
zábavné a poučné- už sa neviem dočkať jari a idem na púpavu(pampeliška)

Znám. Mám takovou dceru. Ta je jediným tvorem na světě, který se umí hemžit sólově.

Adamova Eva
26. 08. 2009
Dát tip
avox, máš odemě TIP, právě to je ten smysl :o) a ještě když si člověk uvědomí, že štamprlík pálenky udělá to samý, jako přetrhnou na dvakrát

avox
26. 08. 2009
Dát tip
Panáčka (chlastu) denně? Tolik vzrušení by nesnesl asi můj žaludek, jsem hnusný abstinent, piják toliko příležitostný a příležitostí ubývá... ale čtu dál komentáře a vzpomněla jsem si na maminku, jak říkávala, že by mne s chutí přetrhla, jen jí brání strach, že bych pak byla dvakrát... :-))

Tak díky, Evčusko.

Adamova Eva
26. 08. 2009
Dát tip
... mooc jsem se komunálně pobavila, je mi to blízké, život smysl má a velkej a ten je třeba občas vidět dvakrát *o)

Prosecký
26. 08. 2009
Dát tip
My na Proseku dáváme přednost Proseccu.

Vaud - až budou obdivně vzdychat nadšením nad naším národním nápojem, nezapomeň zažertovat, že slivovice získává svůj nezaměvitelný buket tím, že ji používají zvěrokleštiči na dezinfekci pytlíků a tahle už byla použita pětkrát, proto má pět hvězdiček. Yvaine - dědovi už chybí k dokonalému štěstí jediné - takový hezký měděný kotlík... Prosecký - komunální! Přesně tak jsem svůj styl docela nedávno někomu popisoval. Komunální humor, jak se říkalo za soudruhů. Nu co, přiznávám. Ale představ si, že bych tímto stylem napsal třeba antickou tragédii. Pochybuji, že by mi to někdo uvěřil. Takhle mi holt zobák narost. Co nadělám. A mimochodem, rusky sice umím slušně, mám z ní maturitu, ale v tomto textu se jedná o ukrajinštinu. Je to takový jazyk, jako když se ožerou Rus, Slovák a Polák a napíšou dohromady knihu. Aleši - život nemá smysl. Ale je to velký kopec srandy a byla by škoda nevidět ho dvakrát!

ano, každý si najde svůj smysl života...

Prosecký
26. 08. 2009
Dát tip
Ahoj, Květoni, konečně jsem se trochu pobavil. Ani jsem nevěděl, jak dobře umíš rusky. Pokud bych měl něco vytknout, tak snad jen rozkolísanost stylu mezi obdivem a ironií a místy poněkud komunální charakter, ale výsledek je v písmáckém kontextu jednozančně na tip.

Yvaine
25. 08. 2009
Dát tip
Můj drahý děda pro změnu kvasí ze všeho možného - pampelišková vína, třešňová vína, rybízová vína, šípková vína... Jen mandelinky ještě asi nezkusil - a to má každoročně na poli několik lánů brambor. Nu což - letos už jsou sklizené - tak třeba napřesrok...

Vaud
25. 08. 2009
Dát tip
jsem si to užil zrovna dneska jsem koupil v Basileji v obchodě, kde prodává jedna Slovenka stakany, abych seznámil své sousedy se slivovicí :-))

A to jsem většinu destilátů musel vypustit. To bylo na román.

Bíša
25. 08. 2009
Dát tip
Povedená ságová taškařice!

Chlebovica je samozřejmě kultovní nápoj. Podobně jako tajemná alchymie šťepení škrobů v obilovinách a bramborách si zaslouží svůj vlastní příběh.

Ano, je to plus, pokud není člověk kardiak. To by se neměl věnovat vzrušení z výroby, ale spíš té konzumaci. Panáčka denně, a máš srdce jako zvon!

avox
25. 08. 2009
Dát tip
vzrušujíci?! to je přece jen další plus :-))

Ovšem, je to poněkud nelegální. Ale nesmírně vzrušující.

avox
25. 08. 2009
Dát tip
Vida, člověk se učí celý život... konec sušení, nakládání do cukrového nebo octového nálevu, stejně to pak rodině nutím téměř násilím... díky! :-))) */

Koníček je to hezkej. Vím o tom své, ale psssst!

Diana
25. 08. 2009
Dát tip
Perfektní strejda! Krásná charakteristika a celý příběh. Zajímavě, napínavě a vtipně napsáno. Užila jsem si! :-)***

ty a dochtor?! o to sem nikde nezakopla... :o)

Musel jsem. Už jsme se dostávali do řečí, že si vzájemně nadržujem.

ten veterinář... seš si vědom toho co činíš?! :oD

Toscana
25. 08. 2009
Dát tip
Tak jsem se zase báječně pobavila - byl by to dobrej soused, tenhleten Netopíííír :o)))) *t

Aviem
25. 08. 2009
Dát tip
:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru