Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Život je jen náhoda...

26. 08. 2009
14
24
3738
Autor
rainman

     Stála u bílých vrátek a zírala na velký modrý zvonek beze jména. Dodala si odvahy a stiskla tlačítko, ale nic se nedělo. Netečně pohlédla na šedivou oblohu a rozhlížela se po okolí, tonoucím v mléčném oparu. Jak to, že tu není brána ? napadlo ji, aniž věděla proč.

     Jakoby odnikud se ozvaly tiché kroky. Z mlhy se vynořila postava; když přišla blíž, rozeznala sportovně vyhlížejícího mladíka, o něco staršího než ona. Docela ujde, napadlo ji. Někoho jí připomínal, dokonce někoho velmi blízkého, ale nemohla si vzpomenout. Měl dlouhé černé vlasy, byl o hlavu vyšší a zkoumavě si ji prohlížel.

     „To tě poslal…On ?“ zeptala se nesměle.

     Zavrtěl hlavou.

     „Já jsem On,“ řekl vážně.

     Vytušil její myšlenky. 

     „To si vážně všichni myslíte, že musím vypadat jako dědeček na stříbrným obláčku ?“ dodal lehce podrážděně.

     „Tak pojď dál, když už jsi tady,“ vyzval ji. Odemkl branku a nechal ji projít jako první.     

     Chvíli šli mlčky. Náhle za sebou zaslechli dupání; než se však stačila otočit, přehnal se kolem nich muž s vytřeštěnýma očima. Zdálo se, že si jich vůbec nevšiml.

     „Pitomec jeden,“ ulevil si její průvodce. Nechápavě se na něho podívala.

     „Pochopíš za chvíli,“ řekl vyhýbavě.

     Došli k bráně, jejíž konec se ztrácel v mlze. Pocítila chlad a neznámý smutek. Zastavil se a něžně se jí zadíval do očí.

     „Myslelas to vážně ?“ zeptal se a kývl k jejímu zápěstí. Teprve teď si všimla, že jí po dlaních stéká z rozříznuté žíly teplá krev. Překvapeně si uvědomila, že necítí žádnou bolest.

     „Já…když já ani nevím…“ řekla nejistě.

     „Achjo, takový mám nejradši,“ povzdechl si.

     „Tak aby bylo jasno : štěňata jako ty mají tuhle exkurzi zadara. V patnácti víte houby o životě.“

     Chtěla něco rozhořčeně namítnout, ale náhle se nebe nad nimi prudce rozzářilo a vzápětí zaburácel hrom. Ve stejný okamžik zaslechli příšerný výkřik a před ně dopadlo bezvládné tělo. S hrůzou poznala člověka, který je před chvílí předběhl.

     Mladík popošel k němu a téměř štítivě jej špičkou nohy převrátil na záda.

     „To sis myslel, že se sem dostaneš jen tak, co ?“ zabručel.

     Otočil se k ní.

     „Tak co s tebou ?“ zeptal se.

     Strnule stála, neschopná pohybu a řeči.

     „No tak si vyber, můžeš tu zůstat, ale připrav se na to, že budeš hodně dlouho sama. Tamti dole,“ podíval se kamsi pod nohy, „ti mají ještě plno času. A kdoví, jestli skončí tady,“ dodal neurčitě.

     Chvíli přemýšlela.

     „Třeba tam na tebe někdo čeká,“ usmál se tajuplně, jako by jí chtěl napovědět.

     V ten okamžik jí došlo, odkud ho zná. Najednou jí bylo jasné, co udělá a věděla, že On to ví taky. Vrátila mu úsměv; v náhlém popudu ho políbila a začervenala se.

     Pocítila bodnutí v ruce. Ze žíly na předloktí jí začala vyrůstat tenká hadička, která pulsovala tekutinou, o níž věděla, že je to její vlastní krev. Kraj kolem ní se začal ztrácet v mlze, také její přítel se zvolna rozplýval. Ze všech stran se ozýval sílící hukot, v němž rozeznávala cizí hlasy, útržky vět a kdosi ji nepřetržitě profackovával.

     „…tak už se prober, sakra…“

     „…dobrý, máme ji !“

    Sanitka se prodírala hustým provozem. Na nosítkách ležela dívka bílá jako křída a zmítala se tak, jak jen jí to dovolily kožené řemeny, kterými měla připoutány ruce i nohy.

 

     Díval se za ní bez výrazu. Ozvalo se zazvonění. Jeho tvář se začala měnit; černé vlasy se ještě více prodloužily a zhnědly, rysy obličeje zjemnily. Hruď se nadmula pevnými mladými ňadry a boky se rozšířily.

     Dívka se otočila a pružným krokem se vracela k brance.     


24 názorů

reka
15. 09. 2009
Dát tip
souhlas se Stvnem, ten nápad povídku neudrží (něco podobného zpracuje jako povídku podle mě každý druhý člověk, který zkusí psát, sám jsem na písmáku na pár dost podobných narazil) a způsob zachycení je příliš všední na to, aby zaujalo.

StvN
14. 09. 2009
Dát tip
Chápu, že člověk něco takvého napsat musí. Nicméně by to chtělo napsat alespoň nějakým zvláštním stylem. Neodříkat to jako básničku, kterou chce mít člověk rychle za sebou. Mohl jsi nastražit na čtenáře pastičky, občas ho šťouchnout a tak, možností je plno. Sám o sobě ten nápad neobstojí.

LaMouette
09. 09. 2009
Dát tip
ta pojenta me dostala.. fakt ze jo.. a vubets mi neva.. ze je to wohrany tema.. proste jako celek se mi to desne libi.. :-)*

rainman
03. 09. 2009
Dát tip
autor souhlasí :-)...s tím obnovením mi to pak taky dokleplo, díky

Tragicus
03. 09. 2009
Dát tip
Souhlasi autor s nominaci do povidky mesice? btw., znovu se odesila ten tvuj komentar, protoze porad opakujes akci jeho odeslani, obnovit stranku znamena provest operace, ktere vedly k jejimu otevreni, tj. i treba odeslani komentare apod.

raja
03. 09. 2009
Dát tip
Tak já to zkusím:) Šlo by tohle nominovat do PM? avi

Robinia
02. 09. 2009
Dát tip
Ten závěr teda :-)))

raja
31. 08. 2009
Dát tip
Není nad to se zasmát;D

rainman
31. 08. 2009
Dát tip
chjo, jakmile tu chvíli nejsem a aktualizuju stránku, skočí tam to samý znova...to nejni stařeckej třes :-))...

raja
31. 08. 2009
Dát tip
:D

rainman
31. 08. 2009
Dát tip
voni se zloběj dost málo :-)

raja
31. 08. 2009
Dát tip
tak voni taky? Mi taky tak:)

rainman
31. 08. 2009
Dát tip
voni se zloběj dost málo :-)

raja
31. 08. 2009
Dát tip
to je slovo, co?:D

rainman
31. 08. 2009
Dát tip
voni se zloběj dost málo :-)

raja
31. 08. 2009
Dát tip
Se snad nenazloběj:)

raja
31. 08. 2009
Dát tip
no ale dobrý teda!*:) pošlu sem posly:)

A.H.
26. 08. 2009
Dát tip
život musíme přijmout, ať už je náhoda - či nikoli.

martinez
26. 08. 2009
Dát tip
závěr byl pro mne nečekaný :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru