Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Odkaz Dněpru - Vítězná Povídka měsíce září 2009

Výběr: katugiro, StvN
01. 09. 2009
29
146
12492
Autor
Prosecký

Za krále, za vlast, za slovanské věrozvěsty (Povídka je delší. Pointa je ukryta v poslední části.)

1.     První oběť
Po serpentinách horské silničky Ecce Homo se od Moravského Berouna temnou nocí žene automobil. Je to zachovalá Škoda Octavia barvy islandské zeleni. V oknech má neprůhledná skla. Jinak bychom spatřili osobu ostře řezanými rysy nápadně podobnou předposlednímu Přemyslovci Václavu II..
Těsně před Šternberkem náhle vůz ostře přibrzdil. Řidič Přemek v poslední chvíli zpozoroval na varovné tabuli, že jel rychlostí 58 km/h. Na zadním sedadle, připoutaná řetězem z 24karátového zlata, se klimbá nákupní síťovka. V ní je ukrytý nevelký předmět. Pokud ho řidič nedoveze včas, budou následky nedozírné …
Ve zpětném zrcátku se náhle vynoří ostrá světla vozu Dacia Logan a nezadržitelně se přibližují. Uvnitř jsou stěsnaní tři urostlí vousatí muži v řádovém hábitu Českých bratří. Jejich sveřepé výrazy dokládají, že ani za 452 let existence řádu nezískali smysl pro humor. Dnes je situace o to horší, že i jim jde o všechno. Cennost ze Škody Octavia, a.s., dceřiné společnosti firmy Volkswagen, ohrožuje dílo, které po staletí budovali. Petr Chelčický by se musel v hrobě obrátit, kdyby nedokázali …
Sotva se vozy prosmýknou městečkem, zmizí ve tmě směrem na Olomouc.
Oba vozy přijely od Moravského Berouna. Lépe řečeno z odlehlé samoty pod nedalekou Červenou Horou. Ani pronásledovaný Přemek, ani pronásledující řádoví bratři si na tom místě nevšimli, že jejich počínání v lese sledovala ještě jedna osoba. Kateřina.
Vyčkala, až odjedou. Poté opatrně našlapovala na vysokých podpatcích do podzimního listoví směrem k podivné zemljance. Po západu slunce se ochladilo. Zkřížila ruce na hrudi, aby se zahřála. Pomyslela si, že volba kraťoučkých černých koktejlových šatečků bez ramínek pro dnešek nebyla dobrá. 
Náhle uslyšela slabounký vzdech. Ustrnula v pohybu. Že by tu přece jen zanechali hlídku? Ne, sten přicházel od jeskynního otvoru. Kateřina rychle zapálila pochodeň a statečně vešla do tmavého prostoru.
Uprostřed zpřeházeného nábytku tam ležel starý muž. Z úst mu vytékal proužek modré krve. Sotva uviděl Kateřinu, jeho oči se zableskly zvláštním vědoucím leskem.
Poznala ho. Byl to stařičký kancléř prezidenta T. G. Masaryka, doktor Šámal. Podle oficiální historiografie byl popraven nacisty za II. světové války.
„Pane doktore! Co tu děláte? Babička o vás tolik vyprávěla! Kdyby jen tušila, že jste ještě naživu …“ vykřikla Káťa a rozpřáhla vzrušením ruce.
Kateřina pohovořila ještě několika větami o babičce a pozapomněla, že umírající by jí mohl leccos prozradit o svých vrazích. Šámal jí to nenápadně připomněl, když k ní vztáhl ruku, z níž několika pramínky kapala drahocenná krev.
„Kdo vám to udělal?“ otázala se konečně.
Šámal otevřel ústa, ale ozvalo se jen polosrozumitelné sípání, „… Dněpr, … zlatý šperk, … stanice metra Želivského.“
Nebyla z těch slov chytrá. Koneckonců ze zeměpisu měla vždycky přinejlepším trojku. Kdyby nedávno nespala s Koljou, ani by nevěděla, že Ukrajina je samostatná. Pro jistotu si všechny výrazy uložila do svého mobilu. Snad později bude čas zamyslet se nad významem tohoto sdělení.
Sotva stiskla tlačítko „uložit poznámku“, doktor Šámal vypoulil oči. Ani odborně provedené Katčiny oživovací pokusy mu už život nezachránily. Během poměrně drastických zákroků však ze Šámalovy podrážky u bot vypadl zvláštní čtverečkovaný papírek. Štítivě ho zvedla ze zablácené země a drževši ho mezi palcem a malíčkem pravé ruky, četla proti světlu petrolejové lampy cyrilicí napsaná písmena. Levý okraj papíru se vyznačoval nepravidelným tvarem, jako by jej někdo utrhnul. Kateřina ho ukryla do záňadří a úkryt opustila.
Ze všech slov sdělených umírajícím Šámalem znala Kateřina důvěrněji jen stanici Želivského. Doběhla proto ke své Toyotě Yaris a vyrazila po silnici číslo 11 do Prahy. Bylo jí jasné, že obě vzájemně se pronásledující posádky zamíří na brněnskou dálnici a uvíznou v zácpě při příjezdu do hlavního města. Ona bude mít dost času je předstihnout tajnou zkratkou.
2.     Porada u stanice metra Želivského
Lobby pražského hotelu „Quattro Formaggi“ nedaleko zástavky městské podzemní dráhy Jana Želivského.
V rohu místnosti stojí ukrajinský majitel hotelu ve vyšívané rubašce. Je zpola ukryt za špatně zalitým fíkovníkem.
U velkého kulatého stolu sedí několik gentlemanů v dobře padnoucích oblecích. Upřeně sledují nedopitou láhev Stoličné vodky. Mlčí. Velkoplošná obrazovka na stěně se náhle rozsvítí a na ní spatříme hlavu rozcuchaného muže. Je očividně rozčilen a překotně sděluje, „P. má nový doprovod. Zasáhnout nemůžeme. Výsledek by byl nejistý. …“
Muži u stolu zoufale pohlédli na nejstaršího, jako by se ptali, co teď, Vojtěchu?
Vůdce vydal bez mrknutí oka příkaz, „sledovat!“
Obrazovka zhasla. Muži spěšně opustili budovu a po schodech sestoupili do metra. Tam už stáli čtyři osobní strážci s rozsvícenými čelovkami. Jeden z nich se dotkl nenápadného výstupku v mramorové stěně. Otevřely se tajné dveře a gentlemani zmizeli v podzemí.
Brzy dorazili k zamřížované kobce. Ve svitu svíce spatřili asi šestnáctiletého chlapce v rozedrané košili. V jeho obličeji znalci dvacetikorunové bankovky dobře rozeznávali nápadnou shodu s tváří Přemysla Otakara II..
„Chválabohu, nic mu není,“ upozornil Vojtěch ostatní a vrhl na uvězněného Heinricha Nikolause nenávistný pohled. Byl to pohled Slavníkovce na potomka rodu, který způsobil, že Slavníkovci už prakticky navždy ztratili nejen poctivě nabytou vládu nad okresy Nymburk, Kolín a Hradec Králové, ale dostali se až na sám pokraj úplného fyzického vyhubení.
Čím byl Heinrich vlastně potomkem?
Přemysl Otakar II. měl nevlastního syna Mikuláše. Tato linie rodu však nevymřela, jak tvrdí historikové. Přežila až do 15. století a pak už se dostala pod ochranu Jednoty bratrské. V úkrytu pod Králickým Sněžníkem rod přežil až dodnes. Uvězněný Heinrich Nikolaus byl přímým Mikulášovým potomkem.
Jeho únosce Slavníkovce sledovala Kateřina. Teď ukrytá v kolejišti metra ani nedýchala, když nad ní procházel Vojtěch a jeho nohsledi. Nevěděli o ní a byli tak neopatrní, že diskutovali o další strategii zcela otevřeně mezi cestujícími, čekajícími na příjezd vlaku.
Během průjezdu metra se Kateřina musela soustředit na to, aby nebyla soupravou přejeta a rozhovor byl navíc přehlušen lomozem kol. I tak však zaslechla něco, co zcela změnilo její život. Vojtěch upozorňoval velitele osobní ochranky, „musíme najít ještě tu Kateřinu,“  a okamžitě zahuhlal do sluchátka polabským dialektem, „Spojte se s naším zdrojem v ústřední evidenci obyvatelstva!“
Vedle stojící pobočník se zeptal, „co je na té Kateřině tak důležitého?“
„Mohu se spolehnout na vaši diskrétnost, strážče?“ ujistil se Vojtěch.
„Jistě!“ zněla odpověď.
„Pamatujete se z Aloise Jiráska na kněžnu Libuši?“
„Samozřejmě. Někde na půdě bych ještě našel čtenářský deník s výpisky ze Starých pověstí českých.“
„Potom možná víte, že měla sourozence.“
„Pokud se pamatuji, sestry. Kazi a Tetu.“
„Nejen ty dvě. Měla ještě bratra. Jmenoval se Klus.“
„Bratra?“ strážce údivem zvedl ruku k ústům, „ale to by znamenalo …“
„Ano. To znamená, že Krokovým nástupcem neměl být zeť a Libušin muž Přemysl, ale tento zmizelý Krokův syn. Přemyslovci se dostali k moci protiprávně.“
Strážce se překvapením zapotácel.
Vojtěch pokračoval, „Kateřina je potomkem tohoto utajovaného syna knížete Kroka. Sestry Kazi, Teta a Libuše chtěly zavést matriarchát. Nechaly svého bratra odvézt co nejdále od Budče a doufaly, že zahyne. Vyhnaný putoval, doprovázen služebníkem, 14 dnů. Dorazili hluboko do pralesa u dnešních Guntramovic. Dál už cesta nevedla. Ostatně nevede ani dnes. Myslivci, který hošíka vedl, se mladého kněžice zželelo. Nenechal ho rozsápat vlkům, ale předal ho skupince místních pralesních Slovanů spolu se šperkem, který měl dítě později identifikovat jako vládcova syna. Byl to zlatý drátek, umně stočený do písmen D a R. Aby zabránil náhodné identifikaci Krokova syna, nechal mu na hlavu pro jistotu upevnit nesnímatelnou železnou masku.
Klus zdárně dospěl a nikdy nezapomněl na svůj původ. Nenávist jeho potomků přetrvala až do počátku 14. století. Neboť to byl jeden z Klusových potomků, kdo onoho parného léta 1306 zavraždil v Olomouci Václava III. a způsobil tak definitivní vymření potomků bratrovražedné sestry Libuše.“
Kateřina teprve teď pochopila, proč ji babička vodila na Václavské náměstí a upozorňovala, jak se svatý Václav na koni podobá dědečkovi, a proč se v Národním divadle musela tolikrát nudit na nezáživné Smetanově opeře Libuše. Jen s největším vypětím sil teď nevykřikla údivem a zůstala dál ve svém kolejištním úkrytu.
3.     Záhadný předmět v autě na dálnici D1
Na výjezdu z Olomouce Octavia i Dacia Logan s neúprosnou přesností zabočily do boxu McDrive. Oba řidiči bez přibrzdění hmátli po hamburgeru fresh a dvou kelímcích sprite bez ledu a pokračovali ve vzájemném pronásledování na dálnici D1.
Jednotvárná jízda v levém jízdním pruhu umožnila řidiči Přemkovi, aby uvolnil několik mozkových závitů. Musel se vrátit k tomu člověku, kterého poranili v Guntramovicích. Obrátil se na svého spolujezdce, poradce vládní agentury Czechconsum, Romana:
„Proč jsme zabíjeli toho staříka v jeskyni?“ oslovil formou otázky svého očividně informovanějšího spolujezdce.
„Nechtěl dobrovolně vydat tajemství.“
„Myslíš tu destičku?“ 
„To nebyla ledajaká destička. Když František Palacký sepisoval své Dějiny, objevil na Levém Hradci tuto desku o velikosti 58,3 x 124,5 mm. Zprvu nedokázal vysvětlit nápis „Lev Kuř Tet Supra Temp“. Jak tak přemýšlel a kočár drkotal směrem k Libni, destička mu v pustině jménem Prosek prostě vypadla.
Teprve když se stavěla stanice metra Střížkov, objevili ji ukrajinští dělníci. Složitou cestou se dostala do rukou Českým bratřím a posléze doktoru Šámalovi. Nikde o ní nebyla zveřejněna ani řádka. Na stopu nás přivedla až samotná stavba nadzemní části metra. Tajné organizace prosadily, aby Střížkovská stanice svým tvarem připomínala horu Říp a odkazovala na prastarou legendu o praotci Čechovi. Tím se vše prozradilo.
Desce se podle místa nálezu říká podle místa nálezu „Prosecká deska“. Ten nápis na ní znamená: hledej uprostřed trojúhelníku mezi hradišti Levý Hradec, Kouřim a Tetín nad skrání někoho cosi.“
Přemek mlčel a po chvíli pronesl, „nechápu.“
Roman se neobtěžoval vysvětlováním a zadával do navigace souřadnice tří hradišť. Pomocí několika operací snadno zjistil, že středem tohoto trojúhelníku je chrám Svatého Víta, lépeřečeno kaple Svatého Václava. Nad skrání znamená …
4.     Svatý Vít
Přemek řídil odvážně až nezodpovědně. Přesto se během cesty ještě stačil od svého spolujezdce dozvědět pravdu o svém původu.
Přemek je přímým, i když nemanželským potomkem Václava II.. To jeho prapředek měl nastoupit na český královský trůn po zavraždění Václava III. v Olomouci roku 1306. Slavníkovci se však neštítili ani spojení s Habsburky a zničení české dynastie, jen aby se pomstili za své vyvraždění onoho 28. září roku 995. Vyhnali Přemkova předka do ústraní v tyrolských Alpách. Tento zločin by patrně nikdy nebyl prozrazen. Náhoda tomu však chtěla, že roku 1854 vyhnanec Karel Havlíček Borovský zamířil jednou na procházku z nenáviděného Brixenu vysoko do hor údolím potoka Torrente. Zabloudil a začalo se stmívat. Tu zamířil do polorozpadlé barabizny, aby si od chudé vdovy zakoupil podmáslí na svoje zažívací problémy.
Umouněná selka s frockem na rukou podle Karlova havlíčkobrodského přízvuku hned poznala, že je to cizinec. Slovo dalo slovo a selka se pochlubila, že i předci jejího muže přišli z Čech. Ještě než zemřel na otravu nepasterizovaným podmáslím, kladl jí na srdce, „až naši haranti dospějí, předej jim minci, kterou nechal vyrazit náš přímý předek!“
V  Havlíčkovi se okamžitě probudily jeho investigativní schopnosti. Otázal se, „která mince to jest?“
Prostoduchá selka ho dovedla k pozlacené truhlici, něco z ní vyjmula  a položila na dubový stůl stříbrnou minci.
Havlíček prostudoval obě její strany, rub i líc a hlasem řídíco učitele se zeptal, „víte, co je na té minci napsáno?“
„Ne. Neumím číst.“
„Wenceslaus Secundus. Václav Druhý. Je to pražský groš,“ dokončil vysvětlení, rozrušen vstal a omylem zaplatil vdově za podmáslí celým dukátem Františka Josefa II.
Dlouhá a kodrcavá jízda z Olomouce do Prahy skončila v zácpě při vjezdu do Chodova. Pronásledující Čeští Bratři i pronásledovaný Heinrich se celou cestu soustředili na nepřehledný provoz, šetřili tlumiče a neměli čas věnovat se vzájemnému pronásledování.
Teď při pomalém popojíždění, mohl Roman konečně Přemkovi vysvětlit, o co jde, „ti za námi, to jsou Čeští Bratři.“
Přemek o nich v rodných Helvíkovicích nikdy neslyšel. Skryt pod identitou kastelána rodného domku Prokopa Diviše asi ani nevěděl, že i Diviš, vynálezce bleskosvodu, byl členem tajné lóže určené k Přemkově ochraně. Ale před čím ho vlastně chránili?
„Proč nás pronásledují?“ zeptal se Přemek.
„Myslí si, že jsi Heinrich Nikolaus.“
Blbý výraz v Přemkově obličeji napovídal, že tomu sdělení vůbec nerozumí.
„Tak poslouchej, Přemku. Vezu tě do Prahy, protože musíme najít důležitou indicii a potom se můžeš stát českým králem.“
„A ten Heinrich?“
„Heinrich je tvůj příbuzný.“
„O žádném Heinrichovi mi vychovatelka v děcáku nic neříkala.“
„Tvůj prapředek Václav II. byl synem Přemysla Otakara II. Tento Přemysl měl ale nemanželského syna Mikuláše. Tvrdilo se, že jeho rod vyhynul, ale není to pravda. Jeho potomci byli uchráněni Českými Bratry a žijí dodnes.“
Přemek jen zíral, a proto Roman pokračoval, aniž by vyčkal zvídavé otázky, „většinou se tito potomci jmenovali také Mikuláš nebo podobně. Jak bys zkrátil Mikuláš?“
Nic.
„Napovím ti, že Mikuláš se také řekne Nikolaj nebo Nikolaus.“
„Nikki,“ Přemkovi se rozsvítilo, „Nikki Lauda je také Přemyslovec?“ vyhrl.
„Ne,“ povzdechl si Roman a nervózně zašustil akciemi ČEZ v náprsní kapse. Ještě dnes musí akcie odnést do banky a získat za ně lombardní úvěr. Co jen ta obhajoba monarchistů stojí!! Ale pokud se stane králem tenhle blbeček, má ČEZ vyhráno. Co však, když zvítězí někdo z ostatních exponentů?
Ale je třeba dokončit vysvětlení tomuto prosťáčkovi, „Nikolaus se dá zkrátit na Niklase, Kolju nebo Klause. Proč myslíš, že se prezident jmenuje Václav?“
Než Roman Přemkovi celé vysvětlení několikrát zopakoval, dopracovali se zácpou až na parkoviště u Prašného mostu. Přes Jelení příkop se vydali nenápadnou chůzí na Hrad. Hradní stráž na nich neshledávala nic podezřelého, a tak pronikli s davy ostatních turistů až do chrámu Svatého Víta. Opatrně se zastavili u vchodu do Svatováclavské kaple. Podle Prosecké desky se museli dostat dovnitř. Jak? K jejímu otevření by museli mít pověstných sedm klíčů.
Roman vytáhl příborový nůž, mírně nadzvedl železné dveře v závěsech, spěšně je vyhoupl, podepřel je svou patou, vstrčil před sebou dovnitř Přemka a protáhl se za ním. Sotva uvolnil patu, na níž celá váha dveří lpěla, dveře se za nimi zase usadily do závěsů a nikdo nic nezpozoroval.
Zmocnit se svatováclavských klenotů potom už byla hračka. Přemek jenom zíral, jak Roman odklápí futrál s korunou, stejným příborovým nožem rozřezává podšívku a vytahuje z ní několikrát přeložený čtverečkovaný papír se stopami raně středověkých iniciál.
Roman vzal ruku nic nechápajícího Přemka a přiložil mu ji na paladium Země české. Sotva tajný mechanismus rozpoznal přemyslovskou DNA, otevřel se uprostřed kaple v podlaze kulatý otvor a oba mohli zmizet v podzemí. Během zdlouhavé pěší cesty pod letohrádkem královny Anny, Bílkovou vilou i Průmyslovým palácem Roman Přemkovi konečně ukázal vzácný papírek. Byla na něm písmena N a E. Výtahovou šachtou Parkhotelu vystoupali z přízemí. Hotelový zřízenec přes recepční pult diskrétně přisunul klíčky od auta s logem ČEZ a na parkovišti před hotelem oba usedli do firemního Volkswagenu Polo.
Vyrazili směrem k nábřeží. Na Strossmajerově náměstí však museli zastavit na červenou. Po ulici Milady Horákové se s kopce blížila tramvaj. Blikla zelená a Roman se rozjel do křižovatky. Tramvaj však nezastavila a řítila se dál dolů plnou rychlostí. Právě když Roman projížděl koleje, tramvaj do nich narazila takovou silou, že je převálcovala. Nikdo z posádky VW Polo nepřežil. Na boku tramvaje byla jasně čitelná reklama na RWE.
5.     Libice nad Cidlinou
Skupina nenápadných černých SUV přijela po hradecké dálnici D 11 a sjela na exitu 42 směrem do Libice nad Cidlinou. Projela vsí a zaparkovala u autobusové zastávky. Vystoupili z nich slavníkovští gentlemani v tmavých oblecích v čele s Vojtěchem.
Ve svém středu vlekli v poutech Heinricha Nicolause.
Dovlekli ho až k pomníku sv. Vojtěcha a jeho bratra Radima. Tam ho srazili k zemi a Vojtěch tiše, ale důrazně pronesl, „Heinrichu, máš poslední možnost prozradit nám, kde je ukryt Klusův šperk!“
Heinrich věděl, že krutému mučení stejně neodolá, a proto rovnou prozradil, „je zabetonován v pilíři dálničního mostu přes Labe…“
Most byl na dohled. Neuběhlo ani pět hodin a pomocí sbíječek a dynamitu se Vojtěch a jeho přátelé propracovali až ke středové armatuře a vítězoslavně vytáhli zlatý drátek zkroucený do písmen D a R. Ztracený šperk Krokova utajovaného syna Kluse.
„Teď ještě chybí odkaz praotce Čecha,“ poznamenal si Vojtěch pro sebe. Věděl, že ho Heinrich nemá.
„Co to je, tati?“ zeptal se nejstarší syn Vojtěch Jr.
Starý Vojtěch usedl na blízkou lavičku do stínu lípy. Jeho věrní utvořili kolem něho polokruh a napjatě poslouchali.
„Když dorazili do naší vlasti byzantští věrozvěstové Konstantin a Metoděj, zjistili, že naši předkové nemají žádné písmo. Veškerá tradice se předávala pouze ústně. Stařešinové vyprávěli rodovou historii hošíkům a děvčátkům u planoucích ohňů tak dlouho, dokud ji do nich nenatloukli nazpaměť. Tato forma byla nejen zastaralá, ale hlavně nepřála odbytu papíru. Nesmíme zapomínat, že věrozvěstové sice přišli kvůli víře, ale duchovní činnost by je neuživila. Proto byli současně obchodními zástupci byzantského průmyslu. Mimo jiné i tamních výrobců papíru. Historikové dokázali, že dováželi převážně byzantský čtverečkovaný papír.
Aby učinili zápis na papíře dostatečně žádoucím, zapisovali to, co jim starci vyprávěli o nejstarších dějinách Čechů. Zapsali i takzvaný odkaz praotce Čecha. Tento odkaz se dostal do knížecího pokladu v Praze. Při půtkách mezi jednotlivými vládnoucími větvemi byl tento odkaz údajně roztrhnut a od té doby se pokládá za ztracený. Ten, kdo ho vlastní, je právoplatným dědicem naší země.“
Zatímco Slavníkovci poslouchali, úplně zapomněli na Heinricha, ležícího v poutech uprostřed polní cesty. Sám by se neosvobodil, ale od Cidliny mu na koni spěchala na pomoc Kateřina. Dusot koní posluchače přece jen upozornil, že se někdo blíží.
Chtěli se jí vrhnout vstříc, ale starý Vojtěch rozpoznal rysy kněžny Libuše. „Zadržte,“ vzkřikl.
Kateřina sesedla, podala mu ruku a bez dlouhých úvodů oznámila, „Vojtěchu Slavníkovče! Právě jsem se na Facebooku dověděla, že Přemek, tajný syn Václava II., zahynul při zinscenované dopravní nehodě …“
Vojtěch ji přerušil, „v tom případě je zlo poraženo.“
„Ano. Dohodněme se. Jedině společnými silami uchráníme naši zemi před nepřáteli.“
Několik Slavníkovců zaslzelo. Jak se mohly dějiny vyvíjet jinak, kdyby ty megery Kazi, Teta a Libuše nevyštvaly Kluse. Slavníkovci by nebyli vyvražděni. Přemyslovci by nevyhynuli. Hus by nebyl upálen, naše země by se rozkládala od Baltu až po Benátky, Rakousko by vůbec nevzniklo a čeština by byla hlavní úřední řečí Evropské unie.
Nadšeně uvolnili Heinrichova pouta, všichni se vzali za ruce, utvořili kruh kolem pomníku a za zpěvu chorálu „Hospodine, pomiluj ny,“ odešli průvodem do restaurace u soutoku Cidliny a Labe.
Tam se rozsadili podle rodového významu u jednotlivých stolků. Okamžitě dorazil číšník a potěšil je. Zaprvé tím, že měl příjemné vystupování. Zadruhé jim nabídl 12° světlý ležák Záviš z Měšťanského pivovaru v Poličce, a.s.. Řidiči si dali minerální vodu Poděbradku.
Číšník nesl na podnosu tři PET lahve o objemu 1,5 litru. V jeho pohybech se zračil jakýsi nevysvětlitelný chvat. Přistoupil k Vojtěchovi a pronesl, „přátelé! Nemohu vám prozradit svou totožnost, ale mám pro vás důležité …“
Vtom jeho záda proklál oštěp takovou silou, že jeho ostří proniklo hrudí ven a propíchlo všechny tři plastové láhve. Sípající číšník, potomek nemanželského syna krále Jiřího z nedalekých Poděbrad vyřkl už jen jediné slovo, „Dněpr,“ a skácel se mrtev k dlážděné podlaze terasy.
Kateřina přítomným přehrála z mobilu záznam posledních slov doktora Šámala. I tam se mluvilo o této řece.
Tu vstal Heinrich Nikolaus, opřel se levou rukou o dřevěné brlení terasy, krátce pohlédl na majestátně plynoucí Labe a pronesl: „Vidím jediné východisko, Kateřino. Zplodíš jedno dítě se mnou pro Mikulášovce a jedno s Vojtěchem pro Slavníkovce. Tím dojde po tisíci letech konečně k usmíření všech tří našich rodů.“
Kateřina nadšeně souhlasila. Vzápětí však dodala, „naše cesta, bratři, přece ještě nekončí. Nerozluštili jsme ještě odkaz našeho společného předka. Musíme jet k Dněpru!“
Ostatní mlčky přikývli a odešli do svých domovů pro cestovní pasy. Dněpr se tenkrát ještě nacházel mimo Schengenský prostor.
6.     Na břehu Dněpru jižně od Orši, severně od Zubavy, Ukrajina
Téhož večera po hlavní zpravodajské relaci Televize Nova vyrazila slavníkovská terénní auta směrem na Moravu. Cesta pokračovala Ukrajinou, až stanuli na břehu veliké řeky, slovanské pramáti Dněpru.
„Ale dvě písmena v názvu této řeky jsou přece podobná těm na mém útržku,“ náhle prozřela Kateřina.
Vytáhla svůj čtverečkovaný papírek s písmeny a přiložila ho zprava k útržku Heinricha Nicolause, na němž byla písmena N a E. Oba útržky do sebe přesně zapadly. 
Před jejich očima se po 1146 letech objevil odkaz Praotce Čecha.  
Kateřina odhodila koktejlové šaty, ve kterých prožila několik posledních dramatických dnů, a poodešla s Heinrichem do blízkého lipového podrostu. Už ani nezaslechla drnkot strun za sebou.
To příjemný dívčí hlas nesměle zapěl, „ na vysokyj, na bereg krutoj…“ a dívka usedla na krutý břeh, přiložila si na hruď harfu a nechala zaznít motivu z Libuše.
Za zpěvačkou se v bílých hábitech s červeným kalichem na hrudi skláněli Čeští bratři a do úrodné ukrajinské černozemě vpichovali firemní vlaječky RWE, ČEZu a Gazpromu.
 
 
7.     Vysvětlující pomůcka k hlavním postavám
  1. Praotec Čech, poté kníže Krok » Klus » ...» Kateřina
  2. Slavník (+981), jeho syn Svatý Vojtěch (957-997) »…» Vojtěch
  3. Přemysl Oráč (Krokův zeť), jeho syn Nezamysl »…» Přemysl Otakar II.(1233-1278) » »Mikuláš I. »…» Heinrich Nicolaus
  4. Václav II. (1271-1305), jeho syn Přemek (+)
 

146 názorů

Prosecký
01. 04. 2010
Dát tip
Ď, Marvine. Já se na oplátku zaměřím na texty, kde nebude nezbytné souběžně prostudovat celého Palackého.

Prosecký
04. 03. 2010
Dát tip
Ď., Bíšo!

Bíša
04. 03. 2010
Dát tip
:+))

Edvin1
27. 01. 2010
Dát tip
Nejvíce se mi líbil polední comment. Tak se jdu na to jiné psaní podívat. dědEd :-)

Prosecký
09. 11. 2009
Dát tip
Děkuji, čučenko, i za upozornění na chybu v Trautenberkovi. Moje účast v Superstar dnes končí, a tak se zase vrátím k normálnímu stylu psaní.

jejdavilda
09. 11. 2009
Dát tip
Pobavil jsem se 2x. Jednak dílkem a jednak komenty stran délky*

čučenka
08. 11. 2009
Dát tip
Nemám dost sil číst všechny komenty, ale asi v polovině jsem došla k názoru, že kdyby všichni porotci namísto nekonečného omílání připomínek k délce textu povídku přečetli, museli by zaplesat. Patrně se tak později stalo a právem. Je to bomba, Prosecký, bavila jsem se úžasně a čím dál víc. Myslím, že jako film by to taky mohlo mít úspěch. Nesmírně jsi mě potěšil, taková hloubková sonda do neobyčejných českých dějin mě vzala za srdce :-). Zrovna si sestavuji svůj rodokmen, tož, kdoví...

no, základní kámen už máš :o) nebuď zbytečně skromný :o)

Prosecký
19. 10. 2009
Dát tip
aleši, je to jen marketingová akce. Vlastní sbírku si nezaložím, protože bych do ní neměl co dát!

úprava názvu výborná :o) doporučuji založit si ve vlastním seznamu děl sbírku "vítězná díla soutěže Povídka měsíce" :o)

Prosecký
18. 10. 2009
Dát tip
Oldjerry, neblbni. Piš dál! Mě už třeba vůbec nic nenapadne! Piš dál! Kdyby to nedali (StvN a VT Marin) do nominace, skoro nikdo se o tom nedozví. Je to názorná ukázka, jak je důležitý marketing. Zdravím, aovx. Jsem na výsledke hlasování tak pyšný, že jsem si dovolil připsa titul přímo do názvu. Víte, jak to je. Když někdo po měsících prochází Písmák, musí ho něco na díle upoutat, aby si ho vůbec otevřel.

Oldjerry
18. 10. 2009
Dát tip
S plným vědomím toho, že je ti to srdečně jedno, ti oznamuji, že tímto dílkem jsi si u mne nebetyčně šplhnul... a nejen to : přestávám psát.

avox
17. 10. 2009
Dát tip
Teď se sice projevím jako snob, totiž. že čtu tvou povídku teprve když se stala slavnou svým vítězstvím v PM, ale přečetla jsem si ji s požitkem, ačkoli mne písmák během čtení díla shodil (a během čtení komentářů zas), takže připsání těchto sebekritických a tebe chválících řádků se mi povedlo až při třetím přihlášení... :-) zasloužený tip */

gratulace k vítězství v PM. sice jsem to nečet, ale kdyby to bylo v nějaké knížce, dej vědět, do toho bych šel.

Prosecký
16. 10. 2009
Dát tip
Vrátil jsem se po delší době k textu a pokusil se opravit chyby. Pokud objevíte nějaké další, stačí avi. Ď.

Tragicus
15. 10. 2009
Dát tip
Dobre, zabavne, obcas nejake chyby (vynechana slova), ktere vsak mi nebrani, abych rekl, ze je to vcelku bravurne napsane. Tady ty texty s mnoha pop kulturnimi odkazy mam ostatne rad.

Prosecký
15. 10. 2009
Dát tip
Libuše the pagan Queen - výborná a vtipná kritika.

reka
15. 10. 2009
Dát tip
A tenhle film znáte? http://fffilm.fuxoft.cz/2009/10/recenze-knezna-libuse-pagan-queen-0.html (Omlouvám se za hromadné avízo, ale při čtení recenze tohohle filmu jsem si nemohl nevzpomenout na Odkaz Dněpru. Evidentně jsou Přemyslovci v kurzu.)

bestye
15. 10. 2009
Dát tip
není rozhodně zač :c)

Prosecký
15. 10. 2009
Dát tip
Děkuji, bestye, za návštěvu.

bestye
15. 10. 2009
Dát tip
úžasná záležitost, pobavilo mě - jako už dlouho nic :c) díky za zážitek :c)*

jamoyce
14. 10. 2009
Dát tip
Až něco nového napíšeš, rád si to přečtu. Abys dobře chápal, mně jde taky více o obsah než jazyk. Na ten přechodník jsem narazil, protože mě vysloveně bouchnul do očí. Posledních sto let se od sloves nedokonavých přechodník minulý opravdu netvoří. Alespoň ne v češtině, v oficiálně vydávaných knihách. Citace z Ústavu pro jazyk český: 3.4 Minulý přechodník od sloves nedokonavých Minulý přechodník od sloves nedokonavých byl vždy pouze ojedinělý, z toho důvodu se s ním běžně nesetkáváme a mluvnice jej zmiňují jen okrajově (některé vůbec). Dnes se dochoval pouze u slovesa být (byv, byvši, byvše).

Prosecký
14. 10. 2009
Dát tip
Jamoyce, nazdar ještě jednou! Zase takovou pochvalu nesklidila. Čtenáři se zabývali více obsahem než jazykem. Jsou tu povídky (od Oldjerryho nebo od Květoně Zahajského apod.), které se těší prakticky řádově vyššímu zájmu. Docela by mě zajímal tvůj názor na ně! Navíc nejméně 50% zájmu o tuto povídku vůbec nevzniklo kvůli povídce samé, ale kvůli sporu o to, jak dlouhý může být text pro přihlašovací kolo "Písmák hledá Superstar".

Prosecký
14. 10. 2009
Dát tip
Jamoyci, zabýváš se přechodníky mimořádně hluboce. Klobouk dolů. Nejsem si ale jistý tvou interpetací. Zaprvé přechodník minulý lze tvořit od slovesa dokonavých i nedokonavých. Zatímco aorist je zcela mrtvý a jazyková teorie o nšm pro současnost nehovoří, přechodník zatím umírá. To, co uvádíš, že snaha využít přechodníky pro (podle mě značně umělé) rozšíření minulých časů tak trochu v duchu angličtiny. Od tohoto trendu jsme zatím velice vzdáleni. To bude muset většina populace hovořit nějakým jazykem, který složitější minulé časy používá. Můžeme se přít o vhodnosti užití třeba přechodníku, ale to je diskuse povýtce literární, nikoli jazykovědná. Myslím, že není důležité, jestli užijeme přechodník 1 x nebo 15 x, ale jaký je jeho význam pro celkové vyznění díla. Celá povídka Odkaz Dněpru je postavená na ironii a posunech a pracuje s odkazy na středověk a národní obrození. Nevím, jak bych ji mohl povýšit (byť neúspěšně) užitím přechodníku na vyšší level (myslíš tím zřejmě vyšší rank, neboli vyšší úroveň)? Předpokládám, že ve vztažných zájmenech (jenž) stejně jako v minýlém čase být (bychom, bys, byste) nebo v délce samohlásky u ukazovacích osobních zájmen chybuji jen zřídka a neúmyslně. Hlavně však cílem mé povídky bylo pobavit.

jamoyce
14. 10. 2009
Dát tip
Jinak ještě bych rád podotkl, že proti tobě nejsem nijak předpojatý, tuším, že jsi poměrně zdatný povídkář a snad i romanopisec; kdybych tuhle povídku četl předtím, než sklidila takovou pochvalu, asi bych se taky vyjádřil pozitivně; ale čekal jsem víc právě proto, že tu byly ty pochvalné ohlasy.

jamoyce
14. 10. 2009
Dát tip
Jde o to, že současná česká mluvnice dovoluje tvořit přechodník přítomný od nedokonavých sloves a přechodník minulý od dokonavých sloves. Držet je sloveso nedokonavé, proto může tvořit jen přechodník přítomný (drže, držíc, držíce). Může být zadrževši, udrževši (od sloves dokonavých), ale ne drževši. V některých starších dílech, zejména v polovině 19. století, se můžeme někdy setkat i s tvary přechodníku přítomného od sloves dokonavých (např. vykonajíc), nebo opravdu výjimečně i s těmi tvary přechodníku minulého od sloves nedokonavých (např. byvši). Ale to je jazyková mrtvola; když použiješ "drževši", je to skoro, jako bys chtěl použít aorist (historický jednoduchý minulý čas - např. "řuch" místo dnešního "zařval jsem"). Více o přechodnícíh např. zde: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=590#nadpis8 Obecně vzato, nejsem si jistý, zda přechodníky vůbec patří do dnešního jazyka. Žijeme v esemeskové době, jazyk se nějak vyvíjí. Jít proti trendu může být zajímavé, ale všechno má své meze. Musím se přiznat, že mám pro přechodníky slabost, ale užívám je velice zřídka (tady na Písmáku ve 3 povídkách - skoro dvacet normostran - jen jeden přechodník). Jsem ale silně citlivý na to, když někdo používá přechodníky, aniž si je v nich jistý, a slibuje si od toho, že jeho text tak vystoupá na vyšší level. Totéž bych mohl říct o používání vztažného zájmene "jenž", ve kterém se chybuje takřka pořád a všude.

Prosecký
14. 10. 2009
Dát tip
Doplňuji odkaz na přechodník minulý: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_slovesa#Tvary_p.C5.99echodn.C3.ADk.C5.AF S pozdravem, českému jazyku zdar!

Prosecký
14. 10. 2009
Dát tip
Zdravím tě, jamoyce! Obvykle se zevrubně zamýšlím nad kritikou, zejména nad kritikou zápornou. Tentokrát jsou však negativní názory ve výrazné menšině. Vysvětli mi, co je na přechodníku minulém rodu ženského ve větě s přísudekem v minulém čase "drževši" za zločin?

jamoyce
13. 10. 2009
Dát tip
Omlouvám se autorovi, ale toto je pro mě fantasmagorie na entou. Mišmaš jmen, nesmyslné scény, nevídané propletence všeho možného. Přechodník "drževši" je zločin páchaný na češtině. Vyprávění je hodně neohrabané.

Prosecký
13. 10. 2009
Dát tip
Děkuji, Diano.

Diana
12. 10. 2009
Dát tip
Přečetla jedním dechem! Kdyby to bylo pětkrát tak dlouhé, pořád málo. Uchechtala jsem se málem k smrti. je to vtip na vtip, absurdita na absurditu. Ten tramvají přejetý Roman mohl být ještě zachráněný potomek Romanovců, který v tom sklepě jen předstíral smrt. Inu, tak snad příště ;-). Jsem nadšená a boduji!****

DaNdÝ
12. 10. 2009
Dát tip
nu nemohu říct, že by mě to úplně bavilo, ale v lecčems poučilo, i v nějakým úhlu imaginace či nevím čeho a toho místněnárodní včlenění, tip jo.

Prosecký
11. 10. 2009
Dát tip
Přátelé, děkuji vám všem. Skutečně by text mohl být delší a rozvolněnější. Na Písmáku to ale dlouhé texty mají těžké.

Winter
11. 10. 2009
Dát tip
Předně, píšu ti sem kritiku, aby mi uznali hlasování. Svůj kladný vztah k dílu jsem již deklamoval dříve. Tedy: Svižná směska historie a entertainmentu - až jakési postmoderní prolnutí nízkých žánrů s jejich jemným parodováním, akce & násilí .) s, řekněme, vzdělávací funkcí textu. Krásně vyšroubovaný příběh jen usvědčuje autora z vědomí, že věděl, co tvoří, jak to má tvořit a pro koho to tvoří - z kterýchžto tří bodů právě ten poslední svědčí o mistrnosti tohoto textu: a to tím, že ačkoliv takovéto texty nemám rád, zde jsem se neuvěřitelně bavil. Výtečné.

Janina6
10. 10. 2009
Dát tip
Přečetla jsem, cítím z toho vypsanost, obratnost v zacházení s češtinou, inteligentní humor. Přiznávám ale, že se mi to čte velice špatně. Nahuštěno až přehuštěno. Dějem, postavami, jmény, názvy... Je toho na mě příliš na tom relativně malém prostoru. Ve "zředěné" podobě delší novely nebo románu by mi to vyhovovalo víc. Každopádně jako autor tady výrazně vynikáš!

*

těša
10. 10. 2009
Dát tip
žánr jde absolutně mimo mě, takže jsem nečel úplně souvisle, nicméně zachytil jsem parádní dialogy, několik skvělých vtipů a (na rozdíl od A.H.) se mi líbí spojení DNA, hamburgerů apod. s historickými postavami. (věta "číšník měl příjemné vystupování" mě trochu vytrhla z jinak sympatického textu)

reinka
02. 10. 2009
Dát tip
Mario, to jsi ty ten matematik Ríša z Opavy? :o))))))))

reinka
02. 10. 2009
Dát tip
ano, ale ten dub je už chudáček vyztužen a dívá se na nás jak Lenin z mauzolea...

Prosecký
02. 10. 2009
Dát tip
A kladenský patriot se ozývá. Tak samozřejmě Libušín jsem navštívil. Už jsem, myslím, psal, že jsem měl ke kladensku kolem Strašecího velmi blízký vztah. Třeba Stochov se taky pokládá za jedno z možných rodišť Svatého Václava, viď?

LaMouette
02. 10. 2009
Dát tip
chechecht.. tak todle je dobra woddychovfka pro moje nocni courani na netu.. fakt dobry.. pobavilo..:-)*

reinka
30. 09. 2009
Dát tip
A co Libušín?

Beed
30. 09. 2009
Dát tip
Nemám co vytknout...* :)

Prosecký
30. 09. 2009
Dát tip
Reinko! Ono by to vydalo na celou knihu, ale člověk také musí z něčeho (v zaměstnání) žít. Ono to taky dalo dost práce a jak vidíš, odezva na Písmáku nic moc. Prosecká deska je taková slovní hříčka. Jednak na Prahu-Prosek, kde občas pobývám. A také na takzvanou Rossetskou desku. Rossetská deska byla deska, na níž byl tentýž text v několika písmech. Objevili ji francouzští vědci v Egyptě, kam dorazili s Napoleonem před rokem 1800. Champollion potom díky ní rozluštil egyptské hieroglyfy. Když si může Brown dovolit operovat s pařížským Louvrem, proč bychom my nemohli se stanicí metra Střížkov. Ta stanice je, mimochodem, skutečně architektonicky zajímavá (nejen tím, že je na Proseku). Budeč a Kouřim mi ještě chybějí. Tetín a Levý Hradec máme za sebou. Tak se měj!

reinka
30. 09. 2009
Dát tip
Mario, tak to je bomba... A co ta Prosecká deska? Padl jsi mi do noty 1) Včera jsem byla v Budči na Svatováclavských slavnostech 2) Mám rozečtený román o Závišovi z Falkenštejna 3) Mám pocit, že jsem praprapra...potomek Alžbety Báthoryčky Moc se mi tvá povídka líbí a nevadilo by mi, kdyby byla ještě delší :o))))))))))***

Prosecký
17. 09. 2009
Dát tip
Díky, Štěpo.

Dobrá "historická" fikce! A také humorná! To se cení! J.Š.

Prosecký
15. 09. 2009
Dát tip
Díky za návštěvu A. H.. Bez podobných kritik bych se nikam nedostal. Chtěl jsem, aby to celé bylo absurdní. Tak třeba prales. Děj se odehrává kolem roku 650 našeho letopočtu. je možné, že tehdy u nás byla spíše savana. Chtěl jsem ejště více propracovat parodii na Střížkovskou stanici metra, ale to by uzž směřovalo spíše k románu.

A.H.
15. 09. 2009
Dát tip
Povídka mi přijde spletená jako pomlázka z prutů různé délky i šíře. První kapitolu jsem solidně přeběhl, bez větších zádrhelů. Jen mne tak napadlo, proč uvádíš zrovna vozy Dacia Logan a Škoda Octavia? Je škoda nevyužít jiných zahraničních značet. Škodovku bych mohl uznat, bral bych to jako spojení s českou historií, jež je v díle v hojné míře zastoupena. 2.kapitola Zde začnu od těch prvních proutků. "... Libuše chtěly zavést matriarchát. Nechaly svého bratra odvézt co nejdále od Budče a doufaly, že zahyne. Vyhnaný putoval, doprovázen služebníkem, 14 dnů. Dorazili hluboko do pralesa u dnešních Guntramovic." - > to mi připomíná úryvek a náznak pohádky Sněhurka a dedm trpaslíků. Co bych ještě vytkl je onen prales. Pralesy v Česku v pravém slova smyslu již neexistují. Některé izolované prostory mají charakter pralesa, ale jsou nepřímo ovlivňovány člověkem. Osobně bych zakomponoval jen ten les. Následující obraz je z doby Ludvíka XIV(viz. muž se železnou maskou), jak uvádíš. 3.kapitola začíná až moc moderně (Oba řidiči bez přibrzdění hmátli po hamburgeru fresh a dvou kelímcích sprite bez ledu a pokračovali ve vzájemném pronásledování na dálnici D1.) , spojení s prastarou českou historiií tomu nesvědčí. Dále je zde popisování velikosti destičky, jde o konkrétní velikost udávanou v mm, ta je zde řekl bych navíc. 4.kapitola Zde my vythlo z téměř poklidného čtení "...sotva tajný mechanismus rozpoznal přemyslovskou DNA, otevřel se...". To už sis ukrojil velké sousto, zapojovat do díla Fantasy. 5.kapitola "...Vtom jeho záda proklál oštěp takovou silou," to už je poněkud přitažené za vlasy, když pominu „Vidím jediné východisko, Kateřino. Zplodíš jedno dítě se mnou pro Mikulášovce a jedno s Vojtěchem pro Slavníkovce." Celkově se mi dílo líbilo, ač má své nedostatky. Dávám *t*. A můj názor ber jen jako stejně subjektivní jako kterýkoliv jiný.

Prosecký
11. 09. 2009
Dát tip
Díky, yardo.

yarda
10. 09. 2009
Dát tip
Mě se to hrozně líbí, je to takovej českej Brown z domácího prostředí. Je to vtipný, je to svižný, velmi příjemné počtení :) *

Prosecký
08. 09. 2009
Dát tip
Kniha, která mi vyšla v nakladatelství Oftis, se jmenuje "Pomoc pro Erlictál" a je vážná. Děkuju za povzbuzení. Koncem září mám dostat odezvu z nakladatelství k další, která tam leží. Ta je zase hodně kontroverzní. Popisuje 30.léta v Československu z pohledu člověka, který se pohyboval v blízkosti Konráda Henleina. Za to, že jim Dněpr nabídnu, nic nedám. Celkem by to nemělo být delší než 150 stran. A s takovým rozsahem už mám zkušenosti.

reka
07. 09. 2009
Dát tip
já být tebou bych s tím něco zkusil udělat. Má to nápad a dobrý potenciál na rozvinutí. Samozřejmě, prodat knihy je těžké, ale spousta slavných autorů začínala ležáky, ne každý měl úspěch u první vydané knihy. Teoretická fyzika je taky těžká, což ještě neznamená, že by teoretičtí fyzici měli přestat existovat. Možná že parodie na Browna už vyšla, ale na tvém textu se mi líbí, že je to něco víc než parodie - je to taky exkurze do historie, je to propletené s českými dějinami, které kdekdo jakž takž zná, ale ne do hloubky, takže by se s tvým textem lehko identifikoval, zároveň pobavil (trochu ve stylu Cimrmana, který je ještě pořád v Čechách na módní vlně) a nakonec i poučil. Ideálně by z toho mohl vyjít text, který na jednu stranu paroduje, na druhou stranu se bere vážně, což je to nejvděčnější - to přiláká jak fanoušky původní knihy, který si chtějí přečíst podobný příběh, tak ty, kteří původní knihou opovrhovali. Ale radši skončím s přesvědčováním, sám víš nejlíp, a koneckonců, já nejsem vydavatel:) Jak se jmenovala ta kniha, cos vydal?

Prosecký
07. 09. 2009
Dát tip
reko, děkuji za návštěvu. Vím, že to má potenciál na více než 100 stran. Už jsem jednu knihu vydal. Stálo mě to čtyři roky života. Náklad byl pětset a stále ještě není prodán. Jsem nakladateli neskonale vděčný, ale je mi jasné, že na větší odbyt je potřeba marketing, podpora prodeje apod. Zrovna mi další román leží v nakladatelstvích - 190 stran. I ten mě stál více než rok života a nevím, jestli vůbec vyjde. Navíc, na Browna už jsem jednu italskou parodii četl "Šifra mistra Spumante". Ale jak to tady píšu, možná bych to mohl nabídnout jako skizzu. Možná máš pravdu?!?

reka
07. 09. 2009
Dát tip
výborná povídka, bavila mě. Spousta nápadů, škoda, že jsou často shrnuty jen do několika vět, místama jsem měl pocit, že to není povídka, spíš jen jen jako by mi někdo převypravoval film nebo knihu, co četl. Stálo by podle mě za to vzít tohle jako základ a rozvést to do románu, s více vedlejšími liniemi atd. Mohla by to být fajn kniha. Říkáš, že s vydáváním je to těžké, ale tomuhle absolutně nerozumím... je to těžké, a proto je nejlepší to vzdát předem? Navíc tohle má potenciál, hravě by se dala propagace postavit kolem Šifry mistra Leonarda, vlastně je to výborně budovaná parodie. U knihy by se dalo i zapracovat na stylu, teď hodně trpí, ale to je hlavně tím, že máš na všechno tak málo prostoru, takže každá akce je odbyta v několika slovech.

martinez
04. 09. 2009
Dát tip
na chvíli sem se ve svém bohémském vlání pozastavila (sklátila mě horečka) a konečně dočetla celou povídku líbí se mi víc než ta Stývnova díky dějovému spádu, zakomponovaným reáliím a přímé řeči a jen soukromá připomínka - než sem objevila literární servery, četla sem jako o život - povídky, romány - i ty vícesvazkové - nejsu líná číst - jen "netový čtení" je prostě jiný... a soutěžní příspěvky sou kapitola sama o sobě... :o)

Prosecký
04. 09. 2009
Dát tip
Nazdar, Pane Otazníku! Na prodloužení mám x nápadů, ale uvidím jaká bude odezva mezi čtenářstvem. Obecně je to s prózou na Písmáku těžké. Asi tomu také ubližují některé nekonečné a neobjevné prózy na pokračování. Pokud víš o nějaké dobré, dej mi tiup. Rád si ji přečtu. Sleduji diskusi pod oběma Dněpry. Jak už se stalo neblahým zvykem pod mými díly, diskuse se zvrhává do neliterárních témat (jednou je to poválečná historie, jindy mě čtenáři litují, když mi zkrachuje firma nebo mě opustí milenka), ale to nezměním. Pokud jde o přístup poroty, samozřejmě že z pohledu vyhlášených pravidel mají mnozí vaši kritici pravdu. Sám jsem se ale účastnil podobných projektů v 80.letech (tedy v době, kdy největším výkřikem techniky byl facsimile - fax). Vím, jak mě otravovalo číst pracně na psacím stroji opisované texty druhých. Takže martinez chápu. Navíc se zdá, že je to rozevlátá bohémka a má jistě mnohé důležitější úkoly Od umělců bývá také těžké vyžadovat dodržování pravidel.

Prosecký
04. 09. 2009
Dát tip
Nazdar, Marvine. Díky za poznámky. Historie je tak trochu mým koníčkem. Prokop Diviš skutečně žil a vynalezl bleskosvod. Je to zrovna jedna z pasáží, která by se mohla podstatně rozšířit (protože Diviš se narodil v Helvíkovicích a nedaleko je i Kunvald, "kolébka Jednoty bratrské"). Mohlo by toho být i padesát stran, ale naděje na vydání je mizivá. S obtížemi mi vyšla jedna jediná kniha a další marně leží v nakladatelstvích. I zeměpisné reálie jsou skutečné. Včetně stanice metra Střížkov na Proseku. Vypadá jako želva nebo hora Říp. Samotný Říp je přitom nedaleko. Viz - Lakrov - na dohled od Řípu. Samozřejmě se nabízela paralela s (vážně míněnou!!!) Šifrou Mistra Leonarda, že někde v té stavbě je něco ukryto. Chyby se pokusím opravit.

katugiro
03. 09. 2009
Dát tip
Marvine, k tý výtce č. 1 - a to, že vůbec je v tom kolejišti, ti nevadí? :) Mně se tyhle blbosti líběj. Fakt si představuju, jak podle toho někdo točí úplně debilní film, českou Šifru mistra Leonarda, kde se lidi běžně schovávaj do kolejiště a před zraky turistů nepozorovaně vysazují příborovým nožem železné dveře z pantů :)))

raja
03. 09. 2009
Dát tip
se rozkládáme ze sportu;) Ostatně, VéTé není porota, VéTé je tlačič vozíků:P

katugiro
03. 09. 2009
Dát tip
ok. se z toho nerozložte, poroto :)

raja
03. 09. 2009
Dát tip
Osobně čtu i dlouhé texty. Ale tohle prostě porota nezvládá...Márve, trhni si. >>>Já nevím, jak si s tím poradit. Jak postavit vedle sebe prozaiky a poety?>>> A co dělám Márve? Stavíme je vedle sebe. Další kola budou zadávána/teda ještě nevím jak to máte v plánu ale domýšlím si/ vámi nebo porotou v tom nebo tom stylu, a jestli prozaik, nebo básník, si s tím budou muset poradit. Nebo ne? Mrzí mě proto, že jsem se soutěží spojil jméno ve smyslu pomoci roztlačit vozík...Márve, trhni si. Kroutíš se jak had, osobně, nazdar.

StvN
02. 09. 2009
Dát tip
Marvine, vidíš, a tohle je přesně to, co nechci aby se stalo PM. Je škoda, že se chováte tak omezenecky, přitom je to zbytečné. Jak napsal katugiro, obě povídky splňují pravidla soutěže v tom znění, v jakém byla podána, obě povídky nelze seškrtat tak, aby si zachovaly úroveň a zároveň byly krátké, pokud se tu někdo vyjádřil ve smyslu, že stačí jedna kapitola, aby porota dostala představu o autorově schopnostech, pak stačí i jakékoliv starší dílo, což jsem se vám také snažil naznačit, a nakonec co to je za pitomost, že ta soutěž není stavěná pro prozaiky? Je smutné, že to došlo tak daleko, ale já vidím to, že máte předsudky a chováte se xenofobně a omezencky. Nic víc. V podstatě neexistuje jiný důvod, než nelibost poroty. A to je smutné.

martinez
02. 09. 2009
Dát tip
tak jo... ty si mysli co chceš a já budu taky - asi máme každej jiný základní nastavení

katugiro
02. 09. 2009
Dát tip
martinez, prskat můžeš, já jen říkám, že ta povídka vyhovuje zadání a hotovo

martinez
02. 09. 2009
Dát tip
katugiro - todle není o hledání pouze prozaických talentů přece a nikoho nenutíme psát instatně (narozdíl od KOULE) - do 15 je času dost napsat kvalitní text - a jako ukázka tvorby jedna stránka stačí a kdo chce ať si pak čte do libosti - a kdo je ňouma, tomu nepomože přečíst ani 20 stran... - nebo se má všecko točit kolem jedný sálodlouhý povídky? dyk tu běžně takovýdle díla bývaj na pokračování - ale že se to nelíbí nám, tož je zle... jasně že povídka je kratší útvar než román - ale taky je jednostránková povídka kratší než sedmistránková - proti básni takovýho rozsahu bych prskala taky - nehledě na to že si tím autor / autoři ubližuje / ubližují - všichni víme jak to se čtením na netu je ale je potřeba proti něčemu brojit, čas od času - tož do toho - teda - do nás... hrdě a statečně

katugiro
02. 09. 2009
Dát tip
Sorry že se vám do toho ještě pletu, ale vzít z tohohle díla jednu kapitolu je podle mě nesmysl, protože bude mít čtenář autora za ňoumu a parodii nepochopí. A do SS vám taky nechci šťourat, ale limitovat dodatečně prozaický text jednou(!) normostranou je prasárna; chápu, že třináct stran už není z monitoru zrovna žůžo, na druhou stranu to není žádné drama a v zadání stojí "báseň, povídku, nebo jiný kratší literární útvar, na libovolné téma", nikoliv "kratší povídku, nebo jiný literární útvar", přičemž povídka je krátký literární útvar už ze své definice a tu tenhle text zcela splňuje, takže ačkoliv jsem říkal, že vám do SS nechci šťourat, tak jsem právě změnil názor a když už jste si jednou udělali nějaký pravidla, tak se jima koukejte řídit, tak! Navíc svým přístupem jen podporujete trend psát krátké instantní texty, místo abyste se ohlíželi po kvalitě. Hanba. Od kolika superstárů musíte číst vícestránkový dílo? To je to tak těžký?

StvN
02. 09. 2009
Dát tip
No jasně. Vám absolutně nejde o to, co člověk umí. Hodnotit texty na prvním místě dle rozsahu, to rovnou můžu poslat návod na použití mixéru a budu mít větší šanci postoupit. Kocourkov.

Norsko 1
02. 09. 2009
Dát tip
Proti čemu protestuješ, stývne ? O co ti vlastně jde, idiote ? Znáš mě, víš, jaký jsem slušný chlapec a čistému bych nenadával

StvN
02. 09. 2009
Dát tip
Jinak povídka dobrá. Bavil jsem se, i když jsem se v postavách ztrácel, ale to je asi způsobenou mou hostorickou netečností. Mohu zařadit do PM?

StvN
02. 09. 2009
Dát tip
Další vyhozený. Hurá. Ono když už se někdo snaží vyprodukovat smysluplný text, tak se prostě zbytek národa vzbouří. Sranda. Do soutěže patří prostě jenom někdo, někdo pohodlný, nevýrazný, poslušný.

Prosecký
02. 09. 2009
Dát tip
Vt Marvine. Do Superstaru vložím úryvek, až budu mít volný vstup. Není třeba to číst celé.

martinez
02. 09. 2009
Dát tip
Prosecký, sleduj smajlíky - dyž su dotčená, nesmajluju :o) a nedělej zas z komára velblouda, jinak se dnes z kraje dne vysílíme oba - a já du chvíli pracovat zdar tvé práci! :o)

Prosecký
02. 09. 2009
Dát tip
martinez, velké písmeno jsem napsal ze zlozvyku automaticky upravovat text. Pokud jsem se tě nějak dotkl, promiň! Pokud je to nějaký prohřešek proti etiketě soutěže, řekni mi to včas, než tam vložím zase nějaké dílo! Kdybys viděla, co dělají čtenáři s mým nickem, zírala bys! Hodně sil do nového dne! PMP

Prosecký
02. 09. 2009
Dát tip
Tak, přátelé! Jsem zase u počítače! Vaše včerejší noční diskuse je pro mě velmi poučná. Pokud jde o soutěž, dílo jsem vyřadil. Pan Otazník ho tedy nemůže jen tak zařadit. Uvažuji, že skutečně vyoperuji část textu (asi ne první kapitolku) a vložím ji do soutěže s odvolávkami na celý text. Výsledkem dosavadní diskuse je pro mě definice, že "kratší útvar" je takový, který se vejde do jednoho Písmáckého okna.

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
já nevím proč by měl dávat něco úplně jinýho a nikdy sem to netvrdila - jen nechápu proč je mu tak proti srsti to "naservírovat" ve více dílech - a do SS vrazit jen ten úvod dyž on sám řekl že to pro "obrázek" o díle a jeho zhodnocení stačí... ale jasně, ať se vyjádří sám... :o)

raja
01. 09. 2009
Dát tip
tak ono de spíš o to, že tady prosecký při nominaci dokázal že psát umí, to jde opravdu poznat už z toho prvního kusu...říkám, pro mě je to překvapení, protože dosavadní povídky(né všechny sem četla) mě zdaleka neoslovily a měla sem autora zařazeného jako pro mě nezajímavého autora. Tohle mě vzalo, výborný nápad, propracovaná myšlenka, fakt si s textem vyhrál...faktem je že mi nevadí číst delší kusy, každej to tak mít nemusí a podle pravidel má martinez pravdu. Třeba prosecký pracuje zrovna na jiném SS textu, a mi se tady dohadujem zbytečně. Nechte to bejt, ať se k tomu vyjádří sám.

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
já sem si tu přečetla všechno - ale prostě nesouhlasím - vložit mohl první kapitolu a dál si to tu vkládat dle libosti - nebyla by to první próza na pokračování kerou bych si přečetla - a s chutí, dyž by mě ten začátek chytl - včil to budu číst že musím a to už od základní školy nesnáším - a jasně sem tu napsala před chvílí že to přečtu, je mi jasný že sama si nic nevydupu - ale souhlasit s váma nemusím a nebudu :o)

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
dyž to budu muset přečíst v rámci soutěže, přečtu - netvrdím že to nemože být dobrý dílo a že jinak bych si ho nikdy nepřečetla - jen včil budete muset ustupovat všem a ve všem... a pravidlo č.3 smaž, Otazníku z vyhlášení - je tam zbytečně evidentně a na čtení máme čas do 15. - dnes to rozhodně číst nehodlám

avox
01. 09. 2009
Dát tip
tak tohle si nechám na jindy... na zítra... na mou duši...

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
hmmm, tím pádem už není problém s definicí kratšího literárního útvaru - berem cokoli, prima... tož až se zas lidi rozpíšou, vemu si dovolenou a vyrazím do opery :o)

raja
01. 09. 2009
Dát tip
kurňa, než vypotím jeden komentář, už jsou tu další dva.

raja
01. 09. 2009
Dát tip
Tak mě délka neodradila, vzhledem k tomu, že děl zařazených do superstár, už ke čtení moc není, a hlavní nápor je pryč. Spíš pro mě byla těžší ke čtení, proto sem ji četla po částech, přiznám se několikrát. A líbí se mi, hodně zajimavý styl a pojetí, prosecký mě překvapil..:) Stejně mi příjde oprávněná námitka proseckého, že je to jen pro teď a dál bude psát podle zadání, takže obrázek o postupu či nepostupu si opravdu porota může udělat už z první části povídky, koho tedy nezajímá celá zápletka...pochybuji, že někdo ještě podobný kousek spáchá. Za mě tip, a kdyby šlo o zařazení i postup.

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
katugiro - až budu mít čas a náladu na dlouhou povídku, přečtu... nebo až někam pojedu, vytisknu si ju na cestu - včil su ráda že stíhám při nákuku mezi vším číst "kratší" útvary - jasně, je to moje volba být v porotě a věnovat tomu čas - ale asi by v Superstar taky nenechali nikoho přezpívat celou operu místo pár minut nějaký písničky... prostě mi to tu přijde nevhodný, toť vše :o)

katugiro
01. 09. 2009
Dát tip
Děcka, kdybyste si to radši přečetli. Přečetly. Přečetla, ta děcka, že, kurnik. Soutěž nesoutěž.

katugiro
01. 09. 2009
Dát tip
Geniální. U první kapitoly jsem si ještě ťukal na čelo, ale pak začalo být jasno. Kam se hrabe Brown nebo Urban :))) *

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
zdar prosecký! až mi vrátíš malé m vrátím ti velké P :o) a já jako jeden z honorárních porotců jsem pouze vyjádřila svůj názor - jak se ode mne ostatně honorárně očekává tuším... a ano, potvrzuji tvůj bědný výkřik pro přátele tvého pera: nemáš soudnost co se rozsahu kratší prózy týče... myslím že je zbytečný se stavět do pozice ublíženýho - ale zas je pravda že tě spousta odpůrců soutěže / soutěží nadšeně podpoří :o) a du nakupovat - mé následné mlčení nebude souhlasem, leč absencí :o)

Norsko 1
01. 09. 2009
Dát tip
Dokud nezrušíš v názvu slovo Superstar, je to jen malé plácnutí do vody, kterým svůj hřích, spáchaný na nás kriticích neúměrnou délkou vlastního výplodu, nemůžeš absolutně odčinit

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
VT Marvine, debata tady vypadá dramatičtěji, než ve skutečnosti je. Však mám ještě čas. See you later!

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Norsko 1, odstranil jsem povídku ze soutěže Písmák hledá Superstar. Na mé stránce zatím (zdůrazňuji zatím) zůstala.

Norsko 1
01. 09. 2009
Dát tip
Milý Prosecký, v jednom nemám jasno. Co jsi jako stáhnul ? Ricchi e Poveri ?

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Nazdar, Norsko. Plakat nemůžu, musím ještě udělat hlášení na sociálku. Sbohem, básníci!!

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Přátelé pera! Teď se ještě dovídám, že nemám soudnost. Vždyť už jsem to stáhl! Martinez, vysvětloval jsem své záměry VT Marvinovi. Namouvěru nečekal jsem, že se tady strhne taková debata hloubce prohnilosti mé osobnosti. Nazdar, Martinez!

Norsko 1
01. 09. 2009
Dát tip
Snad bys neplakal, Prosecký. Až se vyvztekáš, uvidíš světlo na konci tunelu, a za ním své oblíbené kritiky, kteří to s tebou přece nemyslí zle

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
VT Marvine, nestíháme číst své odpovědi. Vztek jsem myslel obrazně. Proboha "obvinil"? To jsou výrazy jako z trestního zákoníku. Odcházím z kanceláře, abych se vážně zamyslel nad svým literárně morálním profilem. Čau!

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
kupříkladu Bible je taky kratší co do rozsahu než Ottův slovník naučný... eště že většina soutěžících to neuchopila tak filozoficky jako zde autor :o) a ty se přece nemusíš urážet, Prosecký - sám jsi řekl že stačí jedna podkapitola, tak nač ty scénky?! a pro Otazníka - tady jasně vidíš o čem sem mluvila dyž sem říkala že spoléhat se na soudnost soutěžících nebo kohokoli není to pravý :o)ořechový :o)

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Tak VT Marvine! Domníval jsem se, že v dalších kolech budeme muset reagovat na zadané téma a že budeme záviset na hodnocení čtenářů. Tato povídka nemá v žádném dalším kole šanci, protože je pro standardní čtenáře Písmáka příliš dlouhá. Když tak čtu tvůj vzkaz, obávám se, že jestli jsem něco v pravidlech nepřehlédl. Porušil jsem nějak umístěním textu smysl soutěže? Zneužití jsem myslel tak, že sice neporušuji pravidla, ale je mi jasné, že pro honorární porotce je tak dlouhý text přítěž.

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Až se vyvztekám, možná umístím do Superstaru jednu kapitolku. Sbohem, VT.

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Než se nechat potupně vyhodit, odstranil jsem sám.

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Výtky k obsahu mně nevadí. Proto jsem na Písmáku. Poněkud jste mě překvapili ohledně délky. Před zahájením jsem se ptal na definici "kratší". Exaktní definici soutěž nemá. Povídky v tištěném světě obvykle mívají 10-40 stran. tato má 7. Vyřadil jsem dílo sám. Za těchto okolností vůbec nemá smysl nějakou standardní prózu zařazovat.

martinez
01. 09. 2009
Dát tip
tož to teda doufám bude jediný dílo tohodle rozsahu v soutěži!?! cituju z pokynů Přihlašovacího kola: 3. Napíšu báseň, povídku, nebo jiný kratší literární útvar, na libovolné téma proč kratší je snad každýmu jasný... a navíc to bylo aj vysvětlený někde a esi stačí pro utvoření názoru přečíst si jednu podkapitolku, měl bys vložit do soutěže právě jen ju... protože já osobně to číst celý v rámci přihlašovacího kola nebudu - za sebe vyhlašuju občanskou neposlušnost kdo bude mít zájem o celý dílko, jistě si ho rád u tebe najde - todle se mně osobně nelíbí

Prosecký
01. 09. 2009
Dát tip
Norsko 1, vím, že je to dlouhé. Prozradím ti, že pro vytvoření úsudku si stačí přečíst jednu podkapitolku. Já bych ti to rád přečetl, ale jednak nevím, kde bydlíš, a zadruhé bylo by to mnohem příjemnější od nějaké mladé básnířky! Nechtěl jsem vás jako porotce zneužívat, ale prostě jsem se tomu textu nemohl ubránit. Však je to jenom jednou, Norsko. Pak už budeš mít pokoj!

Norsko 1
01. 09. 2009
Dát tip
Nechceš mi to přečíst ?

Můra73
01. 09. 2009
Dát tip
***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru