„Páni v průsmyku“ – průzkumná smečka vlčího pluku… (První fragmenty eposu „O marném převtělení“)

rojnice rozzlobených švejků bloumá pastmodernistánem

když vlkovodí vodítka se zpřetrhala vzplánem

na obžer ziskůtklivé vřeteno zde vůkol

z ovcí přímo na kopcích jen tu a tam je pleteno

ač školeni když zapomenem‘ na arabské číslice

máme své římské

tisíce tísic učekáme

levá je pravá od zdi čínské

se snahou pochovat se v očích

bez hlesu vlčím chřtánem

pára z hvězd – na výložkách – stoupá

před krápníkovím – stanem

jsme tu – (já zůstal bodem v prostoru

a udával své souřadnice

do nekonečna nejtajnější vlk

dál nevycházel před svým stínem…)

smečka mých částí spořádaně větří

pach stotisíckrát převěřen

taj sedí před svým prahem

má zameteno – na létajícím koberci

mí vlci jsou snad bezvěrci???

a jeho smečky ovcí spořádané

se rdousit se se hrnou přesně ve tři

a útvarový básník vyje…

stín se zde krve nedopije

a tímhle místem se moc neproStárrne

společný hlad i fekálie

mrtví jsou jeho vítězi

ve čtyřistadevadesátétřetí řadě

rdoušených nebo rdousících

netaktní úsměv přežití

tancuje po náladě

a otupělé bodáky mají nábreč

kanálky pro slzy

podvádějící zlo

až na steč – neodvádějí smysl od účelu

za kopcem pomalu pochoduje právo

a historie s pravou vládou

též jásající majetky vychrtle vychráněné

– zpívají “Vítej armádo!”

leč mrtvé lesky dál se tříští

ti co se jasem nedovtípí

se velkoryse sami

nedopříští

jsem tam – (pozůstalý bod v prostoru

a udatná souřadnice

do nekonečna nejtajnější vlk

co nevychází s žádným stínem…)

z jámy naříká muezzin

modlitba k já-mě chvátá

div mrtev div v proslulé verzi

život všech válka svatá

a v prázdném bazaru zahalená

peče nan

než z její tváře slza slehne – pak

odhalí tvář a není roztoužena

dva vlkovodi se šťastně tváří

našli své vlky v chodbách – u napajedel

a každý z nich “prý” dodnes věděl

že není konec v kalendáři