Prší mi v duši

T

Střed? Od "Dívám se.." až po "...a třetím"

Díky za kritiku. A co prosimtebe přesně myslíš středem? Nejsem si jistá estli jestli jsem to pochopila dobře, 2. a 3. odstavec?

Zase se mi líbí začátek. Poslední verše sice pokulhávají na rytmice, ale ještě by se to dalo. Jenže ten střed nikam nesměřuje! Název je dobrej, hodil by se do textu písničky.

t

:o))

No jo, to já právě taky..a vo tom to je ;)

Začátek se mi hodně líbil, ke konci jsem již trochu ztrácel nit...ale je to dobré

Díky všem..

Je trochu problém jakou duši si ztratila, je jich několik: Jukagirti znají tři dušě: I. zůstane po smrti poblíž mrtvého, II. zamíří do Země stínů, III. vystoupí do nebe. V Upanišadách se duše popisuje jako uprostřed těla pobývající mužík Paruši, který má velikost palce. Egypťané věřili, že člověk má 3 duše: Ka - po smrti zůstává u hrobu; Ba - po smrtí odletí a občas duši Ka navštěvuje a Khra - je nesmrtelná a nezničitelná. Malajci dokonce věří, že člověk má sedm duší. Batokové věří, že duše (Tondi) existuje ještě před tělem a vybírá si své tělo. (Tuhle duši vím jistě, že nemám). Eskymáci věřili že člověk má tři duše: „Hlavní duši „ - oživuje a tělo a po smrti pokračuje v duchovním životě; „jemnou duši“ – uchovává identitu člověka, po jisté době se však znovu reinkarnuje do těla a „dš dechu“ – se smrtí umírá. Kmen od řeky Pennefather věří, že člověk má dvě duše: I. ngai (je v srdci), II. choi (v placentě). Po porodu se placenta pohřbívá a její duši vyzvedne bytost Anje-a (posel plozeni) a uchová jí, dokud dítě nevyroste a neožení se. Po smrti se ngai osvobodí a vtělí do dětí. Enyvej, pokud btw hledaš duší a nezabral ani mesmerismus, ani třeba taoisticky kuej-žu , doporučil bych nějakého šamana – ti sou experti na hledani duší. Expertní psychopompove jsou Altajci, nejčastěji ale hledají duši na onom světě, který chápou jako sv jako opačný svět – vše se tam děje naopak: když tu je den tam je noc, když zima tam léto, když tu nedostatek, tam hojnost. Mrtvému dávají lávhev s vínem do levé ruky: v onom světe je z praváka levák a řeky v pekle tečou proti proudu. Co je tu rozbite je tam v pořádku. No každopádně, tihle tě podle mě nenajdou. Slovo šaman pochází od Evenků, ale ti taky nejsou nejsou nijak zlášť originální. Rozhodně ti nedoporučuju Šamany Čukčů - původní obyvatele Čukotky - jsou hodně tržní: lečí upadáváním do „simulovaného“ (Bogoraz) bezvědomí, ale jen pokud jim to pacient náležitě zaplatí (vlastně moderní psychologové). U Čukčů také existují šamaní „proměnění v ženy“ – „muži laxní“, nebo „podobní ženám“, kteří na příkaz ké´leta vyměnili svůj oděv za ženský a nakonec si i vzali muže. Doporučil bych ti šamany z Polynesie nejlíp z Markez, kde např. Maorský hrdina Hutu, hledá v podvětí princezmu Pare, která kvůli němu spácha sebevraždu, protože se k ní milí nezachoval hezky. Hutu sestoupí do podsv dá jeji duší do košíku a přivede jí zpět. Ale zas hlédl na špatným místě. Obodbně v mangaianské variantě: Kura při nehodě zemře, manžel ji přinese ze země mrtvých, nebo variantě Havajské: Kawel opustil milenec – zemře žalem – milenec Hiku sestoupí po viném keři do podsvětí, dá její duši do kokosového ořechu a vrátí ji na zem. Čili podoba mýtu o Orfeovi. Těmhle už bych dával menší naději. Nebo Oštaci a Něnci – šaman splhá do nebes po laně, popisuje jak odstrukuje hvězdy. Pak na člunu přepluje nebe, na pevnině potká ducha stinů Ama a od něj získávají potřebné informace. To vypadá podle mě slibně, ale nejlepší by asi byli jiho-američtí šamani, ti při hledání duše používají masáže. Nebo jestli tě štvou chapy (ale šamanismus je převažně patriarchální) obrať se na Celebes: Tam jsou protějškem mužských basirů bajasa (podvodníci) – obvykle (nepřekvapivě) ženy, které znají extatické techniky jak se dostat do nebe a to jak duševně, tak in concreto. Hledají ztracené duše (zpravdila za pomocí ducha Wurake). Celebeské bajasy jsou odbornice na velká dramata duše a jsou jejími lečitelkami. Jinak ale Šamani už mají mnohem menší moc než dřív, o důvodu jejich upadku je hodně verzi Burjatská verze: šm Khara-Gyrgan se prohlásil za neomezeně mocného, bůh chtěl jeho moc prověřit, vzal duší divky a dal ji do lahve a láhev zacpal prstem – šm ji měl vysvobodit --: proměnil se pavouka, kousl boha do tváře, bůh upustil prst z lave a duše dívky odletěla. Bh se pak naštval --: omezil moc šm. -jakutská v.: šm (jehož tělo bylo tvořeno hadů) odmítl uznat moc nejv boha, bh jej chtěl spalit, ale zplamene vyskočila ropucha – z ní pocházejí démoni jež dalí silu dřívějším šm. -Turuchanští Evenkové – šm se stvořil sám s db (ďáblovou) pomocí – počatek černých šm (Íránská trd) Burjati – proti zlu jež tehdy bylo jen na východě, poslali západní dobří Bohové Tengri orla jako šm. Nikdo mu ale nerozuměl – vrátil se a prosil bohy o znalost lidské řeči. B – aby dal svůj dar prvnímu čl kterého uvidí: uviděl ženu --: vyspal se s ní --: její syn šm. se stal prvním šm. Druhá verze: stala se šmnkou. Ja bych za hlavní důvod viděl alkoholismus. Alespoň teda ve střední Asii. Proto bych zkusil třeba zrcadlo. Mandžusko-tunguzký výraz pro zrcadlo je pańaptu od pańa (duše, duch) – zrcadlo je prý nádobou pro duši. Taky je dost možný že ses jenom rychle zbudila – jak se píše v Rgvédách: duše je při spánku mimo tělo, proto se nedoporučuje někoho rychle budit, duše by pak nemusela najít cestu do těla (Šatapathabráhma, XIV,7, 1,2). To se mi stává dost často – moje duše každý ráno hledá svý tělo pěkně dlouho. Ztráta dš – podle Rgvéd - hrozí také při zývání. Nebo bych zkusil šamanskou techniku z Činy: Šamanské techniky a symboliky v Číně přivolavájí duši zpět do těla tak, že vystoupí na střechu domu a prosí dš aby se vrátila do svého těla, přičemž ji např ukazují hezký nový oděv (Religious Systém of China, I, s 245).. Je ale taky možný, že tvoje duše je jak píši Indové - na měsíci a čeká na reinkarnaci, cestou slunce se vydávají jen ty, které se probraly z nevědomosti.

hezký a něžně pršící***:)t.

fakt moc pěkný :)

...příjemně čtivý:-)

Lepsi nez mit v dusi porad bouri... asi.. LSD (Hofmann), aneb trip... a slunce v dusi.

Díky lidičky :)

...milé

pěkné...*

sluníčko, popojdi maličko