Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jízda na dlouhou trať - Superstar

14. 09. 2009
4
13
3393

Dedikuji všem, kteří jsou na životní cestě, ale také těm, kterým nebylo dopřáno na ní vyjít či ji zdárně dokončit. /15.9.2009 v den Panny Marie Bolestné/

Objevuji svou pravou cestu
snad je to poslání.
Někde na kolejích
jedu jízdu na dlouhou trať.

Mávám dívkám na poli,
klaním se svému Pánu
ukřižovanému uprostřed pláně,
v posledním okamžiku pod petrovskými věžemi,
ukryt ve vagónu,
never more with you.


Znovu a znovu pořád
bloudím,
ale teď již s touhou
po dobrém
s plnou zbrojí připraven.
Toužím jet znovu jízdu na dlouhou trať.

Může jeden člověk změnit běh světa,
či jeho vlak vykolejí v půli cesty?

13 názorů

Díky. Nesmírně si tvého názoru cením. Ač mnohdy těžím víc z kritiky, protože po ní píšu mnohem víc. ;-)

martinez
15. 09. 2009
Dát tip
prolog a závěr chápu ale na dílo to pro mne nemá vliv

martinez
15. 09. 2009
Dát tip
no šup... já nevím co s tím... a ta anglická vsuvka mi tam nesedne vůbec... jasně, havran nebo krkavec na poli - ale ve vlaku? a jet jízdu je teda dost divný spojení, souhlasím s Pištou - celkově nejsu nějak ve stavu si o tom cokoli myslet, je mi líto... nechytlo mě to ale ani mě to extra nevytočilo - prostě nic...

Norsko 1
15. 09. 2009
Dát tip
téma takové fádní a zpracování žádná originalita. pro mne nepostup

Takže nominace do Hvězdné pěchoty, abych nezapomenul.

Nebudu se pouštět do filosofických disputací jako dáma předemnou. Omezím se pouze na dojmy z textu. Neuvěřitelný blábol. Pominu vskutku kreativní sousloví typu "jedu jízdu na dlouhou trať", to bychom zabíhali do detailů. Veskrze nelze než konstatovat, že autor sám pro sebe definuje poezii jako /položení "zásadní" otázky, ověnčené úctyhodnými motivy Boha a podobně/. Což je tragédie. Tohle není báseň. To je balvan.

Díky za kritiku a výklad. Poslední sloka by měla být logicky jako jedna otázka. To jsem si neuvědomil, když jsem to o včerejším večeru dával dohromady. Takle to aspoň dává trochu rozumnější smysl, ač já jsem vždycky byl spíše nepochopitelný. Tou poslední slokou jsem si položil filosofující otázku toho jestli je člověk schopen zasáhnout sám - z vlastní persony do vývoje celého světa, přerišit všechno válečné běsnění, zlepšit politickou situaci ve své zemi, pomoci v případech, kdy se může umenšit lidská bolest. Je tu však i druhá možnost, že z vlastní slabosti nedokáže se ani hnout z domu. Nemusí to ani být slabost úmyslná, ale třeba zdravotní nebo se jedná o podstatnou překažku (vlastní nezralost, duchovní bolest či cokkoliv jiného). Přirovnávám to k cestě na kolejích, která ani dnes nevypadá bezpečně, ač se zdánlivě tak prezentuje (podívejme se na Studénku). Vzpomínám proto v tomto případě i ty, kteří tu svou cestu rozjet a dokončit nemohli.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru