Jménem Ofélie

Jménem Ofélie

Zapoměla jsem svoje jméno,

jen tak mezi řečí,

ale bývala jsem Narcissa miláček,

co teď, když již nejsem,

tím, čím jsem chtěla být.

Veškerá ulice a špína jsou mi spásou

A ze světel dálnic pletu si stuhy do vlasů

Jsem bludný stopař,

kapitola bez názvu,

výzva prázdných stran,

výkřik každé noci jíž se mezi stehny

rodí ráno.

Jsem výčitka

a jsem každé vyřčené proč

které zůstane bez odpovědi.

Jsem lež kněze při zpovědi,

jen jsem…

A překvapuje mě, že to stačí..

Ale přece,

dejte mi někdo jméno…

Jako výsměch se z nebe ozvalo..

buď tedy  jeho Ofélii, ty bláznivá

                                                                    až Tě najde budiž jemu pozdě

Tobě mír však a pokoj věčný..