mezi námi

Mezi námi

Snažím se nemyslet a snažím se nevidět,

Sebe, tebe, nás, v jídelní misce sobotní noci

Snažím se necítit a snažím se nehmatat

Každým pórem horko Země stéká mi na kolena

Tažena beztíží kamsi dopředu, dozadu, ďas to spral,

Přes výčitky, jak se držíš posledními zbytky vůle

Na ctihodné realitě pátého měsíce a malé ženy

A propadáš se do oblouků mých paží kterými káži

Vprostřed času všem tvým myšlenkám se vzdát

Zabředáš v dehtových pláních mých nekonečných hlubin

Netušils až kam se dá do mne spadnout a klesat stále hloub

Já se napůl opíjím tím pocitem ve tvých očích

A napůl pláču, vždyť opět sahám po něčem, co mi nepatří

Což mi už ani nevadí, pláču dopředu nad tou bolestí,

Která přijde pak a bude to cena, kterou zaplatím opět já

Za pár chvil kdy se probudím a sevřu v nich tvoji dlaň

Za pár krkavčích křídel a okamžiky letu

V prudké bouři opět, proti světu

Já už dobojovala, jak se bránit ohni v slabinách

Když spaluje rozum a zbývají jen trámy z vášně

Co mě nesou nahoru, směrem ke rtům ve tvé hlavě

A modlím se, ať to za to stojí, třebaže to bolí,

Vždyť bolest je jediné, co mě přesvědčuje o skutečnosti věcí.

Tak už natáhni dlaň a dotkni se mě, třeba že se popálíš

Nebudeš jediný, slibuji, že nebudeš v tom sám

Je to oběť pro pár chvil beztíže, kdy se můžeš rozletět

Kam chceš mými břehy podel černých vod.

Prosím, prosím tě, smím-li já vůbec prosit,

Bolí každá chvíle kdy jsou tvé prsty dál,

Budím se do nocí a vídám tě ve tmách se milovat

S malou matkou, s malým přeludem nosícím život,

A v očích ti čtu sebe, a vlasy za které uchopíš jsou vlasy mé,

A za zády, která letmo pohladíš, cítíš sklánět se moji tvář

Tvář  které je dáno prokletí, visísí zpod černých řas,

Kolem oči jež beznadějně polykají čas a bojíš se,

Žes poněkud pozdě, našel místo kam skutečně patříš..