Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

#1 SMSka

19. 09. 2009
1
21
2188
Autor
Enethen
Kapitola první - SMSka Christina pohlédla do zrcadla a nemohla uvěřit vlastním očím - žádné oči neměla. Jen takové zarudlé škvírky, pod nimi obří pytle, pak zarudlý nos a vší tu krásu lemoval afro rozcuch, který byl prostě nerozčesatelný. Tak sáhla po korekční tyčince (poslední zbytek černě vyškrabala z víčka), řasenku musela naředit odličovací vodou (aby alespoň trochu barvila), beznadějně prázdná tubička po lesku skončila v koši. A dost, pomyslela si. Najdeš si práci. Tohle si říkala každé ráno, když na sebe takhle civěla. Jenže pokaždé, když se jí rozjasnil obraz i mysl, uvědomila si, že je dost líná na to, aby vůbec otevřela nějaké inzertní noviny, natož pak nedej bože každé ráno vstávala do zaměstnání; tak (jako vždy) naklonila hlavu mírně na stranu a odložil shánění práce na zítřek. Skromně posnídala, zbytek nasypala kočce do misky a zapila paralen. Hlava jí třeštila. Už nikdy nebudu pít (přísahala každé ráno). Christina je klasická žena žijící v nejpřecpanějším městě Francie. Jediné, čím by se tak vymykala, je nadprůměrná inteligence této ženy, zároveň s ní však kráčí ruku v ruce její ukrutná lenost, přičemž vysoké IQ přichází vniveč a z Christiny je v konečném důsledku naprosto klasická žena. O politiku se nezajímá, protože nevěří politikům. Historii vlastní (natož kterékoliv cizí) země neovládá, protože jí nevěří taky (dějiny přeci píší vítězové...). Zprávy si nepouští z obdobného důvodu. A co se chlapů týče, nevěří jim o nic více. Nejméně ze všech však věří kočkám, tak má jednu doma. O kočkách je totiž známo, že se jim věřit nedá, tak se s tím člověk může smířit a připravit se na to. Ale u všeho ostatního výše zmíněného se o tom veřejně nemluví, takže člověk nabývá falešného pocitu důvěry a dříve či později na to dojede. Tedy ne, že by Christina nad tím takto uvažovala, den proflákala bez jakýchkoliv mozkových činností přesahujících instinktivní chování, v noci se jí zpravidla nic nezdálo, protože denně naspala maximálně šest hodin a to jen tehdy, když na sebe chtěla být hodná. Ale byly chvíle, takové ty kratičké těsně před usnutím, kdy Christina poslouchala své myšlenky. Bylo to vlastně takové volání o pomoc jejího mozku. Aby dočista nezakrněl, každý večer mu vypadly pojistky a při nahazování proudily Christině do hlavy záplavy nápadů, obrazů a idejí. Něco jako když vězeň každý den posiluje svaly na rukou přitahováním k mřížím. A Christina si večer co večer říkala, že si musí k posteli položit zápisník a tužku, protože z této haldy inspirace by šlo sepsat hned několik románů, ale nikdy to ještě neudělala. Takže myšlenky mizely a zase se objevovaly, ale co s perlami, když je hážete prasatům... Nejsmutnější na tom byl fakt, že si Christina nepřipouštěla žádné své negativní vlastnosti. Toho dne jí došla SMSka, kterou si musela ještě několikrát přečíst, aby se vytočila natolik, že vzteky prokopla papundeklovou zeď oddělující její obývákokuchyň se záchodokoupelnou a nepěkně si přitom odřela kotník. Christinině matce došla s dcerou trpělivost. Tři roky (od té doby, co se Christ vykašlala na vejšku) jí nutí se finančně osamostatnit. Ovšem nestačilo ani mírné slovo, ani přednáška, ani pohrůžky. A tak matka přešla k činům. Dala jí ultimátum. Ještě měsíc ji bude podporovat a Christina ten čas zasvětí sháněním zaměstnání. Přesně po třiceti dnech matčino konto vyschne a vícekrát se už neobnoví, ať si prý její dcerunka skončí klidně na ulici. Christině se tato představa přirozeně nezamlouvala. Ale co teď?

21 názorů

A já už propadal depresi, co že dalšího ti k tomu mám sepsat, autorko:)

Enethen
20. 09. 2009
Dát tip
Aha, pardon, beru zpět...nečekala jsem, že je těch "kritik" opravdu tolik a nepřečetla si tu úplně na začátku =D

Enethen
20. 09. 2009
Dát tip
Tak pokud tomuhle říkáte kritika...tak to tedy přeju mnoho úspěchů =) Budu hodně troufalá, když poprosim alespoň řádek...co dím, stačí slovo...týkající se začátku mé povídky?

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
Co máš ?

Máš.

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
Mám hlad ?

Ty by sis nedal gáblík?

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
co sis navařil, to si sněz

Zdá se, že ať zvolím kteroukoli možnost, bude to špatně. Copak jsem, sakra, Sofie?

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
to ovšem nahraješ narvahu

To by tak hrálo! Zatvrdím se, a nenapíšu ničeho.

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
Před bojem jsem ti nemohl říct, že jsem generál, neuvěřil bys. Ale ty jsi tak na dně, že začínáš psát kritiky. Jen piš, Pišto, Narvah se možná smiluje a odpustí ti a my s ním

Po boji je každý generál. Tos to nemohl říci předtím?

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
Stejně ses do toho neměl pouštět, podle mě v tomto tempu dlouho nevydržíš. Jen chceš Narvahu cosi dokazovat. Nízké (na "Narvahu", jsem hrdej)

Mám z toho všeho úplný pocit marnosti. Celý můj život se mi hroutí pod rukama.

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
Co s tím teď budeš dělat ? V čem budeš pokračovat ? Máš nějaký nový cíl ?

Ano. Ta zřejmá souvislost mi na tom vadí.

Norsko 1
20. 09. 2009
Dát tip
Ses rozjel, Pišto. Jakoby na povel Narvahův

Shoda okolností. Dcerunka se ve tři ráno rozhodla, že nám předvede sílu a výdrž tygřího řevu, čili jsem se odebral z ložnice k pičítači, a ze samé nudy omylem přečřetl nějaká ta veledíla. Trudný to osud otců.

Jako úvod nešpatné, hodnotit ovšem nemá smysl. Úvod zvládne napsat každý mamut. Ale co pak s postavami? Jak zakončit děj? To se teprv ukáže, jaké že si to autor ukousl sousto:) Čili mírný optimismus, ale počkejme si na další. P.S. Dopilovat úpravu a opravit hrubky!!!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru