Krásný ztráty

Nepřipadám si ani moc zoufalá,

chytám do skleniček ozvěny ticha,

s prsty na tepnách krvácející noci,

je zvláštní slyšet jak dýchá

a k ránu nebe barví do šafránu,

zatímco já v kabátku z chladu

čekám na první ranní spoj

co odveze mě domů..

Radši bych ale chytla vlak v jiném směru,

jízdu do bezvědomí, do bezmyslí,

s náručí z dívčích řas mokrých od pláče,

co šeptají krycí název pro život ...krásný ztráty..

ztratit, to prý bolí,

ale to nacházení se zpátky,

je jako rozevřít okno po první bouřce,

jako uvidět celý svět

sotva vylíhnutý z božích dlaní..

za ten pohled každá bolest stojí,

každá bolest stojí za to,

dokázat  znova vidět víc,

než obrysy..