nebudu už..

Nebudu ti říkat, že tě miluji,

ani to, jak mi chybíš,

žádná slova ani zdaleka

nenačrtnou ten pocit,

ten nestačí vyslovit,

ten se musí cítit..

možná jen podobné chvění

zažívají struny zesnulého kytaristy

stesk po konečcích prstů zažloutlých

tabákem ručně balených cigaret,

stesk po prachu v poličkách

a po vůni starého papíru,

po kabátech šitých po staru,

přesně na míru,

po harmonice v kapse

a ruce v ruce,

po všem nevysloveném v mezičase

prvního a posledního doteku..

Ptáš se, jak mi je..

Pousměju se..

Znáš to, život mi hraje na hřeben

jednu a tutéž písničku..

polknu..

a dál neřeknu nic..

a vší silou své mysli

objímám volavky na mokřinách,

abych se donutila ještě chvíli stát,

nemusíš přece vidět jak padám

když se ode mne odvracíš..