Utíkáme

děkuji za všechny kritiky :-)

zajímavé:)

teď mi zmizel úsměv z tváře...

*

děkuji ti

Já bych to taky neměnila.Nechám si ráda poradit a opravit chyby pravopisné a tak, ale kdybych měla něco měnit pokaždé, když se někomu něco nezdá, no nevím...Když se něco moc nelíbí, tak to tu smažu a nechám si to stejně jak to je, je to moje. A hlavně kritiky vnímám ,pokud mi mají co dát, jako radu do budoucna a pracuji s nimi v nových věcech,tak, myslím, že to má význam. Já jsem si v tom našla své, Tony, a docela dobré... aspoň jasné a srozumitelné.

Asi jako každý. Chci, aby si to lidi přečetli a ohodnotili. Ale ne, abych to musel měnit. Buď se jim to líbí, nebo ne. Samozřejmě každý by nejraději slyšel jen a jen chválu, ale když není co chválit, pochopím, ale neměním. Pak taky proto, aby se mnou někdo sdílel ty myšlenky a bolest, radost, zklamání, lásku. Podělit se, získat obdiv, lítost, uznání, pochopení

To je, jako kdyby si někdo koupil boty. Je jasný, že asi proto, aby nechodil bosej, ale mě zajímá, jestli si je koupil bezprostředně kvůli tomu, že starý utopil v řece nebo se mu rozpadly za provozu nebo tak něco.

bereš mě zbytečně za slovo. Proč se mě na to ptáš, když odpověď je stejně ve vzduchu? Stačí sáhnout...

Říkala jsem snad, že nemůžeš publikovat?

nebo jinak? Když publikuješ ty, proč bych nemohl já?

nebo jinak? Když publikuješ ty, proč bych nemohl já?

proč nepublikovat?

Proč publikuješ?

a proč ne?

Nikdo po tobě taky nechce, abys měnil svou drahocennou osobnost, ale potom teda nechápu, proč vůbec publikuješ na literárním serveru.

rozhodně bych nebyl sám sebou, kdybych psal tak jak to chce někdo jiný :-)

Já si nemyslím, že bych nepochopila, co ve své básni sděluješ. Kdybych si myslela, že tomu nerozumím, tak bych se ti nepokoušela radit. Otázka je, zda o to vlastně stojíš, pokud na textech dál nepracuješ. Nejspíš ne, čekáš jestli se někomu budeš líbit a hotovo. Taky přístup :)

To ne. Svá "díla" neměním. Možná jen málo lidí pochopí, co ve svých básních sděluji, ale stále jsou to má slova a tak je cítím a píši.

No, jestli to nebylo úplně zřejmý, tak jsem ti radila, abys škrtal :)

když to budu rozvíjet, bude z toho zase paskvil

Něco v té básni mi přijde nelogické... nebo spíš všechno. První dva řádky jsou dostatečně výmluvné samy o sobě, ty další tři jen otrocky popisují a nepřináší nic nového. Pointa dobrá, ale ještě bych na tom zapracovala, kupříkladu místo nepřestáváme bych dala nepřestaneme, ale to bude asi otázka osobního cítění. Působí to nehotově, jako nahozená myšlenka, na které dál nikdo nepracuje.

Války jsou zbytečné!