Heřmánkový vánek

Tak jako za starých dobrých časů,

cítím tu vůni tvých krásných vlasů,

i letmý úsměv na tvojí tváři,

možná zas přeháním,

to víš,

my lháři.

Sám znovu procházím ta známá místa,

lavičky, tramvaje a levná bistra,

lemují vzpomínky, které tak bolí,

posbírám kamínky, v prstech je drolím.

I naše labuť čeká tě u břehu,

krmím ji rohlíkem, není mi do zpěvu,

pak schoulen usínám nejistým spánkem,

probouzen,

oblouzen,

heřmánkem,

vánkem.