Jsem země, vzduch a hlína

Jsem země, vzduch a hlína

zaklíněná mezi prsty, kterými mě svíráš,

drž mě ještě, můžeš -li ,

dokážeš-li víc, než jen mluvit o životě,

pak se ti tedy poddám a ty mne žij,

dýchej, vbodni si mne do artérie přímo k srdci..

Vem si mě, věříš-li, že na mě stačíš..

Jsem země, vzduch a hlína,

touha a žár z tvého klína,

jsem dvě ruce na kříži,

pár křídel, která opíší

každou vrásku světa, každou lež,

vem si mě, jsem-li skutečně tím co chceš..

Jsem země, vzduch a hlína,

matka co dítě neobjímá

neb má mrtvé paže

a jsem ten, kdo smaže

každou větu, co pokusíš se říct..