Jen vyznání jednoho kluka z jiné reality

Jo, znal jsem vůni zrádných smyček

a hořký šepot tajných misí

chuť nocí, probděných a krutých

a chladný vítr, co mě po nich vzkřísil

Jo, znal jsem tichý příslib smrti

jenž ovinul mě každé ráno

a vždy jsem uměl říkat ne

a celým svým já myslet ano

Jo, věděl jsem... no nechtěl jsem tě zranit

já vím, jaký jsem byl... ty víš, jací jsou lidé...

No myslel jsem, že nejlepší- víš, pro tebe, ne pro mě

bude svět ve kterém se budem nenávidět

Jo, neměl jsem se ihned vzdávat

A otáčet se zády před vlastní skrytou vinou

Žasnu co za hru chce osud s námi hrát

když stvořil mě, a tebe… udělal tak… jinou

Jo, vzít pohled a ještě... ještě něco dopsat

 no po jistém... bodě je každá tečka citlivá

byl jsem v temných řekách a vím, co cítíš uvnitř

když na rtech žije bolest a život bolívá...