sněhově bílá, čistá květina - co se honí hlavou kopretinám

V lehkém jarním vánku pohybuje se
stonek tvůj tenký
odpočíváš, pozoruješ
lidský život nudný

..nezažijí nikdy pocit bolesti
když vytrhne je kdosi z trávy
u nich pouze hádky, lži a špína
být musí
a po tvářích z očí
 jim stéká podivné tekuté cosi

jsi tanečnice
tanečnice v sukních čistých
a krása tvá
spočívá
v okamžicích prostých

jak stéká kapka ronní rosy
po tvých listech
jak natáčíš se ke slunci
a ohříváš se...

V letním žáru prohýbáš se
horkem celá znavená
přemýšlíš si o životě
a motýlech..
a chceš mít křídla


uletět pryč od květinových starostí
honit se vesele po obloze
pít nektar, kuklit se
..je konec, jednou jsi kytka, tak kytkou budeš


v podzimním větříku
není ti nejtepleji
přichází tvůj čas, už se nevrátit
a sledovat život shůry..
hmm, ještě chvilku žít si svůj bílý květinový život...prosím!



             .................................................

na místě odlehlém ostatních květin
blízko lidských obydlí
stojí malý, kamenný pomníček
na počest všech kopretin
s věnováním psaným drobným, motýlím písmem

PRO MALOU BÍLOU TANEČNICI, KTERÁ CHTĚLA BÝT
JEDNOU Z NÁS...AŤ NÁM VYKVETOU DALŠÍ TVÉ KAMARÁDKY
A Z TEBE SE STANE MOTÝL