Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

18.0.09

18. 10. 2009
4
5
1185

Tehdy,

všechny naše myšlenky mohly jít svou vlastní cestou,

bez toho, aby je zatěžoval sluneční svit.

A já se nejspíš nikdy nevrátila

ze snu, který se mi zdál před 786 lety.

Všichni víme, co se tehdy stalo,

jak měsíc přišel k moři, lehl si do písku, poslouchal šumění hvězd

a tichou zář ryb.

Celý vesmír tehdy vystoupil z vod, jen aby předstíral úsvit k šílenství,

kameny si rvaly vlasy a vyšly jasné tmě v ústrety,

stvořily si rty jen k tomuto okamžiku,

aby mohly políbit ten prázdný tón v ještě opuštěnější galaxii zapomenutých vran.

Došli jsme k závěru, že by bylo dobré upadnout, vnořit se do hlubin dneška,

nechat upříst nový konec a odejít v naprostém potěšení k nepopiratelnému konci.


5 názorů

Jindrall
19. 10. 2009
Dát tip
mne teda prijdou nektere obrzay vylozene dementni jakoze kameny si rvaly vlasy... a cele mi to prijde spis jenom na efekt no... a spojeni jako hlubiny dneska... ble

wedle_vazy
19. 10. 2009
Dát tip
bůhví, jak to bylo*... :(

nádherné...,moc

raja
18. 10. 2009
Dát tip
hezký text, ani ne verše, hříčka spíš, ale líbí se mi. Fantazie*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru