Narodil ses za úplňku,

synku farmáře z obličejem vlka.

Vždy rád si se díval do dálek

z kopců a věže kostela.

Málo mluvil si,

i když věděl  si přespříliš.

Avšak tvá touha po vědění

naplňovala otce hněvem

a pak rád tě ponižoval,

nazýval tě strašákem na vrabce

Dnes opět matka tvá plakala.

V té chvíli nepřál sis nic víc,

než navždy vypadnout

z téhle díry.

Jak otec přikázal,

dnes naposledy zaplašil si vrabce

nad vinicemi

a matku zbavíl toho tyrana.

Až hlavní tepnou města projedeš,

kluku z městysu,

uvidíš fantaskní světla a neóny zářivé

a holka s očima po dešti

zaklepe na okno otcova Pontiacu

Co pak?

Zařídil si všechno co jsi měl,

tak proč nemáš ten pocit,

že už nikdy, nikdy

nebudeš smrdět hnojem.