Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Léthé

27. 10. 2009

1291

Autor

Vejmel

V Olomouci v předvečer svátku svatých Šimona a Judy, apoštolů, léta Páně 2009.

Jsou v lesích cesty nechozené,

kde světlo je toužený host.

Vedou na osamělé pláně,

tam ještě lze kráčet pod hvězdami

a nebát se nočních stínů.

V tichu vzpomínat na věky,

kdy svět zářil jako ranní rosa,

kterou upíjí žíznivé srpnové slunce,

než všechno přikryl šedý háv

utkaný z prázdných vět a gest.

Jsou v zemi řeky nepoznané,

nesou slova, která nezazněla.

Tak něžně, líně plynou věty

do ticha a do temnoty
plující vodou Léthé.

5 názorů

mě to přijde příliš mravokárné... to je zajímavé, zrovna před chvílí jsem řešila v jiné písmácké diskuzi, že si myslím, že lidé dnes nejsou hoší, než byli kdy dřív. Mají jen jiné chyby, ale i jiné přednosti. Ti, co jsou dobří (dá li se to tak aspoň pomyslně dělit), by takový byli v minulosti i v budoucnosti. A sobci tu jsou taky od pravěku až do dnes. Jen v jiném převleku. A myslím, že mnoho lidí v sobě stále hledá to lepší, i když se to někdy takl mizerně daří, že :-) Ale poslední sloka, ta je!