Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokoj
29. 10. 2009
4
10
1256
Autor
René Vaněk
Žiju v domě z cihel, které k sobě lepily stovky amorků,
těch malých pochroumaných plodů z noční můry s názvem Nebe.
Na stole mám vázu, v ní deset deka květinových zplodin,
na stěnách prázdné rámy vybydlených obrazů,
v šuplíku uspávadlo
železný lék na věčnou bolest hlavy.
Co chvíli návštěva.
Šatní mol, šváb, štěnice,
tlustý krtek, co ryje v parketách
a obrací vše naruby.
Já se ale mám!
Ve svém domě nikdy nepřijdu si sám.
Každý večer otevírám okno netopýrům,
nenasytným krysám se smrtčími rysy,
věší se na lustr, schnou a práchniví,
mění se na pokojový spad.
Tohle je vskutku dobrý život.
Dobrý život na každý pád.
těch malých pochroumaných plodů z noční můry s názvem Nebe.
Na stole mám vázu, v ní deset deka květinových zplodin,
na stěnách prázdné rámy vybydlených obrazů,
v šuplíku uspávadlo
železný lék na věčnou bolest hlavy.
Co chvíli návštěva.
Šatní mol, šváb, štěnice,
tlustý krtek, co ryje v parketách
a obrací vše naruby.
Já se ale mám!
Ve svém domě nikdy nepřijdu si sám.
Každý večer otevírám okno netopýrům,
nenasytným krysám se smrtčími rysy,
věší se na lustr, schnou a práchniví,
mění se na pokojový spad.
Tohle je vskutku dobrý život.
Dobrý život na každý pád.
10 názorů
wedle_vazy
29. 10. 2009René Vaněk
29. 10. 2009
--docela dobrej namet, byt otriskanej, ale to by nevadilo: vic mi nesedi rozvleklost textu...