eskymák

Převrátil jsem se jako vždy. Pohltila mne tma. Nahmatal jsem hladinu a opřel o ni. Zabral jsem, ale pádlo se o vodu neopřelo a zajelo pod ní, znovu jsem ho vytáhl a nachystal, ale znovu nic, zase zajelo, vzduch mi rychleji a rychleji ubýval, ještě jednou jsem to zkusil a nic. V ten moment už jsem se musel nadechnout. Pustil jsem pádlo, aby mne ten, co je tam od toho aby v případě problémů pomohl, chytil za ruku, a já se mohl zase přetočit, ale ten tam nebyl, nedosáhl, musel jsem přejít k poslední možné záchraně. Strhnout si šprajdu, která utěsňovala prostor mezi mnou a kajakem, za popruh který je určen na sundání, ale ten tam nebyl, vlastně byl úplně jinde, než je na mé lodi, a hlavou dolu pod vodou, bez možnosti se podívat kde je, a bez možnosti se nadechnout, jsem zpanikařil. To už mne ale držel, ten co měl pomoci, ale opozdil se.
Opřel jsem se o něj a během mžiku jsem byl na vzduchu. Nevěřil jsem svému dechu v ten moment, já dýchám říkal jsem si. Ještě jsem vykašlal nějakou vodu z plic a šlo se pokračovat, když bylo střídání, chtěl jsem vylézt z lodi abychom se vyměnili ale šprajda držela, ani na suchu kdy jsem viděl a držel popruh na ztrhnutí v ruce a nešlo to. Po pul minutě zápolení se mi to konečně podařilo...

---