Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

něco z "Poznámek" a jiných textů či rozhovorů Roberta Bressona
datum / id07.11.2009 / 339969Vytisknout |
autorVitex
kategorieCitátyDalší dílo autora
zobrazeno1720x
počet tipů1
v oblíbených1x
Prolog
Dávám to sem jen tak - že by to mohlo někoho třeba zajímat - a když už jsem to (jakožto práci na jeden seminář u nás na škole) přepsal do elektronické podoby. Jedná se o jakýsi velmi stručný referát složený z výroků Roberta Bressona, francouzského filmového tvůrce, který se proslavil svou originální koncepcí "kinematografu", založenou na úplně jiných než těch běžnému diváku známých principech.
něco z "Poznámek" a jiných textů či rozhovorů Roberta Bressona

kamera

Skutečnost, která dospěla k mysli, už není skutečností. Naše příliš myslící, příliš inteligentní oko.
Dva druhy reality: 1. syrová realita, zaznamenaná kamerou taková, jaká je; 2. to, čemu říkáme realita a co vidíme deformováno naší pamětí a špatnými záměry.

Problém. Ukázat to, co vidíš, pomocí stroje, který to nevidí, jak to vidíš ty.

 

O osvětlení

Věci zviditelněné nikoli větším množstvím světla, ale novým úhlem pohledu, kterým je pozoruji.

 

Několik záběrů stejné věci, jako malíř maluje několik obrazů nebo kreslí několik kreseb téhož předmětu a každým z nich postupuje směrem k přesnosti.

 

Zabrat (záběr), to znamená přebrat, přezkoumat, pochopit. Ne tak, abys vysvětloval, ale vychutnával. Záběr, to je také přivlastnění. (Když zabírám své modely, mám pocit, že kradu.)

 

„Viditelná řeč“ těl, předmětů, domů, cest, stromů, polí.

 

Nikoli krásná fotografie, nikoli krásné obrazy, ale fotografie a obrazy nezbytné.

 

Zřetelné jízdy a panoramatické záběry neodpovídají pohybům oka. Je to jako oddělit oko od těla. (Člověk by neměl používat kameru jako koště.)

 

O fragmentaci

Je nepostradatelná, pokud člověk nechce upadnout do PŘEDSTAVENÍ.
Vidět bytosti a věci v jejich rozdílných rolích. Izolovat tyto role. Poskytni jim nezávislost, abys jim dal novou závislost.

 

střih

Udělat film znamená spoutat osoby navzájem a osoby s předměty pomocí pohledů.

 

Vytvářet neznamená měnit nebo vymýšlet osoby a věci. Znamená to upevnit nové vztahy mezi osobami a věcmi, které jsou takové, jaké jsou.

 

Nedojmout dojemnými obrazy, ale vztahy mezi obrazy, které se najednou stanou živé a dojemné.

 

Kinematograf není založen na tom, že se má vyjadřovat prostřednictvím obrazů, ale díky jejich vzájemným vztahům, což vůbec není totéž. Stejně jako malíř, který nepoužívá samotné barvy ale jejich vztah; modrá je modrá sama o sobě, ale vedle zelené, červené nebo žluté to už není stejná modrá: změní se. Cílem je film, vyrobený z takových srovnání. Budete mít dva snímky, které jsou neutrální, ale vedle sebe najednou začnou vibrovat, vstoupí do nich život. Není to skutečný život příběhu či jeho postav, je to život filmu.

 

Jestliže obraz – nahlížen samostatně – vyjadřuje něco zřetelně, když zahrnuje interpretaci, nebude proměněn stykem s ostatními obrazy. Ostatní obrazy nebudou mít nad ním moc a on nebude mít moc na ostatními obrazy. Ani akce, ani reakce. Je konečný a nepoužitelný v kinematografickém systému.

 

herci

Opravdový výraz nedosáhnete prostřednictvím gest, slov, napodobením, ale vyjádřením rytmu a kombinací obrazů, způsobem jejich uspořádání, jejich vztahy a vzájemnou úrovní. Více než cokoli jiného je účelem obrazu jeho proměna. Pro tuto proměnu je nezbytné, aby obrazy měly něco společného, aby spolu tvořily jakousi unii. To je důvod, proč se ve svých filmech snažím o jakési propojení. Zeptejte se mých herců (všech mých herců) že chci, aby hovořili určitým způsobem, aby se chovali způsobem, který je vždy stejný.

 

Model (protagonista). Myšlenky nebo pocity v jeho rysech nevyjádřená materiálně, zviditelněné vzájemnou komunikací a působením dvou nebo několika obrazů.

 

Nejde o to hrát "jednoduše", nebo hrát "vnitřně", jde o to, nehrát vůbec.

 

Repliky se mají říkat mechanicky, vede to k proměně uvnitř postavy. Mechanické nabývá života a vdechuje život postavě, postava pak dialogu.

 

Modely zvnějšku mechanizované, vnitřně svobodné. Na jejich tváři nic chtěného. „Stálé, věčné skrz náhodné.“

 

Devět desetin našich pohybů se řídí zvykem a automatismem. Je proti přírodě podřizovat je vůli a mysli.

Modely, které se staly automatickými (vše vyvážené, uměřené, načasované a opakované desetkrát, dvacetkrát) a pak spadnou doprostřed filmového děje : jejich vztahy s předměty a s osobami kolem budou v pořádku, protože o tom nebudou přemýšlet.

 

Model. Jeho (necvičený) hlas nám ukazuje jeho vnitřní charakter a filosofii lépe než jeho fyzický aspekt.

 

Model. Duše. Nenapodobitelná těla.

 

Proti sebejistotě herců postav kouzlo modelů, které nevědí, co jsou.

 

Respektovat lidskou přirozenost a nepřát si, aby byla zřetelnější, než je.

 

Vložit city do tváře a gest je umění herce, to je divadlo. Nevložit city do jeho tváře a jeho gest ještě není kinematograf. Nedobrovolně expresivní modely (nikoli dobrovolně neexpresivní).

 

Modely. Nechají se vést ne tebou, ale slovy a gesty, která je necháš říkat a dělat.

 

Vždycky je prosím, aby v sobě soustředili to, čím byli mimo scénu, aby to v sobě podrželi, aby se utekli do svého nitra a bylo cítit, že je tu přítomno jejich já beze zbytku. Model je třeba zachytit na filmový pás v tomto okamžiku, kdy to všechno v sobě nashromáždil. Stále jim opakuji : nemyslete na text, nemyslete na to, co děláte, či spíš : nepřemýšlejte o tom.

 

(režírování modelů ) To není otázka režírování někoho, ale režírování sebe sama. Zbytek je telepatie.

 

Natáčení. Ze všech sil se držte dojmů, pocitů. Žádný zásah inteligence, která je těmto dojmům a pocitům cizí.

 

zvuk

Je-li zvuk nutným doplňkem obrazu, dát převahu buď zvuku, nebo obrazu. V rovnováze si škodí nebo se zabíjejí, jako se to říká o barvách.

 

Jestliže zvuk může nahradit obraz, má se obraz potlačit nebo neutralizovat. Ucho jde více směrem dovnitř, oko směrem ven. Zrak (obecně) povrchní, sluch pronikavý a vynalézavý. Zapísknutím lokomotivy se nám vybaví celé nádraží.

 

Úspornost. Opakováním týchž zvuků a téže hlasitosti dej na vědomí, že je člověk stále na tomtéž místě.

 

Reorganizovat neorganizované zvuky (co si myslíš, že slyšíš, není to, co slyšíš) ulice, železniční stanice, letiště… Opakovat je v tichu a dávkovat směs.

 

Pomocí čistého a přesného donutíš k pozornosti nepozorné oči a uši.

 

Rytmická hodnota zvuku. Zvuk dveří, které se otevírají a zavírají, zvuk kroků atd. pro nezbytnost rytmu.

 

hudba

Zvuky se musí stát hudbou.

 

Hudba. Izoluje tvůj film od života tvého filmu (hudební slast). Je to mocný modifikátor a dokonce ničitel skutečnosti, jako alkohol nebo droga.

 

Všeobecnost hudby, která neodpovídá všeobecnosti filmu. Exaltace, která překáží jiným exaltacím.

 

Hudba v nás prohlubuje tajemno a navozuje žádoucí atmosféru. Proto jsem se jí nechtěl vzdát a použil ji jinak : jako měnícího prostředku, který tvoří kontrasty.

-

pro zajímavost :

http://www.youtube.com/watch?v=Pt4zCZh__6Y

http://www.nostalghia.cz/pages/andele/bresson/clanky/bresson_poznamky.php

http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Bresson




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor