Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

H R Ů B K Y

10. 11. 2009
17
23
2995
 

***


Chci žít ve chvíli zrodu

kdy matka křičí

k mému stonu

nechci

jsem vypuzen

jsem láskou milován

anebo zostuzen

bolestí rodičky

pohřeb jak bez svíčky

váží kila na deka

potom mě deka zaplétá

životem předsudků

těch matek žijících prohrůbků

s matkou v hrudi zápasím

dýchám i chroptím

nerodím

už už

tu matku porodím

v slzách ji lásku

k nohám navracím


***




23 názorů

Atl...Ď

Atlantis
20. 11. 2011
Dát tip
Výborná.

Hesi...děkuji

Hesiona
11. 11. 2009
Dát tip
***

Robi...dík,máš pravdu :(

Robinia
11. 11. 2009
Dát tip
Hrozné je, že takhle nemocný člověk je najednou jakoby cizí a mizí všechna pouta z minulosti...

Mett...mé dceři je 22,má na to školu,bavilo ji to,ale s babičkou ji to nejde :(

Metta
10. 11. 2009
Dát tip
když přišla moje dcera do domova důchodců, všichni na ni koukali jak na vánoční kometu, byly jí asi tři, hodiny krmila a ukazovala záchody celému sálu a co bylo nejšílenější, ono ji to vždycky a celou dobu strašně bavilo. Od té doby chce být zdravotní sestrou. Škoda, že se u tebe nemůže stavit :-(

Mett...buď mi tykej,nebo mi vysvětli kdo krom já

Metta
10. 11. 2009
Dát tip
Blboune ... to zvládnete :-)))

Nan...jsi mě rozbrečela,já to nezvládnu...dík za krásná slova

Nanča
10. 11. 2009
Dát tip
Je to to nejtěžší co dítě(ať je mu kolik chce)může prožívat.Až teprve v těchto chvílích si uvědomí spoustu věcí..Svět je kulatej a všechno se točí a vrátí se nám zpátky .Nám maminkám .Byly li jsme opravdu maminkami,to děti se o nás na sklonku života postarají, najdou nám cestu domů, do obchodu. Vezmou nás za ruku a trpělivě znova a znova každý den vysvětlí to samé,pozdějí nekdy zabalí do plenek a nakrmí nás lžičkou.Chce to od našich dětí neskutečně mnoho lásky a trpělivosti, je to ta co jsme Vám dávaly my , když jste byli malí..A před každým kdo tohle dokáže blbounem,Metta a spousty dalšíma skládám neskutečně hlubokou a opravdovou poklonu.Dali jste, dáváte svým maminkám to nejvíc na světě co jim můžete dát...Není nic smutnějšího než staří, nemocní lidé odsunutí do starobinců , blázinců-já vím je to strašně strašně těžký starat se o někoho takhle ...a velmi moc chápu občasné "odlložení" aby si rodina odpočala..Je to skoro stejně těžký jako nosit Vás děti..rodit vychovávat..učit vás zlobit se nad pořád stejnými věcmi co nám děláte..s jedním rozdílem..my mámy máme ve vás dětech radost a naději... že nám jednou,podáte ruku a ukážete nám kde je záchod..

Mett...závidím ti.......................dík

Bíša
10. 11. 2009
Dát tip
Hmm...

Metta
10. 11. 2009
Dát tip
splést si psa s vnučkou, možná ale ne milovaného s nemilovaným. Nemoc oloupala cibuli na lásku pálivou, na schovávanou si hrající, hořkosladkoslanokyselou :-))))), přítomnou P.S. tchyni s Alzheimerem jsem před rokem pohřbila :-/

.ix...děkuji

Glom...a to jsem to zjemnil...dík

Glomma
10. 11. 2009
Dát tip
smutné... *

Big...Ď

BigBivoj
10. 11. 2009
Dát tip
*

Nor 1 ... starám se o alzheimera :(

Norsko 1
10. 11. 2009
Dát tip
pro matku

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru