Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

SAMOMLUVA S TRPKOU PŘÍCHUTÍ PO OVOCI ZE STROMU SVOBODY A DEMOKRACIE
datum / id18.11.2009 / 340950Vytisknout |
autorHoravin
kategorieFejetonyDalší dílo autora
zobrazeno1707x
počet tipů11
v oblíbených0x
Prolog
Kdo vlastně jsi? A jak se daří?
SAMOMLUVA S TRPKOU PŘÍCHUTÍ PO OVOCI ZE STROMU SVOBODY A DEMOKRACIE
Po ukončení turné s divadelním souborem, s nímž jsem účinkoval ve hře Blahoslavená Anežka Přemyslovna u příležitosti poutních slavností svatořečení protagonistky v Římě, jsem se vracel do Prahy právě v osudný pátek:

Byl pozdní večer, 17. listopad…

Uzavíral se neuvěřitelný kaleidoskopický řetěz nevšedně sdílených prožitků, počínající společnou přípravou, dobrodružným putováním, pokračující řadou milých setkání s neobvykle laskavými lidmi v cizí zemi, dokonce i s bublajícím zemětřesením při společné večeři pod slavnostně prostřeným stolem v městečku Frascati. Končící návratem ze závratné, duchovně prožívané vycházky zpátky do důvěrně známého vězení vlastní země, s pocity svíravé úzkostí při pohledu na zdrcující záběry brutálního masakru stovek bezbranných studentů.

Na nesčetných obrazovkách umístěných na veřejných místech mnoha měst celé republiky jsme viděli po řadu následujících dnů záběry s policajty ozbrojenými a opancéřovanými od hlavy až k patě, jak svými dlouhými bílými pendreky zběsile řezali hlava nehlava sotva dospívající děti, sevřené policejními kordony ze všech stran do stísněného prostoru, z něhož nebylo úniku.

Výsledkem masakru patrně nebylo jen pár boulí a modřin, ale desítky, spíše stovky těžce zraněných lidí, do konce života poznamenaných fatálními následky, nemluvě o psychických důsledcích.

Jenomže pohyblivé obrázky videozáznamů nelze obejmout, uchopit za ruku. Zeptat se: Bolelo to? Bolí to ještě? Kdo vlastně jsi, jak se jmenuješ a co pořád děláš? A jakpak se ti daří?

Proč jenom doposud zůstali bezejmenní?

Protože nejsou zajímaví? Protože nejsou důležití?

Neřekl bych. Nevím, jak pro koho, ale pro mne zajímaví a důležití jsou.

Jak se následujících dvacet let odvíjel jejich osud?

“A jak se vám daří?”



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.12.2009 15:52:20dát kritice tipBíša
T.
30.11.2009 15:21:11dát kritice tipRobinia
*
20.11.2009 08:37:21dát kritice tipMarcela.K.
Fotit se s břichem? :-) tehdy se břicho schovávalo do nařasených šatů, halen - to nebylo jako dnes, kdy ho budoucí maminky vystrkují na odiv...ale nějakou "těhotnou fotku" mám taky :-)
To byla jen reakce na to, že nejsem vyfocená na žádné akci v té době.
20.11.2009 07:33:28dát kritice tipHoravin
To bylo jistě moudré a ohleduplné k vlastnímu stavu i k děťátku, ale jak to souvisí s tím focením?
19.11.2009 00:17:45dát kritice tipMarcela.K.
V sedmým, Horavine, jestli ne v osmým, protože jsem dceru "přenášela" /měla 4.5 kila a 53 cm/ :-)
Děti se normálně nosí 9 měsíců :-) Asi se bála, že to není ještě tak jistý a nechtělo se jí ven.

Proto jsem se nenechala fotit a nemačkala se v davu :-)
19.11.2009 00:08:06dát kritice tipHoravin
Lakrov: Díky za první větu komentáře, vystihuje stručně něco tak nesmírně iracionálního, přitom přesně a s úspornou důsledností fyzikálního zákona.
18.11.2009 23:45:40dát kritice tipHoravin
Diana: díky za zastavení a vzpomínku na lidí, jejichž existence se z jakési zvláštní úcty zcela přehlíží, jakoby snad už nežili. Hoří jim stovky svic, ale co o nich víme? Zda-li vůbec ještě žili...

renegátka: všechno se jim nedá věčně baštit, nakonec se sami stávají obětí vlastních, naprosto absurdních iluzí.
18.11.2009 23:19:40dát kritice tipHoravin
mylenka: Ale co blbnu, jsi byla přece v šestým měsíci :) v každým případě gratuluju!
18.11.2009 23:10:46dát kritice tipHoravin
Mylenka: A hele - za dva měsíce?!! :-DDD Tak tomu věřím. Co se dá taky jinýho dělat, dyž je člověk dva měsíce zavřenej u televize a nevychází ven :-) Díky za poučnej příběh o tom, čím je ve správnou dobu moudrý se zabejvat :)
18.11.2009 10:47:24dát kritice tipMarcela.K.
Seděla jsem dva následující měsíce u televize. Nikdo mě nikde nemohl vyfotit ani nafilmovat. Své třetí dítě jsem porodila do svobody a daří se nám dobře. Jen se mi nechce uvěřit, že dceři bude za dva měsíce dvacet let :-)
18.11.2009 10:29:46dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Anonymita davu je v kontrastu s tvářemi či osudy jedinců, kteří jej tvoří, přímo děsivá. Vzpomínaje nad dvacet let starou 'skupinovou' fotografií, si nejspíš leckdo z nás jen povzdechne něco ve smyslu, že to už snad ani není pravda. Co je vlastně pravda? Co si o tom myslí ty stovky párů očí, které se nejspíš už nikdy nesetkají v 'sestavě', jakou my vidíme zahlížet vzhůru z černobílého snímku.
18.11.2009 08:24:43dát kritice tiprenegátka
Vítěz bere vše i slávu,kdo z těch dnešních ochránců demokracie by do takové situace šel, ani jediný.Samet zůstal vítězům a surové bití studentům.Na jejich ideály se teď roubují jiné.Jo studenti ,posloužili a kde je slyšet jejich hlas?
18.11.2009 07:53:35dát kritice tipDiana
Pravá slova v pravou chvíli. Pravda bez patosu. Také bych ty lidi chtěla znát. příliš mnoho okolností zůstalo nevyjasněno, příliš mnoho lidí neznáme. Těch - i těch. ***


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor