Když jsi

Všední tma

padlá do okrajů

my jdeme mlhami

rozpadlí do týdnů

malí jako nikdy

a naše těla vzlétají jen spolu

nad slova a neměnnost času

když ptáci kdesi váhají s letem

jako kdosi na římse se skokem

a bezbarvě vnímám umělé světlo

jímž se obklopujeme

aniž bychom pohlédli do svých očí   

nebo do paměti zrcadel

jedno srdce mám

jednu duši též

a chuť plamene mé svíce je jako tvoje ústa

jež s ránem splynou v jedna

nehledej je

nenajdeš

bílý holub právě pohřeb má

déšť za plačku je

napříč ležíme

u postelí

a stáváme

nad hroby

láska je příčinou

všech příčin

je krásné

vnímat tě

když jsi