Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co to všechno dokáže?!

28. 11. 2009
3
4
1040

"Ehm...víš už stebou nechci být, prostě tě nemiluji."

Hlavou se mi míhají myšlenky jako o závod a já se snažím uklidnit a dojít na to jak se to stalo.

Pamatuji si jak jsem seděla na posteli v černém pyžamu a koukala do zdi. Ten den mi Kryštof provedl něco strašného a já o tom s nikým nechtěla mluvit. Máma se měla vrátit o půl osmé, ale poté co přišla s nákupem a utrápeným obličejem plných vrásek, já tam už nebyla.

Zůstalo po mě otevřené okno a školní taška v rohu…

      Strašně mě bolí na hrudi, v přítmí rozeznám, že se jedná o krev a chci začít křičet, nejde to.

Hlasivky mám úplně rozedřené a nohama nemůžu hýbat. Snažím se plazit po rukách, ale do nekonečna se mi do nich zarývá něco- co nejsem schopna určit. Vzdávám to a levou rukou méně bolavou hledám to co mě na hrudi svírá. Nemůžu to najít, ale vím, že to bude nějaká rozedraná kůže.

Po chvíli zjistím, že svítá a já vidím na nohy jsou uvězněny pod železem a se snažím je vydrat. Vstávám, ale nohy mám jako z tvarohu a zase mě posadily na studenou zem. Nejsem už schopna jít dál a tak usínám i když nevím, kde to vlastně jsem.

 


4 názory

To nejde, vždycky chcu napsat něco veselýho, ale uprostřed té básně nastane zlom a po zlomu to jede :)

neroušek
28. 11. 2009
Dát tip
Zkus taky něco veselejšího,i když je Ti smutno.To Ti radí neroušek.**********

Norsko 1
28. 11. 2009
Dát tip
první půlka kvalitou zcela jasně převyšuje druhou, nemluvě o tápání, o kterém prakticky nemluvíš

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru