VIII.

za hradbou

tvých myšlenek

zahrada

mého rozumu

                                            (P. V. - rumunský exilový básník)

píši na třtinový cukr

 vyplakala si ho mezi polednem a tmavě modrou

zatímco jsi usínala se svými pavor nocturnus

sedícími jako vlaštovky na wolframové spirále dusné závěje

pole nedávají chléb

a na hodině tvého účetnictví padají žáci k zemi

jako mramorové listí nepřijatelného jara -

voníš opuštěnou nádražní kavárnou Nyugati

 (ztratila si na jejích dvou schodech shovívavost ke starým albům)

„Existuje moře?“ – zeptala si se průvodčího cestou do Milána

a já se poprvé bál o životy cirkusových provazochodkyň

chytil jsem tě za palec u nohy

a nechal se spolknout lososovým pyré