Un morceau de magie

Už celkem dlouho, vlastně už od tmy

Pobíhám po zahradě s rýčem

A dle ne úplně logického plánu hloubím díry

(patrně můžu i za krátery na Měsíci)

Do hlíny … Do prsou … Do hvězd

Nejedná se o obsesi, natož o touhu narušovat celistvost povrchu

Hledám totiž hrnec

Tu nádobu naditou kouzly, odkud skáčou palačinky jako míčky

Jako bubliny do podzimního listí

A taky slamák, chatrče z proutí a kouř co rozevírá rty do úsměvu

(DOTEK rukou mezi šnekem a slunečnicí)

Naši pajduláci z izolepy zarytě mlčí

Nikomu ani slovo…

V sedm ráno s příchutí agáve a písně, která nikdy nekončí

….Myslím, že už se blížím

Nikdo jiný to neuvidí!

Vím, že víš…

Pečlivě vybírám

To nejcennější ti posílám po holubovi ze skla (bezpečně to spolkl!)

Zbytek zhruba za 155 minut…