TAK TO JE.

Co dělá vskutku poeta,
než vyšle verše do světa?
Co v šeru trápí duši z vosku beze svědka,
než z inspirace málo pustí skepse hebká?

Na houpačce noci ke dni, k ránu,
střídá umně prvky proher s leskem.
Prosívá své plody sítem hustým,
a kritik rozbřesk,

listuje mu ve slovníku českém.

Hecuje a zesměšňuje, vyvrací a škrtá,
nezbyl kámen na kameni, do všeho mu vrtá.
A tak chudák přepisuje... tak, jak kritik velí,
připadá si téměř na dně. Jak byl v noci smělý!!

Co dělá tedy chudý poeta,
když mu noční snahy projdou lisem?
No…, ve chvíli, kdy múza odlétá,
už sedá…