Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Josla jde poprvé do české školy (3. poněkud přepracované vydání)
datum / id04.12.2009 / 342529Vytisknout |
autorProsecký
kategorieMiniatury prozaické
sbírkaSudetica,
zobrazeno6838x
počet tipů21
v oblíbených0x
do výběru zařadilZbora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Josla jde poprvé do české školy (3. poněkud přepracované vydání)

Kunvald, okres Žamberk, 4. říijna 1947. 

Kunvaldská škola na Joslu zapůsobila už zdálky. Doteď znal jenom starou smíšenou dvojtřídku v Bärnwaldu. Ta se nedala se zdejší velkou a moderní budovou vůbec srovnávat. Už jen to obrovské schodiště u vchodu!

Matka mu říkala, že má jít do II. třídy. Hledal ji nejprve v přízemí. Potkal několik žáků. Měli hnědé sáčko a kalhoty a šněrovací boty jako on. Pro jistotu nikoho nezdravil. Jen očima přejížděl po nápisech na dveřích. Třída byla až v prvním patře. Bez váhání zaklepal a vešel.

Žáci seděli ve svých lavicích a způsobně mlčeli.

Teď už pozdravit musel: "Pozdravpánbůh!"

Učitel zrovna něco zapisoval do třídní knihy. Udiveně zvedl olysalou hlavu a přes brýle se na něho podíval:

"Zdravíme "Dobrý den". Podle přízvuku v pozdravu bylo učiteli hned jasné, kdo přišel: "Ty jsi ten Peuker?"

"Jo," přisvědčil Josla.

"Odpovídej celou větou!" pokáral ho učitel.

Josla by rád, ale netroufal si ještě celou větu česky sestrojit.

"Kolik je ti let?" pokračoval učitel.

Josla neporozuměl.

"Wie alt bist du?"

"Zehn Jahre, pán učitel," vyhrkl Josla.

Několik dětí zašumělo. Ozvalo se špitnutí, "nácek."

"Říká se deset, opakuj!"

Josla opakoval, "désset."

"Dobře. Budeš sedět u Mařenky," ukázal na druhou lavici u okna.

"Ne, pane řídící, já s ním nechci sedět," pokoušela se Mařenka nesměle protestovat.

"Nic ti neudělá. Je to kluk jako ostatní," pokáral ji učitel.

Josla si sedl vedle ní a vytáhl si sešit. Několik prvních listů ráno vytrhl, protože tam byly úkoly v němčině.

Snažil se porozumět tomu, co učitel vykládá. Brzy se ale ztratil a chytal jen některá slova. Nechal plynout jednotvárnou šumivou řeč a rozhlížel se kolem sebe. Po dvou letech je zase ve škole, uvědomil si. Jako v té verneovce "Dva roky prázdnin"! Spadl ale až do druhé třídy, A to už mohl být v páté. Ach jo!

Vpředu visel na zdi místo Hitlera prezident. Nikde nebyl vidět žádný kříž! A kde jsou kamna? Jak tu topí? Ústřední topení neznal.

Učitel psal něco na tabuli. Pak jim diktoval.

Všichni se skláněli nad sešity. Někteří soustředěním maličko vyplazovali jazyk. Učitel došel pomalým krokem až k němu. Poněkud se předklonil a pozoroval, jak Josla píše: "Tax me prič ..." Povzdychl si.

O přestávce vyšli všichni na dvůr. Josla si vzpomněl, že v Bärnwaldu mívali společný tělocvik. Tady jen postávali ve skupinkách. Mařenka poněkud opodál jedla chleba se škvarky.

Joslu zaujala hromada ohořelých papírů v odlehlém koutě školního dvora. Klekl si a listoval ohořelými stránkami. V duchu se usmál  razítku knihovny rokytnické měšťanské školy "Rokitnitzer Bürgerschule". V hromadě ležel Mein Kampf, nějaké romány, kalendáře a zbytky novin. Všechno švabachem jako ve škole v Bärnwaldu. Přečetl si několik řádků, ale raději se rychle vrátil k ostatním. 

Další hodinu měli zpěv. Učitel je doprovázel na housle. Joslovi se zdálo, že několik dětí zpívá falešně. Díval se občas na Marušku. Ona na něho také, ale neřekla mu celý den ani jedno slovo. Protože bydlel daleko, řed obědem ho učitel poslal domů. K sedlákovi, kde teď ve stodole přespávali.

Matka se starala o dva mladší sourozence a ještě chodila na statek do kravína. Když Josla dorazil, sotva se po něm od plotny ohlédla.  Na stole se kouřilo z horkého úkropu. Josla hltal horké kostky petržele a pozoroval mámu. Zrovna vyvářela nějaké prádlo v hrnci. Pětiletý Ernstla se točil kolem jejích sukní.

"Víš, jak mi ve škole říkají?" obrátil se na mámu.

Obrátila se, dál držela v ruce velkou dřevěnou vařečku a podívala se na něho tázavě.

"Pepík."   

Na stole před ním ležel dopis. Domácí jim ho donesl už ráno, ale nikdo ho zatím neotevřel. Josla byl zvědavý. Dával si pozor, aby při roztrhávání nezničil exotickou známku. Byl na ní nějaký ruský nápis.

Psala teta ze Stralsundu. Kudrlinkovým kurentem. "...budou to naše druhé vánoce mimo domov ..., o Alfrédovi nemáme pořád žádné zprávy ..." 

Bratranec Alfréd sice narukoval až v březnu 1945, ale možná ještě stihl padnout nebo je v zajetí nebo někde bloudí ... . Na to Josla nemyslel. Čekala ho ještě spousta práce: Vykydat hnůj, nanosit vodu a krmení a naštípat dříví.  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

25.01.2010 09:39:07dát kritice tipmacecha
Upřímné, ale také velmi zlomyslné ...
25.01.2010 08:47:10dát kritice tipProsecký
Ď, macecho. Děti jsou alespoň upřímné.
25.01.2010 08:28:34dát kritice tipmacecha
Děti dovedou být velmi kruté a také velmi zranitelné ... T****
04.01.2010 09:18:49dát kritice tipProsecký
Ahoj, Marvine, děkuji ti za účast v diskusi. Sice se vyvinula jiným směrem, než jsem očekával, řešila formální nedostatky, ale byla věcná.
04.01.2010 09:17:26dát kritice tipProsecký
Wintere, ještě jednou se probírám tvými připomínkami. Snažil jsem se opravit několik hrubých stylistických chyb, i když to už stejně nikdo nebude číst.
Plechový bubínek je čisté vypravování (kvůli tobě jsem o tom díle vedl emocionální debatu s manželkou, učitelkou literatury). Já jsem záměrně zařadil dílo do prozaických miniatur. To není povídka!
A nebyl vlastně celý Plechový bubínek nevědomou omluvou za vlastní účast v SS-Waffen? Jak by vyzněla moje miniatura, kdyby Josla vstoupil do KSČ a v roce 1989 by jako miliconář přijel do Prahy? Ale to už je téma na román. nebudeš tomu věřit, ale za tvoje příspěvky ti děkuji (unbekannterweise).
03.01.2010 00:29:33smazaný uživatel
smazaný uživatel
02.01.2010 15:26:05dát kritice tipWinter
Ano Zbora mi to vysvětloval se stejnou věcností, s jakou jsem reagoval, pro to jsem mu tu jízlivost s potěšením věnoval. Ale to je putna.

VT, už to sice přesahuje tento text, ale tvá jedna odpověď - a to tato:

"Stačilo, Wintere. Dokonce by stačilo, kdyby takřka každá kniha měla poloviční rozsah a ke změně výpovědi by nedošlo."

Je zároveň otázkou, na kterou se už asi dva roky snažím najít odpověď. Vemkoncem to je záležitost nejen literatury, ale i ekologie .) No dobře, vtip. Snad poslední.
01.01.2010 02:13:52smazaný uživatel
smazaný uživatel
08.12.2009 12:07:47dát kritice tipWinter
No, já se předně omlouvám, za ty kila ironie, jsem člověk dost prchlivý. Mno, každopádně už budu mlčet.
08.12.2009 07:53:40dát kritice tipProsecký
Čau, Wintere. Beru to jako školení pro sebe. Za čas se sem vrátím a s chladnou hlavou se nad vašimi posledními rozbory zamyslím.
08.12.2009 00:51:13dát kritice tippozorovatel
kdyby byl zbora aspoň blbej, ale on je schválně blbej:))))
08.12.2009 00:40:59dát kritice tipWinter
Doslova cool .)

V. tedy pravdu nemá. A vše, co jsem o příběhu napsal tím pádem padá.

Dále:
Stačilo napsat neotevřený, jestli si myslíš, že mám zapotřebí ten text ještě přepisovat přesně, tedy slovo od slova, dle svých představ, tak věru ne. Krom toho nekritizuji nějaké být, ale zbytečné věty, vatu existující na úkor těch podstatných. Každé být se dá nahradit vkusněji, obzvláště, když je tam čtyřicetkrát po sobě (přeháním, kdybys to nepoznal), pak už to jedno být i potěší. Jestliže hltání bereš lékařsky (což díky expresivnosti slovesa vlastně ani nejde), pak dobrá, v tom případě ale doporučuji spíše chorobopisy. Osobně však hltám a nehledím vpravo vlevo. Jinak bych jedl, přežvykoval, pořádal atd. atd. atd.

A vůbec atd. atd. atd.

Ale v jednom máš pravdu, tvé vtipné výkruty jsou vskutku trapné.

Krom toho druhou polovinu výtek, tu závažnější jako slovosled, opakování, tasemnice, nelogičnost a zmatečnost, taktně opomíjíš. Opět upozorňuji, že se jedná o přímo elementární chyby, nikoliv to, chce-li čtenář o textu snít či bdít. Chyby, které v libovolné knize v 99% nenajdeš. Mno, kdybys ses jim náhodou rozhodl věnovat podrobněji, klidně vyberu další tři odstavce (opět náhodně). Jedno ale přiznávám, odkojen industrializací žvýkám chleba se škvarky povětšinou osamocen; nevím tedy, jak se žvýkaly (či hltaly?) kdysi. Natož abych z nich, jako z kávové sedliny, odvozoval konstelaci třídy na školním dvoře.
08.12.2009 00:03:42dát kritice tipZbora
redaktor poezie
Chleba se škvarkem se obvykle jídává ve skupince čítajícím deset a více jednotlivců. Zaujímat se pak už samozřejmě může jen skupinka, jednotlivec nikdy. Tady rozhodně rozumím a chápu, že pro celkové vyznění je dokonce velmi důležité, jedla-li Mařenka škvarky levou, či pravou rukou a upřesněnní, co dělala nejedoucí rukou. Na některých bylo čitelné razítko knihovny rokytnické měšťanské školy které neslo přesný a doslovný text Rokitnitzer Bürgerschule, to už se tak u razítek stává. To, že se v literatuře vychází vstříc i lidem, kteří neovládají všechny světové jazyky je mi taknějak sympatické, naopak opak mi spíš vždy ukazuje na určitou autorovu aroganci a snahu o nadřazenost. Byl, ano, to by se dalo krásně nahradit synonymem situoval se tam. Hltání a pozorování samozřejmě nejde zároveň uskutečňovat v jedné chvíli, protože hltadla jsou natolik zaměstnána hltáním, že jim už nezbývá žádný čas k pozorování. Teda ženy ano, ženy to dokáží, ale o nás mužích je známo, že se umíme soustředit jen na jednu věc. Bravurně jsi rozlouskl tento zřejmý alogismus. Ale to co se Ti podařilo odhalit na závěr a podtrhnout tak hodnotu svého kritického náhledu, přebíjí vše. "Na stole před ním ležel dopis. Domácí jim ho donesl už ráno, ale nikdo ho neotevřel (nestačilo by napsat stále byl neotevřený?). Takže Ty tady autorovi vyčítáš, že nepoužil slovo být, kterým mu celou dobu mlátíš o hlavu, no a když se mu vyhne... Vskutku není nad objektivní a odosobněný přístup ke kritice :o))) Nezlob se, ale v tomto okamžiku jsem Tvůj výlev přestal číst, protože to co jsi předvedl není nic jiného než alibismus.

Jen dvě připomínky na závěr, než tuto trapnou diskusi uzavřeme:

Wieweghův citát jsem uvedl v nepozměněné formě, tak jak ho prezentuje na Literární akademiji J. Škvoreckého (jestli nevěříš, zeptej se Lyryka ;)

Tvé ohánění se jakoukoli knihou bych prohlásil za perlu dne. Když budu chtít předpokládat, že máš na mysli knihu prózy a začtu se třeba do nějaké od Native American, určitě mi rozdíl, máš pravdu, bude patrný víc než jasně.
07.12.2009 23:14:44dát kritice tipWinter
avi.
07.12.2009 23:14:29dát kritice tipWinter
V podstatě si stačí otevřít jakoukoliv knihu a člověku ten rozdíl bude jasný na první pohled. Na to nemusí oponovat a vysvětlovat. Mno, každopádně jestli chceš u literatury snít, tak prosím, pak ovšem slova, že úlohou čtenáře je vyprávět zajímavé příběhy zavdávají otázku, k čemu jsou vlastně spisovatelé. Předpokládám ovšem, že citát zněl jinak, a v tom případě má pan V. pravdu. Ne nadarmo se nejne-příběhovější kniha posledních padesáti let jmenuje Příběh - a je bezmála epická. Mno, chytrého natrkni, hloupého kopní. Prosecký za následující text promiň, píšu to ale pro Zboru.

"O přestávce vyšli všichni na dvůr. Nebyl žádný společný tělocvik, jak bývalo zvykem z Bärnwaldu. (tasemnicová stavba) Postávali ve skupinkách. Mařenka jedla chleba se škvarky. (Sama nebo ve skupince? S kým?) Joslu (samého nebo ve skupince? S kým?) zaujala hromada ohořelých papírů v odlehlém koutě školního dvora. Klekl si a listoval ohořelými stránkami. (to stál celou dobu v odlehlém koutě dvora, když si najednou kleknul?) Na některých bylo čitelné razítko knihovny rokytnické měšťanské školy Rokitnitzer Bürgerschule (nestačilo by napsat Rokitzner nebo Rokitinciké?, proč to zmiňovat dvakrát?). Byl (Slova být není nikdy dost) tam Mein Kampf, nějaké německé romány, kalendáře a zbytky novin. Všechno (bylo .)) švabachem jako ve škole v Bärnwaldu (dvakrát "v" po sobě, při tom se to dalo vyřešit shodným přívlastkem). Přečetl si několik řádků, ale raději se rychle vrátil k ostatním. (takže stál ve skupince! V tom případě měl zlomyslné "kamarády" ze zvláštním smyslem pro humor. Před chvílí ho kategoricky odmítali)"

Kde máš ten pocit? Kde máš ten zmatek? Kde máš cokoliv krom písmen ležících na hromadě jako ty nakupené noviny? Tady?

"K obědu byl úkrop (Slova být není nikdy dost). Josla hltal (konečně nějaké zajímavé sloveso!) horké kostky petržele a pozoroval mámu u plotny (tak hltal nebo pozoroval? Nebo to dělal zároveň?). Zrovna vyvářela nějaké prádlo v hrnci. Pětiletý Ernstla se točil kolem jejích sukní."

""Víš, jak mi ve škole říkají?" obrátil se na mámu.

Obrátila se (Slova obrátit se není nikdy dost), dál držela v ruce velkou dřevěnou vařečku a podívala se na něho tázavě (slovosled).

"Pepík."

"Na stole před ním ležel dopis. Domácí jim ho donesl už ráno, ale nikdo ho neotevřel (nestačilo by napsat stále byl neotevřený?). Josla byl zvědavý. Dával si pozor, aby při roztrhávání nezničil známku. (Asi byl zvědavý na známku, když s ní tak opatrně zacházel, nebo na dopis?) Byl na ní nějaký ruský nápis (Slova být není nikdy dost, stejně jako poznámek Slova být není nikdy dost).

Psala teta ze Stralsundu. Kurentem. "...budou to naše druhé vánoce mimo domov ..., o Alfrédovi nemáme pořád žádné zprávy ..." "

P.S.: Pro Proseckého: PB jsem zmiňoval i proto, že formálně je krystalicky čistým vypravováním, jakkoliv je jeho slohová stránka co do košatosti nesrovnatelně košatější, komplexnější, hlubší - a zároveň i čistší a prostší. Stále se bavím v horizontu jednoho odstavce.
07.12.2009 22:36:08dát kritice tipZbora
redaktor poezie
Wintere, úlohou literárního díla je aby se čtenář dozvěděl něco o něčem? Mluvíš jak Viewegh - úlohou čtenáře je vyprávět zajímavé příběhy. Pokud jsi se nedozvěděl nic o pocitech chlapce, nech mi prosím alespoň tu možnost, abych od textu odcházel v tom domnění že já ano. Zajímám se pravda víc o poezii než o prózu a z toho důvodu mám asi na dílo jiný náhled. Mě fascinovalo jak úsporně a vpodstatě skrze víceméně banální situaci dokázal Prosecký vykreslit pocity onoho chlapce. Už jen to snad jakoby klišoidní vyvrcholení slovem "Pepík." nese v sobě tolik informačního potenciálu o chlapcově momentálním prožívání, že mi to úplně postačuje. U vás příběhářů při čtení reakcí nikdy nedokážu vyhnout úsměvné představě, že byste potřebovali, aby se každé dílo dalo napasovat na konkrétní mustr a z něj byste vy, čtenáři odečítali své zápory. Apropo, z Tvé reakce, která by mi tuším měla osvětlit, proč s mým výběrem nesouhlasíš, jsem se toho také jaksi moc nedozvěděl, snad kromě toho, že něco je skoro odfláklý.
07.12.2009 21:25:07dát kritice tipostych
jako z románu..líbilo moc...T
07.12.2009 09:52:30dát kritice tipProsecký
Čau, reinko, díky za návštěvu i podporu.
06.12.2009 16:36:08dát kritice tippozorovatel
hehe, a tuhle otázku už nechápu vůbec
06.12.2009 13:50:15dát kritice tipProsecký
Nevěděl jsem, na co reaguješ větou "řekl bych, že tu spíš kritizujeme čtenáře"?
06.12.2009 13:48:20dát kritice tippozorovatel
"myslel jsi to tak, že jsem dotčen vrátil úder, aniž bych se zamyslel nad obsahem vaší kritiky?"
otázce sice nerozumim, ale ne, nemyslel jsem to tak
06.12.2009 12:45:20dát kritice tipProsecký
Ď., Wintere, bei allem Respekt, zápletka se od PB, podle mě dost liší. Grass odmítá nacismus. Kdežto já neodmítám fakt, že Josla musí žít v rodných Čechách, ani to nepokládám za nějakou zvláštní sociální tragedii. Jenom musí projít transformací. Na jejím konci už to nebude Josla, ale soustružník Pepík, absolvuje základní službu v Krumlově, ožení se s nějakou místní holkou a jeho pohraniční německý původ zmizí ze zřetele.
06.12.2009 10:55:01dát kritice tipWinter
Protože PB má v podstatě podobnou zápletku. Navíc ho považuji, v konfliktu zdánlivě idylické, "srdíčkové" formy s vážným tématem, které zpracovává, za poměrně zdařilý způsob, jak se vyhnout všem žánrovým klišé. a taky proto, že ho mám rád, stejně jako Psí roky .)
06.12.2009 08:47:01dát kritice tipProsecký
Vindale drámo, Grass by, podle mě, nebyl na Písmáku, protože ani žádný český spisovatel na Písmáku není. Je nás tu jen několik, kdo vydal maximálně jednu knížku a kdo příliš neuspěl (myslím si, hodnotím podle sebe).
06.12.2009 08:45:10dát kritice tipProsecký
Wintere, proč jsi vybral pro srovnání zrovna Plechový bubínek? To je zajímavé.
Já samozřejmě mám i mnohem delší prózy. Žánr "prozaická miniatura" jsem vpodstatě rozvinul až pro Písmák.
06.12.2009 08:42:43dát kritice tipProsecký
Pozorovateli, myslel jsi to tak, že jsem dotčen vrátil úder, aniž bych se zamyslel nad obsahem vaší kritiky?
06.12.2009 08:39:31dát kritice tipProsecký
Wintere, díky za námahu! Snažím se vždycky o maximálně stručný výraz. Ne vždy se to asi podaří. Zajímavé je, že diskuse je vždycky tak živá u mých "česko-německých témat".
05.12.2009 21:35:25dát kritice tipreinka
Mario, mně se to líbí... taxe tésim na dalsííííííí
05.12.2009 19:50:15dát kritice tipWinter
Loupání je v podstatě Grassova jediná do češtiny přeložená kniha, kterou jsem ještě nečetl, přičemž nemůžu říct, že bych měl za zlaté tele, vše, co kdy napsal.

V podstatě jsem ale nehodnotil kontext, protože je jasné, že do tak krátkého textu se nedá dostat, spíše samotná jazyk a způsob práce s ním. Nevím no, podle mě se ti to tentokráte vymknulo z ruky. Ale už jsem toho namluvil dost.
05.12.2009 13:27:17dát kritice tipvindal drámo
Prosecký: "Samozřejmě že na Grasse nemám, to bych byl někde jinde než na Písmáku." zběsilé srovnání :) proč myslíš že by Günter nebyl na písmoni?
05.12.2009 13:10:50dát kritice tippozorovatel
řekl bych, že tu spíš kritizujeme čtenáře
05.12.2009 09:26:41dát kritice tipProsecký
Nazdar, Wintere, děkuji ti za námahu. Plechový bubínek ani nemusíš vypisovat. Tak mně se Grass vždycky zdál příliš rozvláčný. Třeba v Loupaní cibule opakuje jeden motiv tolikrát ...
Vážně se zamýšlím nad tím, jestli mám text předělat do povídky a vložit ho v nějaké podobě jinak.
Tady jsem se pokoušel každou větou vyvolat přestavu (ale zřejmě se mi to nepovedlo), jak se asi Josla cítil.
05.12.2009 09:18:55dát kritice tipProsecký
Koukám jako blázen. Předevčírem jsem viděl hraný dokument z obklíčené Vratislavi (hlavní město Slezska Wroclaw). Nějaký desetiletý hitlejugend nastupoval 3.května 1945 na budování barikád. Jen tak z legrace řekl veliteli, že už se nemůže zdravit Heil Hitler, když je Hitler mrtvý. Velitel ho seřval. To mě přivedlo na myšlenku představit si, jak to bylo u nás. Vzpomněl jsem si, že mému otci bylo v roce 1945 11 let. Vždycky vyprávěl, že měli po válce dva roky prázdnin a jaké měl první týdny problémy s českým pravopisem.

Vždycky mě udivuje, jaké rozvášněné diskuse vzbudí moje etudy. Neboť nic jiného to není. Napsal jsem to včera v McDonaldu cestou z Českého Těšína.
K uvedenému tématu mi již jeden román vyšel a další se připravuje. 220 stran s dostatečným popisem.

Každopádně pozorovateli, winterovi a spol. děkuji. Samozřejmě že na Grasse nemám, to bych byl někde jinde než na Písmáku. Kolik ale má Plechový bubínek stran,na nichž se čtenář dozví kontext?

Hrdina tohoto textu není z Německa. Kunvald je reálná obec a děj se takto mohl reálně odehrát.
05.12.2009 07:49:49dát kritice tipBílá_Místa_V_Akvarelu
Upřímě nerozumím obecnému nadšení... U takové miniatury bych očekával hodně vypracovaný styl, obrazovou poetiku, když už použítí klišé, tak alespoň roztáhlé celým textem, zvládnuté téma. A třeba i atmosféru... o kterou ses možná pokoušel, ale plochost postav, zjednodušování a nezvládnutý styl, včetně větné stavby, na celkovém dojmu moc nepřidá.

Miniatura neznamená text, na kterém autor pracoval 10min.
05.12.2009 01:46:14smazaný uživatel
smazaný uživatel
05.12.2009 01:26:21dát kritice tipWinter
Jediný odstavec z Plechového bubínku má třikrát větší napětí, než tenhle celek. Každý odstavec má svůj smysl, místo, je drobným příběhem v příběhu, událostí, které se čtenář rád účastní nebo ji sleduje (byť se jedná třebas jen o obraz). Původně jsem chtěl i jeden odstavec vypsat, ale pak mi to přišlo zbytečné a navíc už je pozdě, jsem líný a tak. Občas tou knihou listuju a ty odstavce čtu, takže se mi celek PB už dávno rozpadl na několik miniatur.

Opět odkážu k vybranému úseku, vždyť je to jen nános několika vět popisujících naprosto náhodně vybrané činnosti či pseudo-události. Potvrzením té náhodnosti je už sama suchost toho popisu, suchost tak suchá, že ani neberu zdůvodnění o rutinně jednoho dopoledne.

Však jo, Marvine, já to tvé líbí beru, ale ty nedáváš výběry .)
05.12.2009 01:00:03smazaný uživatel
smazaný uživatel
05.12.2009 00:56:06smazaný uživatel
smazaný uživatel
05.12.2009 00:45:43dát kritice tipWinter
jo, k tomu výběru avi.
05.12.2009 00:44:59dát kritice tipWinter
Mno, Plechový bubínek to teda rozhodně není.

Příliš kostnaté řekl bych. Myslím, že zběžné črtnutní několika archetypů (ach, zase tady máme zmateného malého kluka, který si osvojuje vzory ostatních) je na nějaký text strašně málo (jestli o archetypech při tak skromném podání můžeme vůbec mluvit). Čtenář se prakticky nedozví nic o ničem, krom toho, že kdysi se v Česku mluvilo i německy. 8. odstavec od konce, kde se poprvé vynořuje nějaký náběh k popisu, je skoro odfláklý. Neutrální forma splývající po povrchu vůbec neprohlubuje okamžik příběhu (a jeho náhled), jen ukazuje několik banálních, bezvýznamných dějů.

VT: diskontinuální, chudé vyprávění bez ladu a skladu alá: "Před obědem ho poslali domů. Joslu tam čekalo hodně práce, vykydat hnůj, nanosit vodu a krmení a naštípat dříví. K obědu byl úkrop. Josla hltal horké kostky petržele a pozoroval mámu u plotny. Zrovna vyvářela nějaké prádlo v hrnci." je u tebe literatura? A nevykládej mi, že ona diskontinuálnost a chudost byla záměr.

Výběr nechápu.
05.12.2009 00:33:15dát kritice tippozorovatel
jj, taky bych si dokázal představit ten zmatek v hlavě malého chlapce, akorát je škoda, že si to nedokázal představit a přenést na papír autor

a že čtenáře postavíme vedle postavy, je styl nebo nějaký mi utajený fígl?
04.12.2009 19:46:53dát kritice tipBig_George
Já bych to neodsuzoval. Dává to smysl. Pravda, třeskutou pointu to nemá, ale jako momentka je to zatraceně dobré.

TvonBG - dokážu si živě představit ten zmatek v duši desetiletýhio kluka, kterej nechápe.....

04.12.2009 17:51:38smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.12.2009 17:49:16smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.12.2009 17:48:49dát kritice tipSebastiana
*
04.12.2009 17:28:58dát kritice tippapouch
admin
co to je za blbost? Jak - pokud je proseckému 48 let, tak rok 47 nezažil ... přece 48 - 47 = 1, to znamená, že mu byl 1 rok! :-)PPP

A ty, marvine, ty rypák nikomu neutrhneš. Ty ne. Naopak. Tobě brzo upadne sám. :-PP
04.12.2009 17:27:01dát kritice tipPřesýpací Hodiny
některé kousky tam prosakují jako z jiného světa jako např "na stěně prezident místo hitlera". nebo mein kampf na školním dvorku a uvědomělí druháci patřičně nenávidějící. haha, teď jsem si vzpomněl, že u nás byla někdy ve druhé třídě na základce nějaká exkurze dětí z německa a my jsme vymysleli, že je naučíme říkat "heil hitler" a tak. tak jsme je to naučili a oni to pak někde říkali před ředitelkou. a pak z toho udělali strašný skandál xD
04.12.2009 17:00:43smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.12.2009 16:49:56dát kritice tippozorovatel
povrchnost je náhled na situaci? tak to bude asi povrchní náhled, který čtenáři nic pořádně nepřiblíží, natož atmosféru, kterou nevim, kde a jak hledat

tématika je proseckého život? co to znamená? ale pokud je proseckému 48 let, tak rok 47 nezažil.. což beztak neni obsahem mý kritiky a ani by mě to nemělo zajímat

co je na tomhle stylu funkčního?
04.12.2009 16:43:37smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.12.2009 16:36:54dát kritice tippozorovatel
ježiš, já čtu alfréda a vidim adolfa

tohle bude asi nějakej dojemnej příběh, ale nemůže bejt dojemnej, když čtenáře dostatečně neseznámíš s hlavnim hrdinou
dojemnej být nemůže ani když použiješ ten nejjednodušší příběh a naznačuješ velký události.. to mi vnucuje myšlenku, že autor neumí psát a tak se využívá událostí
pak je tu i možnost, že povídka neměla být dojemná, ale jen cosi ukazující a pak už ten styl psaní vůbec nechápu

nemá to žádný styl, odfláklá forma, využívání stručnosti, aby dílo víc působilo, neni jednoduchý a nejde jen některý věci neříkat... ale naopak ty věci říkat jednodušeji, příměji, v náznaku, který není hloupej


ještě mě napadlo, že je to nějaká dobře utajená recese nebo zvláštní humor, ale to by snad bylo ještě horší, tak na to vůbec nemyslim
04.12.2009 16:10:26dát kritice tippozorovatel
já tomu nerozumim
jaký adolf? to byl syn adolfa hitlera?
04.12.2009 16:07:33dát kritice tipWronski
byly to těžké doby *
04.12.2009 15:35:50dát kritice tipProsecký
Děkuji vám všem za návštěvu i nečekaně vlídné kritiky.
04.12.2009 14:35:47dát kritice tippapouch
admin
nááhodou kde je v Kunvaldu stará škola vím! .-)
04.12.2009 14:35:06dát kritice tipaleš-novák
na Žamberk mám traumatickou vzpomínku, hráli jsme tam asi před dvěma lety na open air festivalu divadlo...jako předskokani technopárty :o)
04.12.2009 13:59:07dát kritice tipDiana
Dobře napsáno. Děti všechno odnesou nejvíc a za nic nemohou...*
04.12.2009 13:56:13smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.12.2009 13:24:49dát kritice tipZbora
redaktor poezie
Velmi sugestivní.
04.12.2009 13:06:39dát kritice tipjH
jo, napsaný moc dobře, jen sem nějak nepochopil zápletku (pointu, teda jestli tam nějaká je?)

každopádně mě to bavilo, myslím, že se k tomu docela hodí tohle: http://www.youtube.com/watch?v=-g8Aw239DHU&feature=related, snad to pobaví :)

*
04.12.2009 12:56:55dát kritice tipA.H.
korektor
opravdu dobré *t*
04.12.2009 12:56:30dát kritice tipaleš-novák
jako bych ho viděl...
04.12.2009 12:45:12dát kritice tipavox
kritiky se ode mne nedočkáš, jen si tiše tipnu... */
04.12.2009 12:42:30dát kritice tipsasqwer
úplně mě to vtáhlo*
04.12.2009 12:37:46smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.12.2009 12:35:41dát kritice tipvindal drámo
hmm********


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.