Bude to ještě dlouhá doba než budu moci pokřikovat...

Ano

už tam budu.

Tam kde jsem tak dlouho

chtěla být.

Šplhám, prává, levá.

V ruce se mi rozdrolil kus skály

a tak zase padám o dva metry dolů.

Všichni kdo jsou navrchu na mě pokřikují.

"Musíš být lepší! Tento výkon nestačí!"

Nevzdávám se a zase povylezu o metr výš.

Předhání mě. Ten co byl dlole, když já byla skoro

v půlce.

Postavy bez tváře pořád pokřikují a podávají ruku,

aby pomohly dalšímu výtězi.

Nepatřím mezi ně dokud tam nevylezu a tak ještě

dlouho budu snášet ponižování...