Rozesmála jsem se smutečním smíchem...

Mám otázku. Jen jednu.

Týká se všech. Všech koho znám, každého

kdo mi ublížil nebo mě miloval.

Je jedno kolik těch lidí bylo. Já vím, že jich bylo hodně.

Jen se chci zeptat, proč všichni lžete?

Bylo by pro mě lehčí říct pravdu.

Bylo by pro moje srdce lehčí snést pravdu, než lež, která potom

zabolí víc.

Vím o tobě pravdu, nebudu říkat jméno. Vím, co jsi mi před pár měsíci řekl

"ne já nic neberu a kdybych bral, řekl bych ti to. Vždyť víš, že tě miluju."

Ještě ten den mi to o tobě tu pravdu řekl tvůj nejlepší kamarád, ale já se ti stále dívám do očí

jako člověku který mě "miluje" a čekám až dostaneš odvahu mi to říct pravdu do očí.

Ještě dnes jsem slyšela větu, která mě rozesmála smutečním smíchem.

"Já ti to vynahradím." nevíš jak. Tak proč lžeš? Proč? Proč

jednoduše neřekneš, že ti je to líto a nezačneš se bavit o něčem jiným?

Tak já se pořád ptám proč? Proč lžete?