ROMANTIK - Možná přijde i opravář

Vánoce na Novém Zélandu mají svoje kouzlo. Běžím se svými čtyřmi vnoučaty lesem, vzduch voní po skořici a pár motýlů se nám třepotá nad hlavami. Vojta i Kristian mne snadno předběhli, alespoň že ve svých pětašedesáti držím krok s Aničkou a Janou. Lesní cestu přetíná dva metry široký potok. Kluci ho přeskočili, děvčata se smíchem přetančila lávku...

"Dědo, skoč!" křičí Vojta.

Rozběhnu se, odrazím, a ...

Křup !

Otráveně jsem sesunul kokpit holopřístroje. Zase má závadu.

Nemám děti ani vnuky, ani žádného příbuzného, přítele, či jen známého.

Jako mnoha mým ostatním vrstevníkům i mně uplynul život ve virtuálním počítačovém světě, a vždy jsem si vystačil bez lidí.

Proto budu na Vánoce opět sám.

Jen jednu naději mi ta porucha dává. Možná místo nějakého zatraceného robota přece jen přijde opravit můj holopřístroj opravář z masa a kostí, obyčejný, normální, člověk ....