Slza pro Cuprumova...

Sedím s pokrčenými nohami v rohu. Začíná mi téct slza.

Lesklá, plna toho co k tobě cítím.

Zaznamenám jak mi chladí místo pod očima. V jejím srdci se odehrává příběh, který

známe jen my dva, Maty i když ani jeden nevíme co je vlastně zač.

Kdyby se slzy někdo zeptal, proč tu je, řekla by mu to.

Povyprávěla by celý příběh těch nespočetně mnoho "skvělejch" rozhovorů.

Mohla by vykřičet, to co by se jí zachtělo, to proč ona se zrodila, proč ona

ví víc, než my dva dohromady.

Nikdo tu není, aby se jí zeptal, nikdo tu není, aby mohl převzít její velké trápení,

nikdo tu není, aby na to nebyla sama.

Žádný si ji nepřišel vyslechnout a potom s úsměvem utřít a zbavit jí všeho utrpení a

tak slza smutně umírá v mých rtech…