O cestě

O cestě

Neumím četovat. Nejsem na fejsbuku. Asi nemám dost dobrej fejs (xicht). Nemám ájsíkjú, protože nepotřebuju nikoho hledat (síkovat). Seš ňákej divnej, ne? Jsem a je mi to jedno. Smajlík je mi jedno. Můj twít nikoho nezajímá. Nesdílím onlajn gadžety a moc nedaunlouduju, sdílím radši ticho po ránu (seš ňákej jinej, ne? už mě to s tebou nebaví. s velkým T). Nevadí mi to. Radši ticho v horách, sám s těžkým batohem a unavenýma nohama. Musím si dávat cíle. Měl jsem blog. Nevěděl jsem, co tam psát. Stačí, když se občas vybleju (literárně) někam. Napsal jsem básničku (věnuju..) a spálil tvůj (T) dopis. Pak jsem dva dny pil. Koupil jsem ti (T) dárek. Pak jsem neměl na jídlo a jedl jsem tejden suchý rohlíky. Nelituju toho. Ničeho nelituju. Jsem ňákej divnej. Chutná mi wasabi oříšek. Je mi po něm často blbě. Bolíš mě. Koukám na naši společnou fotku. Nikdys asi nebyla moje. Je mi to líto. Bolíš. Za dva dny balím těžkej batoh a nohy budou unavený. Zdrhám. Hory. Někam to vede. Zas o kousek dál. Dík za všechno. Končím. Už končím...