Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ach má sladká...

12. 10. 2001
16
1
6619
Autor
Kandelabr

to jsem zvědav, co na tohle řeknete

Tráva byl měkká a příjemně voněla. Les okolo se mírně vlnil a koruny stromů mohly připomínat moře. Všude byl klid a ticho. Muž ležel na zádech, ruce doširoka roztaženy. Přimhouřenýma očima pozoroval tmavé nebe.

V jeho představách po nebi pluly obrovské lodi, plachetnice, které by ho mohly vzít kamkoliv. Blaženě se usmíval a cítil, jak mu víčka těžknou, ale snažil se být přece jen ještě chvíli vzhůru, protože tahle chvíle mu připadala posvátná. Snažil se vnímat své okolí, chtěl si zapamatovat každý detail stromu, malé větvičky, která se k němu shýbala, listu. Cítil se slabý, ale přesto spokojený, snad příjemně unavený po dobře vykonané práci.

Tráva byla měkká a příjemně voněla. Po stéblech stékala tekutina, jejíž barva byla ve svitu hvězd nejasná.

Muž myslel na svou dívku a na to, že si ji chce vzít, mít s ní děti. V temném nebi se objevily obličejíčky dvou ježatých capartů, uličnicky se šklebících a roztomilých k zulíbání. Jsou podobní mamince.

Muž myslel na své rodiče, dva staroušky, bezzubé a vrásčité.Jejich ztrápené tváře jej mlčky sledovaly z obrovské výšky.

Rána na krku byla hluboká.

Muž myslel na svou smrt a nebe mu zjevilo bledou a krásnou dívku, smutnou a důstojnou. Smrt jistě příjde.

Kaluž krve se zvětšovala a země lačně pila každou kapičku unikající z těla vstříc smrti.

Život byl příjemný. A nebyl prázdný. Nebylo čeho litovat. Nebylo proč litovat. Kdysi se smrti bál, ale teď, když přicházela její chvíle, byl klidný. Jen škoda, že se již neožení. Škoda těch dětí. Těch staroušků. Těch kouzelných korábů...

Smrt kolem něj našlapovala po špičkách, ale ne jako zloděj, spíše jako starý přítel, který jej nechce vzbudit.

A obloha byla tak tmavá. Vytvářely se v ní víry, které jej do sebe vtahovaly. Už nelze čekat.Muž se usmál. Necítil bolest. Obklopovaly jej desítky tváří a on poznával své známé, přátele i lásky, dávno ztracené, mrtvé, zapomenuté a nyní opět žijící. Těšil se, až je bude moci obejmout, políbit.

Dech se pomalu zklidňoval. Slábl. A obloha se najednou začala propadat a její temnota se rozlila na stromy a větve a téměř láskyplně přijala i muže.

Krev zhoustla a zčernala.Mužova víčka se zavřela.Byl konec.

Tma pomalu ustupovala a konečně první paprsky slunce ozářily mužovu bledou tvář.

V poledních hodinách prošel okolo muže medvěd, velký a hladový. Očichal mrtvého, ale snad to byla posvátná úcta, či pouze pach smrti, co mu zabránilo muže rozsápat a sežrat. I smečka vlků pohrdla touto pochoutkou, přestože ji dlouho a pečlivě zkoumali.

Slunce pomalu zapadlo a muže opět obalila temnota, chladivá a občerstvující.

Muž zamrkal víčky a otevřel oči.Ach, noci, jak jsi půvabná!Blaženě nasál nosem pach noci. A zatoužil po tekutině, jejíž barva je ve svitu hvězd nejasná.

Sladká temnota zrodila dalšího ze svých synů.


1 názor

Zvěruška
07. 05. 2004
Dát tip
Jsi prostě úžasný a vím, že kdykoliv si budu chtít přečíst něco kvalitního, najedu si na tebe. TIP

Helga
29. 01. 2003
Dát tip
Další fajn dílko s pointou, jakou bych nečekala. Umíš pěkně skloubit atmosféru s duševní stránkou hrdinů, to oceňuji.

suva
12. 01. 2003
Dát tip
jojda, tam toho je...

JohnieBass
03. 01. 2003
Dát tip
Nejdřív se mi to zdálo uhozené (promiň), ale 6. odstavec vše objasnil.Je to moc zajímavý, smíření se smrtí a pak znovuzrození (alespoň duševní), dobrý základ k úspěchu.ní to skoro jako filmový scénář-při čtení mám i zrakový vjem. Líbí. Tip*** JB (na 1.ř.byl"a")

Cirilla
16. 12. 2002
Dát tip
hmmm, ano, tak to moc!

Narvah
10. 12. 2002
Dát tip
Ja tomu moc neverim :)

MM
13. 12. 2001
Dát tip
má to zajisté něco do sebe... anoano. *

Vaca
14. 10. 2001
Dát tip
smekám.... ten závěr..... ****!

Jákob
12. 10. 2001
Dát tip
T(*)P

Helča
12. 10. 2001
Dát tip
TIP * Jen mi tam nesdla věta: "Obklopovaly jej desítky tváří..." nějak mi to připomělo Moodyho..., a to se mi k oblačným plachetnicím a vůbec k náladě povídky nehodilo - ale asi to je můj problém

Sheryl_Lee
12. 10. 2001
Dát tip
hmmm...ale zas tak moc si se od te fantasy povidky nevzdalil! Ten konec!parada! potesils. je to moc pekny! dekuju. Kdyz sem videla ten nazev, sem se celkem lekla:) to sem tomu vcera dala, co?

alina
12. 10. 2001
Dát tip
To je skvělý!!! Pořád jsem napjatě čekala, co se z toho vylíhne! Ráda Tě čtu :o) Ťíp *

Danny
12. 10. 2001
Dát tip
chňa chňa tip

blbjenka
12. 10. 2001
Dát tip
bacha na věc, popsals to tak idealisticky, až by to mohlo někoho inspirovat. :)) ta atmosféra.. hmmm.... * ( detail - vlci zkoumali /smečka zkoumala. a uteklo a v první větě ( byla )) ( fuj, blbjeno, ty seš ale šťoura :)

ruby
12. 10. 2001
Dát tip
inu musim rict ze je to dobre.... velice velice. zvlaste konec.... co na to rict vic??? i kdyz jsi zvedav... neni co vytykat a chvala byva vzdy strucna

ruby
12. 10. 2001
Dát tip
inu musim rict ze je to dobre.... velice velice. zvlaste konec.... co na to rict vic??? i kdyz jsi zvedav... neni co vytykat a chvala byva vzdy strucna

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru